Duo Tešlon a Frkl: "V logice současné doby pro nás není prostor"


Velmi zajímavé a nadějné absolventské představení česko-francouzského dua Lukáše Karáska a Florenta Golfiera Tešlon a Frkl bylo uvedeno 29. září 2013 v rámci festivalu Duha v Brně – Divadlo v pohybu k 45. založení divadla Husa na provázku. Při této příležitosti jsme si s dvojicí povídali o fyzickém divadle a jeho budoucnosti.

Hráli jste své absolventské představení v rámci festivalu Duha v Brně u příležitosti výročí založení divadla Husa na provázku. Překvapilo vás, že jste byli přizváni?
Lukáš: Mě překvapilo, že nás tam dali jako klauniádu, ale ona je to tak trochu klauniáda – toto slovo s námi nekonzultovali, ale bylo to tím, že festival byl zrovna v den, kdy jsme hráli, zaměřen na klaunská představení. Navrhl nás profesor Josef Kovalčuk – a byli jsme rádi.
Florent: Festivalu se účastnil Bolek Polívka, Ctibor Turba… a my jsme takové dítě, které možná bude pokračovat (pravděpodobně ani jeden naše představení neviděl)… Spíše je důležité, že jsme byli uvedeni v kontextu celého festivalu. Hraji už v Divadle U stolu (sklepní scéna divadla Husa na provázku), ale tentokrát jsme vystupovali na Alžbětinské scéně a v rámci programu, který organizovalo divadlo.

Jak na vás působí minulost a budoucnost žánru, který děláte? Chcete se věnovat pantomimě, novému cirkusu, fyzickému nebo tanečnímu divadlu? Ve škole jste absolvovali různé žánry, kterým směrem se chcete vydat?Florent: My děláme víceméně fyzické divadlo. Naše duo, které máme, funguje v podstatě jako fyzické divadlo, je takovým hledáním našeho specifického stylu.
Lukáš: Pro mě je divadlo nebo styl, které děláme, pořád jakoby jedno divadlo – moc nemám rád, když mi někdo říká, že dělám taneční divadlo, ale beru to tak, jako že je to nějaké sdělování něčeho, co cítíme pomocí těla – pro mě to je herectví a, vlastně, díky nástroji – tělu – můžeme vyjadřovat cokoli.

Když jsem viděla vaši práci, myslím, že má hodně společného se současným tancem, i když se blíží spíše fyzickému divadlu, je tam celkem dost prvků kontaktní improvizace a současného tance, hodně zvedaček…
Florent: Já osobně mám rád současný tanec, chtěl bych se tomu dál věnovat. Ale v našem duu používáme pohybový slovník, který známe z JAMU, kde jsme měli současný tanec, a v něm mají naše těla společný jazyk – takový nějaký základ. Když zkoušíme, tak se nesnažíme dělat pěknou formu ani se o ní moc nebavíme.
Lukáš: Já mám v těch termínech jako fyzické divadlo, taneční divadlo trochu nepořádek – co je přesně co, je to takové zvláštní. Spíš jsem to myslel tak, že tradiční divadlo mě nebaví, protože pokud jde o tanec, vnímám ho jako technicky založený, a ať používáme jakékoli taneční prvky, tak to není se záměrem, že je to pěkné, ale protože chceme sdělit určitý dojem.

A klasická pantomima? Jakým způsobem nebo směrem Pierre Nadaud vede výuku v ateliéru?
Lukáš: My jsme klasickou pantomimu neměli vůbec, ale Pierre nás spíše vedl k vyjadřování se gesty – směrem k hledání vlastního vyjádření. Když jsme dělali v prvním ročníku představení Mahabhárátu – indický epos Judhištira (to bylo takové naše první vystoupení) –, hledali jsme také svá gesta, jak to znázornit.

Jak se díváte na nový cirkus? Například festival Letní Letná?
Lukáš: Já jsem byl na festivalu Letní Letná letos poprvé a viděl jsem francouzské představení Les Colporteurs – technicky dobré, akrobati dobře připravení, ale pro mě to byla spíše ukázka dovedností, a to mě moc nebaví. Ale když jsme byli na největším festivalu nového cirkusu v jižní Francii, tak tam jsem viděl spoustu skvělých představení, například tam byli tři dřevorubci a žonglovali s kmeny o průměru asi 20 cm – měli výbornou techniku, ale nic nevyjadřovala… Je těžší najít dobré představení, ale to je asi ve všech oblastech – technicky dobré, ale nemá to duši.

Je dostatečné tříleté vzdělání, které máte teď za sebou? Je rozhled v dané oblasti postačující?
Lukáš: Po třech letech, kdy jsme byli na jaře v Martě a dělali jsme si svoje absolventské představení, jsem si říkal, že bych klidně uvítal ještě rok navíc, nebo kdyby se otevřel magisterský stupeň, který by byl třeba soustředěn jen na projekty – tři roky bakalářského studia by byly soustředěny na techniku a potom dva roky na projekty, představení. Ale Pierrův přístup mi jinak strašně vyhovoval – zval umělce, se kterými jsme mohli spolupracovat, a tím pádem jsme poznali trochu jiný styl práce. Ať už to bylo s Teatrem Novogo Fronta, Karine Ponties nebo s Petrem Vášou z Brna a jeho fyzickým básnictvím – někomu to dalo víc a někomu méně, mně to strašně vyhovovalo.
Florent: S prvním ročníkem jsme mohli ráno chodit na trénink s Američanem Gulkem, který dělal cirkus ve Francii. Bylo opravdu dokonalé, když jsme mohli skoro tři měsíce pracovat s Karine Ponties a potom měsíc a půl tvořit. Potom jsme měli absolventské projekty a bylo vidět a cítit téměř v každém představení, že něco z práce s Karine v nás zůstalo – každý její přínos svým způsobem používáme.

Máte nějaké další nabídky hraní vašeho absolventského představení, nebo i angažmá?
Lukáš: Snažíme se, aby se představení prodávalo; už máme na konci října představení v Ostravě v Cooltour.

Zkoušíte teď něco nového?
Lukáš: Začínáme, protože 16. listopadu bude Noc divadel – je to už devátý mezinárodní ročník, letos bude poprvé v Česku. Většina divadel bude mít odpoledne a večer nějaký program, my budeme v Divadle Bolka Polívky s Florentem, Pierrem, Filipem a možná Martou (spolužáci z ročníku) dělat klauniádu – teď se věnujeme přípravě tohoto kusu a chceme pracovat na klaunském duetu s Florentem.
Florent: Hledáme i možnosti rezidenčních projektů a grantů.

Myslíte si, že se touto profesí dá uživit?
Florent: Pokud teď budeme hodně pracovat a budeme mít opravdu dobré představení – jestli je zvládneme prodávat i do zahraničí, nejen v Čechách, tak je to možné, ale nebýt v angažmá…
Lukáš: …znamená mít zároveň i jinou práci, hrajeme teď tak dvakrát do měsíce…

Jak vidíte budoucnost žánru pohybového divadla?
Lukáš: S pohybovým, fyzickým divadlem se dá jet za hranice a lidé ho mohou chápat všude – a může se zlepšovat.

A je kam dál ještě jít – někdy už jsou akrobatické prvky na hranici fyzických možností lidského těla…
Lukáš: S Florentem jsme viděli video z čínského baletu, kde baletka stojí tanečnímu partnerovi na hlavě na špičce a točí se, je to tak precizní provedení, že člověk ani nemá pocit, že spadne. Už mi to přijde takové strojové… myslím si, že některé hranice se technicky asi dají překročit a jiné ne, ale ten vztah herce-performera s divákem je pokaždé jiný.
Florent: Fyzické divadlo, moderní cirkus i současný tanec pořád cestují, ale pro mě je to teď strašně živé. Studoval jsem činohru ve Francii a odešel jsem, protože jsem měl pocit, že činohra ve Francii je hodně zaměřená na text, a tím pádem na jeden jazyk, jednu kulturu. Když jsem přijel sem, tak jsem se začal věnovat tanci, čímž se otevřely dveře exprese. Viděl jsem hodně představení moderního cirkusu, přijdou mi dost nápadité – nic není zakázáno, každý si vytváří svá pravidla –, je to pro mne momentálně nejživější umění, které mi vnitřně vyhovuje.

Jak vidíte budoucnost živého divadla v dnešní době konzumu – televize, tablety, nákupní centra?
Florent: Divadla a současné věci budou stále více v odboji, v logice současné doby pro nás není prostor. Není na to prostor v logice, která vede náš svět. Podle mne jsme nějakým způsobem v odboji…
Lukáš: Možná, že jsme v nějaké bublině, nebo neznáme všechny lidi, ale většina mých známých se zajímá o divadlo. A pak je divadlo – například akce, které jsou myšleny jako reklama.

Nevnímáte to jako komerci, podbízení se?
Lukáš: Představení, které máme, bychom asi do Vaňkovky (nákupní centrum Galerie Vaňkovka, pozn. red.) nedali, ale je to také druh práce – když mne osloví s nabídkou a je potřeba, abych tam celý den dělal dřepy a smál se u toho, tak nejsem úplně proti tomu… šel bych třeba na vlastní pěst do toho obchoďáku, vzal bych si něco z našeho představení. Je to stejné jako vyjít na ulici a něco si zkoušet a dát lidem obrazně facku.

Máte nějaký vzor, který se vám líbí – ať už ve fyzickém, nebo jiném divadle?
Florent: Například DV8 – duet Monochrome Men, viděli jsme moderní cirkus z Francie Body i European Space – dělají instalace v prostorách, které se ve městě moc nepoužívají.
Lukáš: Mě zajímají hodně masky na divadle – já to považuji za fyzické divadlo, pokud maska samozřejmě může mluvit, ale i pokud nemluví, je důležitější jednání tělem. Viděl jsem letos v Lyonu Family fluets – jsou výborní.

 

Další představení Tešlon a Frkl: 24. listopadu v Praze

Více info na: http://lukaskarasek.cz/

Autor: Sylva Tománková
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: