Blíží se každoroční přehlídka současné taneční tvorby Česká taneční platforma a letos slavíte 20. výročí… Je to tak, dvacet let uplynulo jako voda, ale pro český tanec znamenaly ty dvě dekády možná totéž, co celé jedno století. Po pádu berlínské zdi se konečně otevřely nové možnosti a nastupující generace jich uměla – a umí – využít. Po půl století izolace od současných trendů a minimálních šancí na kontakty se zahraničím se konečně dalo jezdit na stáže, umělecké rezidence, hostování… Jen mne strašně mrzí, v jakých podmínkách český tanec živoří, o to víc, že se po léta snažím to změnit.
Festival Tanec Praha měl – a má – obrovskou odezvu, díky němu se české publikum mohlo seznamovat se zahraničními významnými soubory. V té době ale stav současného českého dění byl v určitém tápání a hledání… Pomohla tedy Česká taneční platforma k jeho legalizaci? Myslím, že bylo logické začít seznamovat naše diváky se špičkovým současným tancem ze světa, aby si vůbec uměli představit, jak nádherné, bohaté umění přesahující do dalších žánrů se dá v tanci vidět. U nás bylo jen několik osobností, které měly tuto představu, a trvalo skutečně ještě nejméně deset let, než česká scéna pozvolna dozrávala k evropské úrovni. Ale ten proces byl moc důležitý, český tanec není po těch letech jednolitým proudem, naopak, přitahuje právě svou barvitostí, velmi širokou škálou výrazů od zkoumání pohybu jako takového po fyzické divadlo a dnes už i svébytný nový cirkus. Věřím, že Česká taneční platformasehrála důležitou roli v konfrontaci s názory zahraničních expertů, a to není vždy snadné „ustát“. A posunula se dál, dnes je zájem zvenku obrovský i přes naše skromné možnosti, jak zahraniční experty motivovat. Podobné akce venku automaticky nabízejí k akreditaci alespoň ubytování, my máme směšný rozpočet a určitě nechceme umělce nutit hrát zadarmo…
Co se stalo – nebo co se děje – se současným tancem u nás v kontextu těch dvaceti let? Je pestrý, kvalitní, evropský. To neplatilo vždy.
Za minulý rok bylo něco zásadně zajímavého? Připadá mi, že loňský ročník byl v programu bohatší a rozmanitější… Minulý ročník se mimořádně vydařil. V očích zahraničních hostů i kolegů tady. Program byl opravdu nabitý, barvitý a troufám si tvrdit, že kvalitou předčil nejednu „konkurenci“ v západní Evropě. To se odrazilo ve výjimečném zájmu o letošní, 20. ročník. Letos byla nabídka představení pro Českou taneční platformu přece jen jiná, obávám se, že je to dopad nesmyslných krácení grantů na tanec ze strany ministerstva kultury. Syndrom vyhoření se nutně musí projevit v oboru, který je tu tak hluboce podfinancován.
Můžete přiblížit letošní program a zdůraznit některé výkony choreografické i interpretační? Přes všechny složité peripetie během tvorby letošního programu mohu říci, že si za jeho kvalitou i pestrostí stojím. Otevřeli jsme prostor „work in progress“, abychom pak ukázali celé spektrum současné české tvorby a neopomenuli zásadní osobnosti, což přineslo své ovoce. Těším se na premiéru Farmy v jeskyni, stejně tak mne zajímá reakce zahraničních kolegů na atypické kreace typu Antiwords (Spitfire, rež. P. Boháč) nebo Řekni něco (Boca Loca Lab, rež. J. Adámek). Chybí mi na programu Plovárna, jako ryze česká poetika nového cirkusu, škoda, ale nerozhoduji to, mám půl hlasu ze šesti. Výjimečnou interpretkou je nepochybně Andrea Opavská v La Loba Lenky Vagnerové a zajímavým černým koněm je pro mne VerTeDance s Korekcí. Těším se na všechny bez výjimky.
Blíží se každoroční přehlídka současné taneční tvorby Česká taneční platforma a letos slavíte 20. výročí…
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?