Bohovanie – V těle věštkyň
Divadlo Stará aréna v Ostravě uvedlo pohybovou inscenaci Bohovanie slovenského režiséra Jara Viňarského, čímž obohatilo svůj podzimní program o taneční umění. Večerem diváky provedly dvě ženy – tanečnice Katarína Zagorski a Heidi Šinková, které většinu času na malém jevišti spolupracovaly, ale každá si na scéně prožila i své vlastní sólo.
Slovo „bohovanie“ autoři vysvětlují jako „proces věštění, zasvěcení a prosení Boha o zjevení toho, o co si člověk žádá“, což nepochybně silně ovlivnilo pohybový materiál, kostýmy, celou strukturu a náplň inscenace. Konečné vyznění díla ale téma věšteb a modliteb přesáhlo, soustředilo se na zpracování rituálu v různých podobách a nakonec dovedlo „bohyně“ k synergii se zemí.
Pohyby připomínající rituály propojovaly inscenaci skrz naskrz. Performerky například kroužily rukama jako při míchání lektvaru v kotli a některé jejich rytmické smyčky hypnotizovaly svou intenzitou, jako by měly přivolat poselství shůry. Dynamické a opakující se prvky vyvolaly zvláštní pocit, kdy divák nevěděl, ovládají-li tanečnice své zaříkání, nebo zda naopak ono ovládá je. Na scéně se odehrály i křehké, soustředěné a pomalé pasáže, které někdy až příliš retardovaly děj, ale na druhou stranu nechávaly na diváky působit jakousi posvátnost a důležitost, které z umělkyň čišely. V těchto situacích se většinou obřadně pracovalo s bílým čepcem či se svíčkou. Zapřením desky mezi dvě těla věštkyň například vznikl stůl nesoucí svíci – modlu, k níž se vztahovala pozornost. Nejhezčí scénografické momenty vznikaly právě v této části, kdy jeviště osvětloval pouze plamen, tanečnice se s deskou mezi svými centry či rameny otáčely a na okolních černých stěnách tak vznikaly pohyblivé odrazy. V jednoduchosti v tu chvíli byla opravdová krása. 
Působivá byla i hra s pírky jakožto s objekty často využívanými v rituálech bájných bohyň. Heidi Šinková pírka pouštěla a nechávala je pomalu dopadat na zem, zatímco Katarína Zagorski měla za úkol je svým tělem zastavit. Z pěti pozic, jimiž Zagorski pírka zachytla, poté vznikla improvizovaná choreografie. Díky tomu dění nabralo potřebný spád, který inscenaci v jiných momentech chyběl.
Před koncem Bohovanie došlo ke změně povrchu jeviště, když Katarína rotacemi svého těla zavinula šustivý igelit a připravila tak půdu pro finále. Igelit zmizel ze scény a došlo k již zmíněnému propojení bohyň se zemí. K tomu tanečnicím dopomohla práce s rašelinou, jež nabyla smyslu v závěrečném sólu Šinkové, která v ní nahá procítěně tančila a malovala svým tělem po podlaze. Obnažené tělo ve spojení s hlínou působilo velmi naturalisticky.
Hodinovou performanci po celou dobu výborně doplňovaly uchu lahodící hudba Daniela Špinera a kostýmy Myi Javorkové v převážně bílo-vínové kombinaci. V průběhu večera navíc performerky v rohu scény připravily horký nápoj vonící zázvorem, skořicí a medem, který nakonec zahřál a potěšil chuťové buňky publika. 
Bohovanie neoslní úžasnými tanečními prvky či převratným dějem, ale je originální a napínavé. Zpracovává lákavé a tajuplné téma způsobem, který v každém případě upoutá vaši pozornost.
Psáno z představení 8. října 2018, Stará aréna Ostrava.
Bohovanie
Režie a choreografie: Jaro Viňarský
Účinkují: Katarína Zagorski, Heidi Šinková
Autorská hudba: Daniel Špiner
Scéna, kostýmy: Mya Javorková
Světelný design: Peter Halík
Premiéra: 27. 1. 2018
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?