Do kina na Romea a Julii z Londýna
zprávy
Předčasně zesnulý britský choreograf skotského původu Kenneth MacMillan patřil mezi vůdčí umělecké osobnosti své generace. Úspěchu dosáhl především svými celovečerními balety, kdy se velice precizně zaměřoval na psychologické vykreslení postav a převedení jejich vnitřních myšlenkových a emotivních pochodů do scénické roviny. MacMillanova inscenace Romea a Julie měla premiéru v Covent Garden roku 1965, s Rudolfem Nurejevem a Margot Fonteyn v titulních rolích. Představení mělo obrovský úspěch, opona se zvedla v závěru třiačtyřicetkrát a aplaus trval čtyřicet minut. Od té doby MacMillanova jevištní realizace pevně zakotvila v repertoáru londýnského souboru, přičemž doposud dosáhla více než 400 repríz a je uváděna i na četných světových turné. Nedávno byla upravena i pro scénu O2 Arena London a při zachování MacMillanovy představy tak úspěšně vkročila do 21. století.
MacMillanova inscenace Romeo a Julie obsahuje tři vášnivá pas de deux, první setkání milenců na velkolepém plese v elegantním paláci, slavnou balkonovou scénu a závěrečnou tragédii v kryptě Kapuletů, kde zamilovaná dvojice násilně ukončuje svůj život. Klíčovými baletními scénami, díky nimž MacMillan kontrastně přechází z vykreslení psychologie davu a povšechného pulsujícího života k individuální drobnokresbě hlavních protagonistů, jsou tržiště a Juliina komnata. Tato dvě místa se v baletu opakovaně a střídavě objevují a v nich se odehrávají hlavní pasáže příběhu: zuřivý souboj dvou rodů vzniklý z pouličního sváru, Juliin stesk i touha, Romeovo zoufalství. MacMillan vědomě kombinuje davové a komorní scény tak, aby zdůraznil, že společnost je vždy němým svědkem a zároveň i lhostejným viníkem všech individuálních obětí, jejichž vzájemná láskyplná touha nemůže být naplněna. Právě rušné a živé tržiště, kde dochází k soubojům, svatebnímu průvodu i dalším dějovým zvratům z nenaplněné touhy, je zde symbolickým divadlem světa, kde všichni zůstáváme v bezejmenné roli diváků až do okamžiku, dokud se nás osobně cosi nedotkne a neuvrhne nás přímo do centra dění. Zdroj: Balet v kině
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 41 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 43 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 44 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 45 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 59 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 61 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?