Dans ton cœur, Pokoj – Letní Letná pulsující v rytmu srdce


Francouzský soubor Akoreacro, který mohli čeští diváci spatřit již v zimě 2015 na Lední Letné, přivezl na 15. ročník Letní Letné čerstvou novinku Dans ton cœur, na které pracovali s divadelním režisérem Pierrem Guilloisem.

Celé představení je díky tomuto propojení více v duchu divadla, bláznivé komedie, která se chvílemi proměňuje ve drama nebo surrealistické snové výjevy. Ale popořádku. Nejprve se na scéně objevuje jedna žena, oblečená do kostýmu převážně červené barvy, a jedenáct mužů v kostýmech tmavých barev, bundách ve stylu bomber, úzkých kalhotách. Světla zhasnou, žena mizí a tím se rozjíždí celá hodinu a čtvrt trvající show. A je to show rychlá, energická, v níž převažují scény v hodně svižném až bláznivém tempu nad těmi pomalejšímu. Tempu i atmosférám jednotlivých obrazů dodává drive čtveřice hudebníků, kteří se pohybují se svými nástroji buď přímo v prostoru šapitó, nebo na čtyřech stanovištích na bočních sloupech. Jejich hra je nejen skvěle zvládnutá technicky, hudba k divákům promlouvá a komunikuje s nimi, ale je dotažena i do scénických detailů korespondujících s dějem či hereckou situací: při scéně z domácnosti má flétnista na hlavě mikrovlnnou troubu a při scéně z plovárny zase oblečeny nafukovací rukávky.

Propojovacím motivem celého představení je vztah muže a ženy a jeho vývoj. Téma mnohokrát zobrazené a zpracované mnoha umělci, různými způsoby, téma, které je však, zdá se, nevyčerpatelné. Počátek vztahu v továrně na zpracování květin je vtipně znázorněn pomocí matrace rozdělující prostor jeviště na dvě poloviny jako vysoká stěna. Polovina diváků tak sleduje děj, který se před nimi odvíjí jako jezdící panáčci v orloji či v mechanické hračce. Vztah se vyvíjí až do rodičovské fáze, kdy dochází k asi nejbláznivějšímu obrazu. 

Prostor zaplňuje lednička, pračka, sušička, mikrovlnná trouba a několik skříněk a žena se mezi těmito stanovišti pohybuje pomocí skoků a odrazů, při nichž jí asistují její herečtí kolegové. Navíc stále telefonuje, tempo se zvyšuje a všechny předměty v domácnosti také rostou či jsou zdvihány výše, takže akrobatické kousky jsou stále náročnější. I když je scéna hodně zaplněná a vypadá to na pořádný chaos, vše perfektně klape. Pohyby jsou plynulé, přesné a navazující, cirkus nabírá obrátky a zběsile pulsuje. Po několika dalších obrazech přichází kolize a krize. Vztah získává trhliny, muž neodolává svodům jiné femme fatale. Tato žena (ztvárněna mužem) s blond vlasy a ve třpytivých šatech je pro uhoněného otce dvou dětí lákadlem. Spolu pak vysoko nad hlavami diváků předvádí akrobatické kousky na hrazdě, žena zavěšená hlavou dolů vyhazuje k různým krkolomným číslům svého partnera, který se během nich dokáže i svléknout do spodního prádla. Blíží se očekávané intimní splynutí, vtipně akcentované opakovaným zhasínáním a rozsvěcením. Téma zakázaného ovoce a erotiky je také omílané stále dokola, ale u něj platí dvojnásob, že stále táhne, diváci ho oceňují smíchem i potleskem. Leitmotiv prokládají obrazy zdánlivě nesouvisející, například z již zmíněné plovárny. Původní vztah graduje skrz hádky do vzájemného ubližování až mučení (a opakuje se trik s „orlojem“ tentokráte pro druhou polovinu obecenstva). Chvíle, kdy se muž se ženou fyzicky zraňují a oslovování „miláčku“ už nabralo díky tónu hlasu i doprovodných gest zcela jiného rozměru, je nejdřív možná úsměvná, ale s narůstající krutostí smích na rtech tuhne. Divákům, zvyklým na zobrazování násilí například z filmu, mohou být tyto scény odehrávající se přímo před nimi možná až nepříjemné. Ale na rozdíl od filmu, kdy může děj skončit špatně, smutně nebo s otevřeným koncem, tady to špatně nekončí. Byl by to zajímavý pokus, ovšem asi by se nedalo očekávat tak výrazné nadšení publika a odchod z představení s úsměvem na rtech. A o ten tu jde především. Svým umem, hudbou a akrobacií, která je pro herce fyzicky i psychicky velmi náročná a pro běžného smrtelníka ohromující, diváka potěšit a přinést do jeho života radost. A to se souboru Akoreacro opět povedlo.

 

Mezi sny i stíny ženské duše

Skupina Collective Momentum sekundující Veronice Smolkové v jejím Pokoji vsadila na osvědčenou českou poetiku obyčejného člověka. Křehké téma, jednoduchá linie, upřímný prožitek a především provázanost akrobatických kousků s hereckou i scénickou akcí vynesla tomuto uskupení zasloužený potlesk.

Ocitáme se ve světě mladé dívky a z rozházených papírů a úryvků čteného textu se dohadujeme, že jsme voyery v prostoru velmi intimním – dívčím pokoji, jehož je pánem. Na scéně se pohybují ještě další dvě ženy a tři muži, všichni oděni v šedých barvách a s šedou kresbou na obličeji. Jsou jako stíny, nejbližší přátelé naší hrdinky, iluze, s níž sdílí svou duši. Houpají se na hrazdě či šálách, dovádějí jako skřítci, poponášejí Veroniku prostorem – poskytují jí útěchu, porozumění i kritiku, umějí naslouchat, pomáhat i plnit vzdušné sny. Téma tak poskytuje neskonalé možnosti pro různé akrobatické výstupy, jejichž centrem je houpací hrazda. Nechybí ani lidské pyramidy a pozemní akrobacie, létání na postroji či skvělý duet na šálách. Nic z toho však nepřichází samoúčelně a každý výstup, trik i kousek je velmi čitelně podbarven hereckou emocí. O to velkolepěji technicky přesně provedené náročné akce působí. Nejsou prvoplánově očekávané, ale plynule navazují a posunují dramatický děj tak, že diváci mnohdy ani neví, kdy zatleskat.

Leitmotivem ženské zpovědi je touha po kráse a lásce, kritika vlastního těla, strach ze ztloustnutí a výčitky ohledně sladkostí. „Jednoho dne budu krásná / budu dokonalá / volná, lehká, svobodná / Jednoho dne / přeletím / všechny zdi a stíny / mýho POKOJE.

Dívka prochází různými stavy, náladami, převléká se do vysněných šatů, které nedopne, překonává sama sebe. Z některých momentů, které působí velmi autenticky, až běhá mráz po zádech. Veronika Smolková se ve své více než hodinové show nezastaví. Účastní se všech akrobatických výstupů s grácií a přesností, disponuje elegancí i silou a ani na vteřinu nevystoupí z role. Je dechberoucí artistkou, tanečnicí a herečkou, a zřejmě také i režisérkou a scénáristkou. Se svými kolegy předvedla komplexní divadelní zážitek, na který může být český nový cirkus právem hrdý.

 

Psáno z představení 18. a 19. srpna 2018, Letní Letná.

 

Pokoj
Hrají: Veronika Smolková, Tomáš Pintér, Jonáš Janků, Barbora Bartoňová, Nikol Šneiderová, Marc Verhille
Námět a koncept: Veronika Smolková
Režijní spolupráce: Lionel Ménard
Supervize: Adam Halaš
Hudba: Myko
Scénografie: Daniela Klimešová
Grafický design: Tristan Ben Mahjoub
Light design: Jiří Maleňák
Premiéra: 28. 5. 2018, La Fabrika

Autor: Hana Galiová, Lucie Hayashi
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: