3x3 otázky pro mladé ostravské tanečníky

3x3 otázky pro mladé ostravské tanečníky

3x3 otázky pro mladé ostravské tanečníky

Pro studenty tance je vždy velkou příležitostí a výzvou, mohou-li ukázat své umění před publikem a užívat si potlesk a světla reflektorů. Pro posluchače tanečního oboru Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě je jednou z takových příležitostí komponovaný večer s názvem Etudy těla, konající se několikrát za sezonu v multižánrovém centru Cooltour a mající za cíl představit pohybové umění mladých talentovaných tanečníků v choreografiích, jejichž autory jsou oni sami nebo jejich pedagogové. Večer tradičně doplňuje některé představení již etablovaných tanečních skupin. Etudy těla konané 20. května 2014 se tedy rovněž skládaly ze dvou částí – v té první jsme měli možnost vidět pět prací studentů a pedagogů JKGO a druhá patřila skvělé taneční grotesce s výstižným názvem Boxteska v podání skupiny VerTeDance. Protože se však studenti tance nevyjadřují jen pohybem, ale mají také co říci o tanečním dění, o svých zkušenostech, studiu, přístupu k pohybu a pocitech, které v nich tanec vyvolává, položili jsme třem nadějným tanečníkům, v nedávné době oceněným v oboru taneční interpretace a choreografie, vždy tři otázky dotýkající se různých témat, a jejich odpovědi vám nyní nabízíme: Barbora Rokoszová
Je studentkou sedmého ročníku JKGO v oboru tanec a jevištní zkušenosti získává nejen v rámci vystoupení v Etudách těla, ale například v baletních představeních Národního divadla moravskoslezského. Na mezinárodní choreografické soutěži ve Skopje získala cenu za nejlepší taneční výkon v choreografii Eduarda Adama Orszulíka GPS. Na JKGO můžete studovat klasický i moderní tanec… Jak se liší příprava na variaci z klasického repertoáru od přípravy na roli v současné choreografii?
Tyto dva způsoby přípravy je náročné srovnávat, ale některé věci se opravdu liší. V klasické choreografii jsou dané prvky, které musím kopírovat a provádět technicky správně, v současném tanci se dá pohyb přizpůsobit mému tělu, mohu použít vlastní myšlenku a také prožitek a emoce jsou rozdílné. Každý choreograf však požaduje něco jiného, a ne vždy se interpret může podílet na přípravě. Jakou roli podle vás v tanci hrají emoce? Snažíte se při ztvárňování choreografie pochopit, co se skrývá za technickou stránkou tance?
Podle mého názoru jsou emoce nedílnou součástí tance. Pokud já jako tanečnice chápu podstatu pohybů, divák to hned vnímá jinak. Bez emocí je tanec často nudný a nepochopený. Pokud mi choreograf přímo nesdělí svou vizi, kladu otázky nebo se pak ptám sama sebe. Například v jedné části choreografie GPS mám složitý úkol – vyjádřit pocity a myšlenky před spácháním sebevraždy. Není jednoduché ztvárnit takové téma, protože se nemohu odrážet od vlastní zkušenosti, ale mohu pouze přemýšlet, jak se takový člověk asi cítí. Jaké vlastnosti by podle vás měl mít úspěšný tanečník?
Každý tanečník chce být ideální a dokonalý, ale to je nemožné. Myslím si, že v dnešní době musí mít úspěšný tanečník dostatečné fyzické dispozice. Měl by být tvořivý, vnímavý, citlivý a skromný. Zároveň mu nesmí chybět přirozené sebevědomí, odvaha a samozřejmě nadšení pro tanec. Je nutná také samostatnost a odpovědnost. K úspěchu je často dlouhá cesta a bez trpělivosti a píle to nejde. Když v sobě však tanečník něco najde, nesmí to potlačovat, ale naopak projevovat a nesnažit se splynout s davem – protože být jiný neznamená být špatný. Ale nic se nesmí přehánět! Jan Špunda
Studuje pátým rokem taneční obor na JKGO. V mezinárodní baletní soutěži v Tallinnu zaznamenal velký úspěch a obsadil třetí místo. Současnou choreografii použitou v soutěži přímo pro něj vytvořil Eduard Adam Orszulík. Připravujete se na profesionální taneční kariéru… Je pro vás důležité získávat už nyní jevištní praxi? Jaké máte možnosti vystupovat mimo školu?
Myslím si, že pro každého začínajícího tanečníka je důležité, aby získával jevištní praxi co nejdříve. Konzervatoř naštěstí umožňuje hostování v divadlech a vystupování v kulturních centrech (v Ostravě se jedná například o Národní divadlo moravskoslezské a multižánrové centrum Cooltour, pozn. aut.). Ve škole máte možnost pracovat i s mladými začínajícími choreografy, můžeme zmínit mimo jiné Eduarda Adama Orszulíka. Přinášíte při takové spolupráci i vlastní nápady nebo úplně respektujete představy choreografa? Jaké je to pro vás učit úplně novou, ještě neznámou choreografii?
S Adamem Orszulíkem jsem už měl tu čest spolupracovat a práce s ním se mi velmi líbila. Každý můj nový nápad ocenil a snažil se ho do choreografie zařadit. Učit se novou choreografii je vždy zajímavé. Nikdy nevím, co očekávat, ale zatím se mi Adamovy práce vždy líbily a byl jsem spokojený. Máte v tanečním světě nějaké oblíbené umělce (tanečníky, choreografy)? Pokud ano, v čem vidíte tajemství jejich úspěchu?
Velmi obdivuji ruského tanečníka Michaila Baryšnikova, a co se úspěšné kariéry týče, interpret by měl být především tanečně všestranný a otevřený novým nápadům choreografa. Eduard Adam Orszulík
Studuje tanec již sedmým rokem na JKGO. Kromě klasické a současné taneční techniky se také intenzivně zajímá o choreografii. Jeho práce sklidily úspěch už v několika soutěžích a festivalech – zmiňme například choreografickou soutěž v polské Bytomi (cena za nejlepší choreografii) či mezinárodní choreografickou soutěž ve Skopje. Kdy jste začal s vlastní choreografickou tvorbou?
Oficiálně jsem začal v pátém ročníku na konzervatoři, kdy byla vypsána choreografická soutěž v Bytomi. Seběhlo se to velmi rychle, uvažoval jsem, zda se mám této soutěže zúčastnit, ale nakonec mě k tomu moje mamka donutila. Měl jsem obavy, že nestihnu postavit žádnou choreografii za necelé dva měsíce, ale nakonec jsem to dokázal a vytvořil jsem svou první choreografii s názvem Et-hoj, žiju voilà pro pět interpretů včetně mě. Na soutěži v Bytomi jsme se s touto choreografií probojovali až do galavečera soutěže. Čemu dáváte přednost – být součástí svých choreografií, tedy aktivně v nich tančit, nebo se na své práce dívat „zvenku“?
Ve většině svých choreografií tančím, ale je to velice náročné, jelikož musíte stihnout vidět chyby své a k tomu vnímat ještě ostatní, a zároveň celý vývoj a výstavbu choreografie. Proto asi raději netančím, abych lépe mohl sledovat to, co tvořím. Ale zase miluji ten pocit stát na jevišti a interpretovat své dílo. To je snad ten nejlepší pocit na světě. Zajímáte se o propojení tance s jinými uměleckými obory? Pokud ano, se kterými a do jaké míry toto propojení realizujete ve vašich současných pracích?
Ano, zajímám, protože propojení tance i s jinými obory ho osvěžuje. Zatím jsem toho moc nevyzkoušel, ale právě teď tvořím novou choreografii, ve které nebude použita reprodukovaná hudba, ale bude posazena na mluvnický umělecký přednes mé spolužačky z hudebnědramatického oddělení JKGO. Je to něco jiného, než jsem dělával doposud. Také jsem své předchozí choreografie často tvořil na hudbu skládající se z jakýchsi zvuků prokládaných krásnou libozvučnou skladbou.

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: