Česká taneční platforma: Rozhovor s NANOHACH
rozhovory
H.M.: Námět a koncepci představení navrhnul a zpracoval choreograf. Stejně tak impulsy pro hledání pohybu podnítil autor. Tanečníci pracovali v rámci různých zadání na pohybovém vyjadřování se, a tedy materiál pro choreografii vzešel kromě některých pasáží také z tvůrčího potenciálu interpretů. Co vám přinesla spolupráce na tomto představení s Fabricem Ramalingomem?
H.M.: Budu možná ne příliš konkrétní, ale těžko se odpovídá slovy. Zažili jsme opravdu tvůrčí přístup a poctivé záměry. Dostali jsme příležitost k hledání a objevování pohybu jinou cestou. Měli jsme opět to štěstí v ne právě příznivých podmínkách pro mezinárodní spolupráci pracovat ve větší skupině tanečníků. Opravdu si myslím, že se jedná o jedinečné představení pro českou taneční scénu. Výjimečné je i tím, že abstraktně zpracovává natolik konkrétní věci.
A letošní pokračování práce na představení v Centru DOX a jeho uvedení byly jedním slovem zážitek. Bohužel některé české umělecké subjekty a instituce si nedostatečně uvědomují a nejdou vstříc těmto výjimečným příležitostem a možnostem prezentovat český současný tanec jinak a jinde než v divadle před očima českých, ale i zahraničních diváků. A zvláště když tyto počiny lze opakovat za ne obtížných podmínek. Rozhodli jste se Brut poprvé uveřejnit jako skicu, která představovala, jak by konečný kus mohl vypadat. Pomohly vám reakce publika a kritiky vytvořit z Brut představení, se kterým jste spokojeni?
H.M.: Ano, každá debata je něčím přínosná a podnětná. Ale na výslednou podobu díla tato neměla, myslím, větší vliv. Změny byly i v obsazení. Původně v Brut vystupovali 4 tanečníci, v konečné fázi 5 tanečníků. Co vás vedlo k této změně?
H.M.: Původně čtyři aktéři zpracovali s Fabricem první skicu, která byla prezentována pouze jednou v rámci ukázky z díla. Ale myslím, že od počátku tvorby byla cítit genderová nevyrovnanost a ta stávající neměla pro dílo opodstatnění. Proto se přikročilo ještě k druhému muži. Brut je živým organismem nejen tanečním, ale i hudebním. Jak vznikalo souznění mezi hudbou a tancem?
F.R.: Přál jsem si hudbu, která by seděla k charakteru tance a která by zároveň dotvářela prostředí. Skupina Nanohach mi představila Honzu Kalivodu, který už pro ně tvořil. Kalivoda hraje na trubku a na akordeon. Tak jsem ho žádal o živou hudbu. Chtěl jsem, aby použil tyto dva nástroje hrající na principu vzduchu a dechu. Trubka protíná prostory ticha, směřuje ven, je jako volání. Akordeon do sebe prostor absorbuje, koncentruje ho, a tím jakoby umožňoval vstoupit dovnitř. Fyzická námaha, kterou musí Kalivoda vydat, aby z nástroje vydal zvuk, je v dialogu s fyzickou námahou tanečníků. Tanec je v této choreografii vystavěný z výbuchů napětí, koncentrovaných gest, vymrštění, prudkých zastavení. Sám pohyb je muzikální. A námaha – úsilí vynaložené těly v pohybu se pojí s námahou vynaloženou hudebníkem.
Co se týká atmosféry: chtěl jsem ukázat těla v napětí, proto bylo pro mě nevyhnutelné je odhalit, aby byla vidět hra svalů. Většina pohybu se rodí v horní polovině těla, z čehož pramení i požadavek na nahá torza tanečníků. To dává pocit archaičnosti, divokosti. Divák může vycítit animalitu. Dlouhé troubení na trubku až do vyčerpání dechu otevírá prostor ticha a vytváří napětí v čase, což evokuje varování či nebezpečí. Když slyším tyto zvuky, vyvstává mi představa honu na zvěř, nebo štvané zvěře. Akordeon, jako by vytvářel vnitřní krajinu a směřuje do nitra těla k intimnímu odhalení.
Kombinace zvuků a těl mi připomínají Nižinského fauna. Chtěl jsem vytvořit atmosféru připomínající něco archaického, divokého, naléhavého, v kontrastu s jemností a intimitou. Plánujete nějakou další spolupráci s Fabricem Ramalingomem?
H.M.: Fabrice byl velmi rád z našeho spojení, ke kterému by zcela jistě nedošlo, kdybychom se náhodou nepotkali v Paříži. Zejména teď v březnu, kdy jsme se v Praze opět potkali, odjížděl s nadšenými pocity po práci na repríze v Centru DOX a z možnosti umístit Brut do této galerie, kam rozhodně patří. Ano, plánovali jsme pro letošní rok pokračování spolupráce na projektu, na kterém by se autorsky a interpretačně podílel i autorův domácí soubor R.A.M.a v Montpellier. Bohužel i ve Francii není pro Fabrice v tomto období příznivá situace pro zahraniční spolupráci, takže se nakonec tři tanečníci z Brutu na dalším projektu nepodílí. Snad v budoucnu. Je něco, na co se vás nikdo k představení Brut nikdy nezeptal a vy byste to chtěli sdělit?
F.R.: Rád odpovídám na otázky druhých, protože mi to umožňuje slyšet jiný názor, zájem, pohled na moji tvorbu odlišný od toho mého. Tvořím taneční představení určené pro diváka. Setkání s diváky po představení, či v rámci veřejných zkoušek mi dávají zpětnou vazbu. Umožňuje mi to vidět představení jinýma očima, odpoutat se od něj a dokonce se v mojí tvorbě posunout. Dílo se vynořuje díky přítomnosti diváků. Pro ně tancujeme a dílo žije jen za předpokladu jejich přítomnosti. Zdá se mi zbytečné připomínat, že novináři představují důležité pojítko mezi uměleckým dílem a divákem. Jejich pohled na dílo a znalost choreografického umění fungují jako zprostředkovatel a zároveň vzdělávají. Taneční kritik musí mít tanec rád, musí tanec znát (jeho dějiny, techniky, estetické přístupy), musí rád sdílet svoji znalost nástrojů a prostředků jak tanec číst, aby tak pomáhal choreografii se rozvíjet a budovat si diváckou základnu složenou ze znalců i z amatérů. Vyzbrojený znalostmi, klade přesné a zásadní otázky, umožňuje umělci růst. Novinář nabízí choreografovi možnost vidět jeho dílo z jiného úhlu pohledu. Je to úloha nelehká, ale nesmírně potřebná, v případě, že je vykonávaná dobře. Česká taneční platforma – to by měl být výběr toho nejlepšího ze současného českého tance – jak vnímáte současný český tanec v porovnání s vašimi zkušenostmi ze zahraničí?
F.R.: Těžko se porovnává neporovnatelné. Umění vzniká v určitém historickém a socio-ekonomickém kontextu. Když pracuji v kanadském Vancouvru, jasně si uvědomuji vliv amerického post-modernistického myšlení a kontaktní improvizace. Choreografická blízkost s USA nabízí tento vliv přímo, a tak jako v USA, ani v Kanadě není současný tanec velmi podporovaný. Existuje díky hrstce tanečníků, žije dál, ale v rámci kulturní scény stále zůstává undergroundem.
Z České republiky znám jen Prahu. Nejsem obeznámený s dějinami tance v Čechách a vlivem na něj, ani s dějinami krajiny samotné. I když jsem viděl pár představení v Divadle Ponec, nebo ve Studiu Alt@, které, zdá se, podporují rodící se choreografické umění, taneční umění této země neznám. Stejně tak přesně neznám systém financování, který u vás dnes zabezpečuje Ministerstvo kultury. Při analýze estetik různých choreografických skupin je třeba brát v úvahu prostředky, se kterými disponovala produkce, za pomoci kterých díla vznikla a také kontext, ve kterém byla díla realizována.
Čím méně porovnáváme s okolím, s jinými krajinami, tím více se daří samotné tvorbě. To, co jsem mohl vypozorovat je, že jsou tu dobří tanečníci, kteří chtějí tvořit. Tanci se daří jen díky vůli a zanícení tanečníků a choreografů. A to v kontextu, který není vždy bezproblémový, ani lehký. A v Praze je tuto vůli cítit.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Labutí jezero – Čím víc motivů, tím víc nezdarů
kritiky -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 34 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 36 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 37 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 38 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 52 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 54 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?