05/20/08

Daria Klimentová: Na podzim se mi splní sen

Česká primabalerína Anglického národního baletu Daria Klimentová (1971) se v krátké době dvakrát představila pražskému publiku. Na konci dubna zatančila v choreografii Duet na galakoncertu Setkání v Praze v Národním divadle (ND), v květnu vystoupila již popáté v Labutím jezeru nastudovaném baletním souborem Státní opery Praha. Nedávno se také objevila na obrazovce ČT v dokumentu Martina Kubaly Daria Klimentová, po světě na špičkách. V létě v Praze opět povede mezinárodní mistrovské kurzy pro mladé tanečníky, poté si splní taneční sen v Londýně, kde působí již od roku 1996.


Právě jste přišla ze zkoušky na zítřejší vystoupení. Jaká byla?
Dobrá, sjížděli jsme celé Labutí. Ale bolí mě nohy (smích).

Jak dlouho se na každé hostování u nás připravujete?
Mám asi tak deset sólových zkoušek, začínám dva, tři týdny předem, podle toho, jak mám čas. Zkoušky trvají hodinu, někdy i půl.

Kolik zkoušek pak míváte se souborem Státní opery?
Tak dvě, někdy tři, ale někdy jenom jednu.

Dosud jste pokaždé vystupovala s kolegou z Londýna, sólistou Dmitrijem Gruzděvem, tentokrát je vaším partnerem Jan-Erik Wikström. Jak k tomu došlo?
Erik tančí ve Švédském královském baletu, seznámili jsme se u nás v souboru, kde tři roky působil, když si vzal ve Švédsku neplacené volno. Tři roky jsme spolu tedy tančili, Labutí ale jen jednou, když měl Dmitrij úraz. Teď jsme spolu pět let nepracovali, myslela jsem, že by to byl dobrý nápad, kdyby přijel do Prahy. Tak jsme se tady sešli.

Co na to říkal Dmitrij?
Je v pohodě, má svou jinou práci, nejsme na sebe vázaní.

Narážím na vaše sváry v dokumentu Martina Kubaly…
(smích) To byl Martin, chtěl z toho udělat něco zajímavého, není to tak vážné. Jinak už bychom spolu netancovali.

Velkou část zdejšího publika tvoří cizinci, přesto se zeptám – jak vnímáte české publikum?
Přijde mi příjemné, diváci hodně tleskají, asi je to tím, že mnoho z nich se přijde podívat na mě, to pomůže. Zajímavé je, že tleskají více na bílou labuť než na černou. V Londýně je to přesně naopak, tam tleskají více, když se někdo točí na jedné noze… Každý národ je v tom jiný.

A jak si užíváte pražské návštěvy?
Moc si je neužívám, většinou jezdím na dva dny, tentokrát jsem měla štěstí, přijela jsem dřív. Vždycky skončím tak ve tři hodiny odpoledne se zkouškami, pak mám různé srazy, rozhovory – moc si to neužívám, jsem spíš v takovém menším stresu.



Po absolvování pražské taneční konzervatoře a působení v baletu ND jste odjela do Jihoafrické republiky, poté jste tři roky tančila ve Skotském národním baletu – jak jste vnímala přechod ze zdejší ruské taneční školy na systém Royal Academy of Dance v tamních souborech?
Zkraje jsem si nemohla zvyknout, je v tom velký rozdíl. V Anglii mají všechno takové „krabicovitější“. Je to celkově rychlejší, klade se větší důraz na menší skoky než na velké, to v ruské technice je všechno brilantnější. Ruce mají strašně „suché“, všechno takhle před sebou (ukazuje), ruská technika je otevřenější. Já jsem zkraje měla nohy všude, vlály mi kolem; snažili se mě „dát dohromady“, ale nepovedlo se jim to úplně, za což jsem ráda, díky tomu vyčnívám. Spojila jsem ruskou techniku s anglickou a hodně mi to pomohlo.

Jak vzpomínáte na pražskou taneční konzervatoř? Sledujete tamní dění?
Nevím, jaké je to tam teď, nemám o tom přehled. Já jsem tam dostala výborné základy, bez nich bych netancovala tak, jak tancuji. Paní profesorka Pásková mi říkala, že trénink je moje každodenní snídaně, a já si to pořád pamatuji. Myslím, že anglický základ je mnohem horší než ten ruský. Problém je v tom, že Česká republika je strašně malá a talentů není tolik – třeba Rusko je ohromné, mají větší výběr. U nás se ale ročník musí nabrat, a kolikrát tam není talentovaný tanečník.

Přesuňme se do Anglie – jaké je publikum tam? Pro nás je to konzervativní země, snesou její diváci třeba moderní taneční techniky?
Diváci v Anglii jsou velmi konzervativní, v Londýně jsou hrozně nároční. Hodně toho znají, protože tam přijíždějí soubory z celého světa. Když to nemá jistý standard, netleskají skoro vůbec. Je to boj. Modernu dělat skoro nemůžeme – ty kontrakce, válení se na zemi, Graham technic… Uvádíme maximálně neoklasiku a občas se snažíme vměstnat někam malé kousíčky moderny, aby se lidé naučili vnímat něco jiného. Ale chodí na tyhle věci málo, už ani na takovou Giselle lidé moc nepřijdou. Musí to být Labutí jezero, Šípková Růženka, takové ty známé tituly… Bohužel.

Balet má v Anglii velkou publicitu, určitě je tam daleko více v obecném povědomí než v ČR. Co by se u nás mělo změnit?
Média, hlavně televize – vidí ji miliony lidí. Měly by tam být kousky baletu, ne dlouhé dokumenty, ale sem tam kousek ve zprávách. Chytře, krátce tím lidi „živit“. Ani v Anglii ale balet do médií moc nechtějí.

Vaší zatím poslední nastudovanou rolí v Anglickém národním baletu je role Sněhové královny ve stejnojmenném baletu, choreograf Michael Corder ji dělal přímo pro Vás. Vznikl přímo pro vás i Duet, ve které jste s Arionelem Vargasem vystoupila na galakoncertu v ND?
Duet nebyl zchoreografovaný na mě, dělal ho náš šéf Wayne Eagling, ještě když působil v Holandském národním baletu. V Amsterodamu byl 12 let šéfem, pak měl dva roky pauzu a poté přešel k nám do souboru. Ani nevím, na koho to choreografoval. Přenesl toto dílo do našeho souboru, kolegové ho dělají na galakoncertech, já jsem se ho naučila speciálně pro tento večer – byla to naše premiéra.

Velmi vydařená…
Děkuji, vyřídím mu to (Arionelu Vargasovi). Bude rád.

Kdysi jste odmítla angažmá v Nizozemském tanečním divadle a v jednom rozhovoru jste uvedla, že vaším snem je choreografie od Jiřího Kyliána. Už se něco rýsuje?
Ne, tenhle sen se mi ještě nesplnil a obávám se, že už ani nesplní…

Máte nějaké další přání?
Vždycky jsem toužila tančit Manon, a pokud budu zdravá, tak se mi to splní teď na podzim (v choreografii Kennetha McMillana, pozn. aut.). Pak už mám přání jen netančit, aby mě nic nebolelo (smích). V pohodě skončit.

Text a foto: Linda Fryčová                                                           květen 2008

 

To top

Podívejte se na promo video a nakopněte naší Ročenku!

Dance diary:

<<   >>
diary for whole month
Mo Tu We Th Fr Sa Su
  •  

This day on program:

  •  
 
*for other events pick a day (month) in calendar
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: