Lenka Vagnerová.
Loni na České taneční platformě zvítězila inscenace Jezdci choreografky Lenky Vagnerové a jejího souboru. Letos je nová nominace neminula – na festivalu uvedou inscenaci La Loba. Lenka Vagnerová & Company se účastní festivalu ČTP už podruhé. Co vám dal loňský ročník kromě dobrého pocitu z vítězství?
Jsem velmi ráda, že se festivalu opět zúčastníme. Divák má možnost během několika dnů nahlédnout do tvorby domácích souborů a choreografů, vidět, co se na scéně událo.
Inscenace La Loba se zabývá ženským archetypem stařeny-čarodějnice. Zdá se, že k archetypům se v dnešní době vrací čím dál více tvůrců, namátkou inscenace Ženy Adély Laštovkové Stodolové. Čím myslíš, že to je, že se v určité době začnou umělci nezávisle na sobě zabývat podobným tématem? A proč se dnes objevuje právě toto?
To, že je představení postaveno na přítomnosti ženy, vůbec neznamená, že má něco společného s jiným představením, ve kterém také ženy vystupují. La Loba rozhodně není ani o ženství, jak ho vidíme dnes, ani o současných problémech žen a podobně. Je o vnitřní síle a energii, kterou v sobě žena nese, o rituální magii, která souvisí se schopností dát i brát život. Je o pomíjivosti, marnosti, boji o přežití, o smrti. La Loba není příběhem pouze o člověku, je o Zemi.
Na choreografii je vidět, že je doslova ušita na tělo Andree Opavské. Zapojovala jsi ji nějakým způsobem do tvorby inscenace?
La Loba je „ušita na míru“ oběma interpretkám jak v pohybu, tak ve zvuku. Měla jsem jasnou představu o pohybových principech a charakteru postav, které jsem chtěla do představení přinést. Toto jsem se snažila oběma performerkám předat, pracovaly jsme denně na pohybových a hudebních detailech. Samozřejmě jsem mnoho věcí upravovala přímo na jejich těla, vycházela z jejich přirozené energie a charakteru, snažila jsem se najít jejich opravdové „silné i křehké“ místo, hledaly jsme La Lobu v nich samotných. Současně jsem je chtěla vidět v jiné jevištní poloze, než byly možná do té doby zvyklé. Hudba Ivana Achera byla taktéž „ušita na míru“ a během tvorby jsme fungovali v naprosté kooperaci. Pohyb byl stejně důležitý jako zvuk a opačně, tyto dvě složky se ovlivňovaly a posouvaly během celého procesu. La Loba je Andrea i Jana současně.
Jak se ti pracovalo s Janou Vébrovou jako netanečnicí?
Fantasticky. Když jsem slyšela hlas Jany poprvé, věděla jsem, že s ní chci pracovat a že je to „ona“. Má v hlase sílu, která je pro mne důležitá v pohybu, v obrazech. Mým záměrem nebylo učit Janu tančit, stejně tak jako učit Andreu zpívat. Chtěla jsem využít toho, v čem jsou každá silná. Důležité pro mne ale bylo mít obě performerky na scéně, aby byly obě součástí příběhu, aby spolu tvořily jeden celek, i když je každá svou profesí typická. Nechtěla jsem mít na scéně samostatnou zpěvačku a tanečnici bez jakéhokoli propojení, jak to často v představeních vidím. Obě se pohybují, obě hrají, každá má svůj pohybový charakter. Obě jsou vizuálně nepostradatelné a nezáleží, jestli jedna tančí víc, nebo míň. Jsou na sobě závislé a jedna bez druhé nemohou existovat.
Slyšela jsem, že se chystáš více pracovat v zahraničí. Můžeš nám prozradit své plány?
V zahraničí pracuji kontinuálně již několik let. Pravidelně vyučuji v různých evropských souborech nebo stavím choreografie. Momentálně působím jako choreograf v připravovaném evropském projektu Meeting The Odyssey, připravuji choreografii pro Norrdans a také nový koprodukční projekt LV&C a Felix Landerer Company.
Lenka Vagnerová působí jako nezávislá choreografka, taneční pedagog a tanečnice na současné české a zahraniční taneční scéně. V roce 2012 založila soubor tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company produkovaný platformou ProFitArt Šárky Pavelkové. Existenční otázky, naléhavost témat vztahu člověka ke zvířatům a okolí, hra se skutečností a fantazií jsou charakteristické pro tvorbu LV&C. Lenka klade důraz na preciznost pohybových kvalit a detailů, využívá sílu a dynamiku skupiny, hledá fyzické možnosti a pohybové hranice vlastního těla. Soubor pravidelně spolupracuje s tanečníky, herci i hudebníky.
Lenka vystudovala pedagogiku moderního tance na pražské HAMU pod vedením Ivanky Kubicové. Jako interpret spolupracuje – a spolupracovala – s choreografy a skupinami, mezi něž patří Claude Brumachon – Benjamin Lamarche CCNN v Nantes, Akram Khan Company – London Olympic Games Opening Ceremony 2012, Cirk La Putyka, DOT504, Liz Kingová, Veronika Rizová, Barbora Kryslová-Greinerová, Jan Kodet, Bratislavské divadlo tanca, Torzo Ballet atd.
Jako tanečnice byla třikrát nominována na cenu Thálie (2003, 2005 a 2010), v roce 2003 byla vyhlášena Taneční osobností roku (Nokia Dance Award) a o dva roky později byla oceněna jako Tanečnice roku (Česká taneční platforma).
Podílela se na vzniku české taneční skupiny DOT504, v jejíž produkci vytvořila tři inscenace, a roku 2009 stála u zrodu předního českého novocirkusového souboru Cirk La Putyka. Vytvořila řadu autorských představení: Jezdci, Dark Horse, Mah Hunt, Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus, Proposition, Quadrans, Nikdy krásný zpěv, podílela se na choreografii k představení Manson a La Putyka.
Jako choreografka se Lenka angažuje i v činoherních, operních či novocirkusových projektech. Takto spolupracovala mimo jiné s divadlem Minor na představení A cirkus bude?!, Národním divadlem v Praze, Městskými divadly pražskými, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, královéhradeckým Klicperovým divadlem, Letními shakespearovskými slavnostmi v Praze atd. Lenka se aktivně věnuje pedagogické činnosti, pravidelně vyučuje a vede workshopy v divadlech, tanečních školách a souborech u nás i v zahraničí. Roku 2011 působila jako Rehearsal Director ve švédském souboru Norrdans a v následujícím roce pro něj vytvořila představení Dark Horse.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?