Barbora – Margaretha vypravuje…
Divadlo Alfred ve dvoře uvedlo 8. února 2012 dlouho očekávanou a odkládanou premiéru sólového představení Báry Látalové Margaretha vypravuje… Inspirace básnířkou Irmou Geisslovou, realizace skrze slova fiktivní Margarethy více než fyzicky přítomnou tanečnicí a choreografkou Barborou Látalovou, přináší na scénu zajímavou studii osobnosti a charakteru. Cibulový děj, ve kterém je slupka vysvlékána postupně a tím se odhalují další a další vrstvy vnitřních potřeb a pocitů hrdinky. Tam, kde slova jsou nepodstatná a pohyb jen ilustrací, nastupuje videografologie – elegantní řešení pro vyznění emocí, když je pathosu přespříliš. Spolupráce Báry Látalové s Michaelou Husffeteler a Nikolou Semotánovou na výtvarné podobě vytvořila velmi umělecké a divadelní dílo, které je však díky kvalitní a promyšlené koncepci mnohem více než jen sledem emotivních ohlédnutí ženy na křižovatce.
Koncepční přístup a coaching Gabriele Wittmann a Dominiqua Boivin (organizováno Se.s.ta jako letní seminář Coaching pro choreografy) dokázal z běžné „estrogenové“ výpovědi vytvořit silnou inscenaci o jedné aktérce, plnou překvapení, přívalu energie se zajímavým „časováním“ situací. Určité formě autobiografie se při autorském představení vyhne jen málokdo. Margaretha – Bára bez problémů tento fakt využívá způsobem, že kdyby to tak nebylo, něco by hodně chybělo. Snad pomáhá i trojjazyčná konverzace (nebo spíš monolog) s publikem, ve kterém však s vrstvami oblečení mizí i francouzská a anglická slova a zůstává jen přirozenost češtiny. A protože autorka má smysl pro ironii a umí jej náležitě využít, vrstevnatost je patrná i ve významech jednotlivých slov a vět, kterými Margaretha mluví, a stejně tak vrstevnatý je její tanec. Nejedná se sice o smršť pohybu, spíše o prezentaci taneční vyspělosti, která využívá kostým i video skrze jejich formální prvky k obsahově plnému cíli. Do dokonalosti už chybí jen atmosféra závěru, která rychlým black-outem mizí a nedá divákům možnost nechat v sobě doznít psaný verš. Barbora Látalová není na české taneční scéně žádnou neznámou, ale ani frekvence jejích představení není půlroční, spíše sotva roční. Jedna z prvních absolventek konzervatoře Duncan Centre, která jde skrze taneční svět svým osobitým způsobem. Aniž by se nějak drala, uplatňuje své charisma, jak na jevišti, tak mimo něj. A tak zatímco její dřívější sóla bývala více dívčí, více rozervaná, skrze Fg = G[(m1 m2)/r2] - Tanec a fyzika vyspěla v opravdovou ženu, kterou zde v „Margaretě“ i ukazuje. S kolektivem Contemporary DecaDance se jí podařilo vytvořit dílo opravdu hodné jejích kvalit a významu coby tanečnice.
Margaretha vypravuje… je prací, která se nemusí bát konkurence podobných sólových projektů u nás i v zahraničí. Přesto, že to určitě není tou ambicí, pro kterou byla vytvořena. Možná právě proto, že vznikala z potřeby tvořit, je ve své pravdivosti skvělá.
Psáno z reprízy 9. února 2012, Divadlo Alfred ve dvoře. Foto: Lukáš Kadeřábek
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?