Absolventské představení Taneční konzervatoře hl. města Prahy – Něco končí, něco jiného začíná


Konec června, to je vrcholící divadelní sezóna, maraton Tance Praha, ale také závěr školního roku a s ním spojená absolventská představení vzdělávacích institucí. Taneční konzervatoř hlavního města Prahy si tradičně zarezervovala Stavovské divadlo hned na dva večery, během nichž se někteří tanečníci dokonce v různých rolích alternovali.  

Jak před začátkem zdůraznil pan ředitel Jaroslav Slavický, absolventské představení je především závěrečná zkouška. Odborná komise během těchto dvou večerů hodnotí výkony studentů, kteří osm let na škole rozvíjeli svůj talent a také tvrdě dřeli. „Zkušební“ funkci je podřízen výběr repertoáru, který by měl náležitě otestovat mladé adepty umění: především je to zkouška taneční techniky, měly by se zde prokázat i jejich schopnosti výrazu a dramatického projevu. Absolventský koncert je ale také specifickým uměleckým zážitkem. Mladí tanečníci mají co nabídnout – vysokou technickou úroveň, precizní nastudování a pedagogické vedení a často také velmi kvalitní choreografie. 

Večer zahájila klasická perla – Grand pas z baletu Paquita bylo jedním ze dvou děl, v nichž se představili absolventi s hlavním oborem klasický tanec. „Klasická“ je bohužel i anotace k tomuto kusu, uvádějící jako choreografa Maria Petipu. Kolikrát už se psalo o tom, že z historického hlediska je přísně vzato holý nesmysl tvrdit, že choreograf konce 19. století vytvořil variace takové technické náročnosti, jak je vidíme na dnešních jevištích. Jistě, jedná se o variace přenášené z generace na generaci, byť neustále vylepšované potřebou ukázat technickou brilantnost interpretů v divadle nebo snad ještě víc účastníků na baletních soutěžích. Stejný úzus připisování autorství legendám historie, navzdory historikům, se neustále opakuje na školách i v kamenných divadlech po celém světě; protestovat proti tomu je možná marné, ale nutné. Každopádně zásluha Maria Petipy na tomto kusu je dost diskutabilní… Na druhou stranu na výsledném tvaru mají obrovskou zásluhu bez debaty ti, co dílo „nastudovali“ (a z velké části zřejmě i postavili), tedy Anna ŠčekalevaKateřina Slavická Jiří Horák. Svůj díl práce vykonali i pedagogové Hana Vláčilová Jaroslav Slavický, kteří vycizelovali jednotlivé výkony po technické stránce. Jak bylo zmíněno výše, toto představení bylo především zkouškou, a Grand pasje kusem skutečně „maturitním“, kladoucím jak na sólisty, tak na sbor velké nároky. Rychlé tempo, skoky a mnohočetné batýrky, vysoké pozice nohou a dlouhé výdrže v nich, náročné variace na špičkách… Takový maraton klasické techniky se moc často nevidí ani na jevišti Národního divadla. A nutno vyzdvihnout, že se absolventi a konzervatoristi náročného úkolu zhostili se ctí. Sbor, složený ze studentek 6. a 7. ročníku, byl vesměs sjednocený, rytmicky přesný a na dobré technické úrovni. Grand pasposkytl jedenáct sólových či demi-sólových příležitostí, rozložených mezi absolventy. Pas de troisprokázalo schopnosti interpretů v krátkých sólech i partneřině (v druhém večeru tančili Barbora LahučkáSarah Dadonová Ondřej Potužník), tzv. „dvojičky“ poskytly příležitost pro další variace (Blanka SandnerováDaniela DanuhelováJana PelcováNela PetrováAnna SlaninováAdéla Lišková). Výrazně zaujal sólový pár Pavlína Kopecká Kristián Pokorný, a to jak technickým provedením na vysoké úrovni, tak celkovou jistotou interpretace a výrazem. Pavlína Kopecká neztratila lehký úsměv ani v nejnáročnějších pasážích, měla ladné a přirozené port de brasa obdivuhodný aplomb, s přehledem zatočila 32 (plus mínus) fouettéa balancovala na špičkách v atitudách. Kristián Pokorný, i když subtilnější konstituce, byl partnerce oporou ve zvedačkách a v sólových výstupech překypoval energií, náročné skoky a piruety prováděl precizně.

Následně se na jevišti představili i absolventi s hlavním oborem moderní tanec, a to v choreografii Hany Litterové Dům Bernardy Alby. Jelikož absolventi jsou letos jen čtyři a kus vyžaduje osm postav, vypomohli zde znovu kolegové z nižších ročníků i člen Bohemia Baletu David Lampart v roli služky. Litterová dílo původně vytvořila pro absolventské představení brněnské konzervatoře, načež je do svého repertoáru převzal pražský Bohemia balet. Jedná se o zajímavé dílo laděné v temné, modernistické estetice. Pět sester, oděných do dlouhých černých sukní a roláků, stojí v úvodu v řadě vedle sebe v pruhu světla, s rukama sepjatýma v modlitbě a hlavou sklopenou. Jejich stažený výraz značí utrpení a stísněnost ještě než na scénu vůbec vtrhne jejich despotická matka v provedení Samuela Štulpy (student 6. ročníku). Ten svým výrazem a konstitucí velmi přesvědčivě interpretuje známou tyranku, občas z něho šel skutečně strach. Po úvodním silném obrazu se dílo odvíjelo sledem skupinových a sólových výstupů s dramatickou zápletkou. Ta vyvrcholila náročným milostným duetem nápadníka Pepeho (Martin Chlumský) s jednou ze sester a následnou vraždou dcery matkou. Choreografie obsahovala četnou partnerskou práci v duchu moderního tance s principy akrobacie; zde měly výkony mladých tanečníků ještě mezery, především pokud jde o souhru. Stejně tak je třeba ještě pracovat na hereckém výrazu některých interpretů, jehož si dramatická látka tohoto typu žádá.

 

Druhým dílem, s nímž absolvovali mladí klasikáři, se stala nová kompozice jejich pedagoga Jiřího Horáka Rhapsody in Blue. Geniální skladba George Gershwina inspirovala choreografa k vytvoření díla v duchu americké neoklasiky, tedy v jakési kombinaci stylů Balanchina a Robbinse. Výsledkem byl na precizní technice (dívky tančily na špičkách) založený gejzír pohybu, jemuž dodalo šmrnc občasné zavlnění boků, koketní výraz a neobvyklé kombinace. Tanečníci se na jevišti prolínali v nikdy nekončícím proudu pohybu, mezi důmyslnými propletenci a sólovými výstupy probleskly i herecké momenty, když mezi sebou laškovali či bojovali. Čistou estetiku díla doplnily jednoduché kostýmy – trikoty se sukýnkou pro dívky, kalhoty a triko s dlouhým rukávem pro chlapce – v odstínech modré, a hlavně fantastické svícení Libuše Ovsové a mistra světla Stavovského divadla Přemysla Jandy. To reflektovalo hudební strukturu díla výraznými barvami a kontrasty. Absolventi dostali v tomto strhujícím díle příležitost projevit se nejen technicky (opět ve vysokém tempu!), ale i výrazově – navíc bylo vidět, jak je choreografie baví a hudba unáší. Čišela z nich energie, jakou vzbudí jen málokterý postromantický balet.

Koncert uzavíralo druhé vystoupení modernistů nazvané …A ještě retro. Sled skupinových výstupů, sól a duetů na známé rockové písně a balady se nesl v poněkud pomalejším tempu a s menší energií. Na rozdíl od předchozích děl tohoto večera působila choreografie Aleny Drapalíkové ve stylu modern dance a jazzu spíše jako variace na závěr taneční hodiny než jako divadelní záležitost. Zatímco dílo jistě prověřilo technické dovednosti absolventů (obsahovalo i akrobatičtější prvky a partneřinu), dnes už jsou prezentované styly spíše tréninkovou záležitostí, stále oblíbenou mezi amatérskými tanečníky. Na profesionální scéně, snad kromě muzikálů, se již téměř nevidí. Za úvahu by možná stálo ukázat schopnosti a interpretační flexibilitu mladých tanečníků i v současnějších formách.

Absolventské představení bylo pro adepty umění Terpsichory možná poslední známkovanou zkouškou, ale první z řady konkurzů, debutů, představení a nových výzev, v nichž bude jejich výkon bedlivě sledován a posuzován. Nezbývá než jim popřát mnoho úspěchů v nesnadné, ale krásné kariéře, kterou si zvolili.

 

Psáno z představení 21. června 2018, Stavovské divadlo Praha.

 

Absolventi, hlavní obor klasický tanec: Sarah Dadonova, Daniela Danihelová, Pavlína Kopecká, Barbora Lahučká, Jana Pelcová, Nela Petrová, Blanka Sandnerová, Denisa Slaninová, Kristián Pokorný, Ondřej Potužník, František Vlček

Absolventi, hlavní obor moderní tanec: Kateřina Hanousková, Sandra Jiříková, Denisa Šalomová, Martin Chlumský

 

Grand pas z baletu Paquita
Hudba: Eduard M. Deldevéz, Ludwig Minkus
Choreografie: Marius Petipa
Nastudování Anna Ščekaleva, Kateřina Slavická, Jiří Horák
Pedagogická spolupráce: Hana Vláčilová, Jaroslav Slavický
Kostýmy: Josef Jelínek
Realizace kostýmů: Monika Kletečková
Premiéra: 20. 6. 2018

Dům Bernardy Alby
Hudba: koláž
Choreografie, kostýmy: Hana Litterová
Asistentka choreografie: Alena Drapalíková
Premiéra: 4. 11. 2017

Rhapsody in Blue
Hudba: George Gershwin
Choreografie, kostýmy: Jiří Horák
Asistentka choreografie: Anna Ščekaleva
Realizace kostýmů: Monika Kletečková
Premiéra: 20. 6. 2018

…A ještě retro
Hudba: Elvis Presley, Sting, Joe Cocker, Tom Jones
Choreografie, kostýmy: Alena Drapalíková
Premiéra: 20. 6. 2018


Autor: Petra Dotlačilová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: