Závěrečný program festivalu Tanec Praha 2012 patřil světové hvězdě fyzického divadla: souboru Ultima Vez a Wimu Vandekeybusovi. Diváci v Divadle Archa měli 28. a 29. června ojedinělou možnost spatřit nejnovější inscenaci tohoto věhlasného režiséra a choreografa v její bezprostřední čerstvosti. Premiéra Booty Looting proběhla nedávno v Benátkách a pražské publikum tak mohlo sledovat jedny z prvních repríz představení pojednávajícího o marnosti zachyceného okamžiku, o ukradení duší, které už dávno předtím někdo ukradl, o vzpomínkách. Wim Vandekeybus si na to vybral speciální tvůrčí tým sestavený z šesti tanečníků, hudebníka a fotografa.
Booty Looting je hlubokým zamyšlením nad podstatou fotografování a fotografií v našem životě. Nad smyslem zachycení okamžiku, který nechá ustrnout – zmrazit lidskou energii v jediné vteřině, aniž by dokázal zamrazit i kontext, v jakém byla vytvořena. V kontrastu naopak nechává inscenace promlouvat hudbu, která emoci nejen rozvíjí, ale i podporuje, je hnacím motorem pohybu, jejž fotografie zastaví. A právě v tu chvíli jako by se na plátně za aktéry objevovala ta nejsilnější emoce, ze které šel mráz po zádech.
Wim Vandekeybus se v tomto představení, po Radical Wrong uvedeném na podzim, opět vrací k filosofickému zahloubání se nad podstatou dnešního světa. Jako by upouštěl od dech beroucích show plných přívalu energie a nechává promlouvat intelektuální rovinu tvorby, jež reaguje na dnešní svět. Věnuje více prostoru slovu a hudebnímu doprovodu, který působí tím, že improvizací vzniká přímo na jevišti. Pohyb není potlačován, jen není upřednostňován, spíše reaguje na hudbu. Pohybový slovník se plně nese v „ultimáckém“ duchu: pády, lety obraty, převaly – vše na hranici lidských možností, přesto nijak nepřekračuje meze současnosti současného tance, jak se to objevovalo například u Radical Wrong.
Inscenace Booty Looting není tou zcela vizionářskou choreografií, jak bychom možná mohli očekávat od taneční události sezóny v rámci Tance Praha, na druhou stranu není úplně jisté, že cílem musí být vizionářství ve formě nového přístupu. Wim Vandekeybus nepochybně vnímá a zobrazuje esenci dnešního života v podobě, která není úplně jednoduchá, ale má své opodstatnění k tomu, co chce říci. Je jakýmsi zobrazováním již zobrazeného, tedy ukradením ukradeného, jak nakonec zvěstuje i název představení.
Booty Looting Režie, choreografie a scénografie: Wim Vandekeybus Spolutvůrci, tančí: Jerry Killick, Birgit Walter, Elena Fokina, Dymitry Szypura, Luke Jessop, Kip Johnson Živá původní hudba: Elko Blijweert Fotograf na scéně: Danny Willems Umělecká asistence, dramaturgie: Greet Van Poeck Světelný design: Davy Deschepper, Francis Gahide, Wim Vandekeybus Zvuk: Antoine Delagoutte Styling: Isabelle Lhoas Asistent stylistky: Frédérick Denis Asistent choreografie: Máte Mészáros Světla na turné: Davy Deschepper Zvuk na turné: Antoine Delagoutte Premiéra: 23. 2. 2012
Ilustrační foto Danny Willems
Závěrečný program festivalu Tanec Praha 2012 patřil světové hvězdě fyzického divadla: souboru Ultima Vez a Wimu Vandekeybusovi. Diváci v Divadle Archa měli 28. a 29. června ojedinělou možnost spatřit nejnovější inscenaci tohoto věhlasného režiséra a choreografa v její bezprostřední čerstvosti. Premiéra Booty Looting proběhla nedávno v Benátkách a pražské publikum tak mohlo sledovat jedny z prvních repríz představení pojednávajícího o marnosti zachyceného okamžiku, o ukradení duší, které už dávno předtím někdo ukradl, o vzpomínkách. Wim Vandekeybus si na to vybral speciální tvůrčí tým sestavený z šesti tanečníků, hudebníka a fotografa.
Booty Looting je hlubokým zamyšlením nad podstatou fotografování a fotografií v našem životě. Nad smyslem zachycení okamžiku, který nechá ustrnout – zmrazit lidskou energii v jediné vteřině, aniž by dokázal zamrazit i kontext, v jakém byla vytvořena. V kontrastu naopak nechává inscenace promlouvat hudbu, která emoci nejen rozvíjí, ale i podporuje, je hnacím motorem pohybu, jejž fotografie zastaví. A právě v tu chvíli jako by se na plátně za aktéry objevovala ta nejsilnější emoce, ze které šel mráz po zádech.
Wim Vandekeybus se v tomto představení, po Radical Wrong uvedeném na podzim, opět vrací k filosofickému zahloubání se nad podstatou dnešního světa. Jako by upouštěl od dech beroucích show plných přívalu energie a nechává promlouvat intelektuální rovinu tvorby, jež reaguje na dnešní svět. Věnuje více prostoru slovu a hudebnímu doprovodu, který působí tím, že improvizací vzniká přímo na jevišti. Pohyb není potlačován, jen není upřednostňován, spíše reaguje na hudbu. Pohybový slovník se plně nese v „ultimáckém“ duchu: pády, lety obraty, převaly – vše na hranici lidských možností, přesto nijak nepřekračuje meze současnosti současného tance, jak se to objevovalo například u Radical Wrong.
Inscenace Booty Looting není tou zcela vizionářskou choreografií, jak bychom možná mohli očekávat od taneční události sezóny v rámci Tance Praha, na druhou stranu není úplně jisté, že cílem musí být vizionářství ve formě nového přístupu. Wim Vandekeybus nepochybně vnímá a zobrazuje esenci dnešního života v podobě, která není úplně jednoduchá, ale má své opodstatnění k tomu, co chce říci. Je jakýmsi zobrazováním již zobrazeného, tedy ukradením ukradeného, jak nakonec zvěstuje i název představení.
Booty Looting
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?