Španělský nezávislý umělecký soubor Mopa ze Sevilla se zabývá alternativním uměním, všímají si věcí, které jsou pro ostatní nepotřebné, pracují se svými znalostmi z výtvarného, pohybového a hudebního oboru a vytvářejí vkusné performance, které se stávají hrou pro ně i pro diváky. Mopa – 3 muži Roberto Martínez Losa, Francisco Torres, Juan Luis Matilla letos zavítají na Tanec Praha se svojí poslední choreografií: Tus hijos me estan jodiendo la vida, v překladu Tvé děti mi ničí život. Co od nich vlastně máme očekávat?

Vaše představení je něco mezi tancem a tanečním divadlem; taková dobře zahraná a zatančená performance. Cítíte se spíše tanečníky nebo herci, performery? Co jste víc?
Všeobecně, jako performeři, patříme k docela odlišným formacím. Rober a já jsme byli v Andalussian Dance Center, ale před tím i potom jsme měli rozdílné kurzy. Rober přišel z Refined Arts a pokračoval ve svém rozvoji v CDC Toulousse, zatímco já jsem studoval filozofii, a Fran je především divadelník, s dlouhodobou praxí jako DJ a hlavně jako klaun. Všichni sdílíme stejný neklid, což je v těchto případech nejdůležitější a vytváří úzký vztah, který nás zpětně obohacuje v různých fázích projektu.

Odkud přišla inspirace?
Zárodek tohoto tanečního představení je fakticky v jiném, dřívějším, nazvaném Anvers/Pervers, ve kterém jsme my tři pracovali jako tvůrci poprvé. První nástin tohoto díla předložil Robert, když se vrátil z Toulousse; měl již promyšlené předpoklady a také destruktivní a hravý charakter díla. Druhý vklad přišel od Frana, který navrhl námět a metodologii „vystřihni a vlož“, stejně jako to dělá Christian Marclay, aplikovanou na hudbu a pak rozvinutou směrem k zlepšení scén; také dodání nejistoty účinkujícímu, kdy opravdu přesně neví, co zazní nebo se stane v příští chvíli. Všechno toto uvnitř přesně vypracované struktury.

V představení je spousta vtipných momentů, humorných situací... Jsou tyto pevně dané a dopředu připravené, nebo je to improvizace?
Komický prvek je pro nás velice důležitý, mnohokrát je při tanci opomíjený; v tomto tanečním díle, stejně jako v Espérame despierto (Čekej mě bdící) nebo v Tuve que hacer el amor por cortesía (Musel jsem milovat ze zdvořilosti) má humor zvláštní váhu, když se snažíme dělat „nenafouknutou taneční show“ a vymýšlíme to. Díky Franově zkušenosti je mnoho věcí vytvořeno téměř přesně klaunsky. Jsou tam scény, které jsou přesně vypracované a odměřené, ale současně je nezbytná hravá poloha pro navázání a vytváření překvapení, náhod a reakcí publika; improvizace je tam vždycky.

Co vlastně chcete svým představením sdělit?
Myslím, že největší delikátnost tohoto kusu je v lehkosti a hravosti, ve způsobu odpoutání se od některých preambulí spojených se soudobým tancem, což bylo pro tento projekt docela nepříjemné. Jsou to také laskavé a dobře zpracované pohromy, hudba mile popletená a rozpadající se. Potěšení z rozbíjení věcí… Myslím, že je to zábavný taneční kus stojící za zhlédnutí, vyvolává zajímavé znepokojení a chaos.

Všichni jste uvedeni jako tanečníci i jako choreografové. Jak funguje spolupráce mezi vámi? Má někdo hlavní slovo?
Musím vysvětlit, že jsme to my tři, kdo komponuje, dělá choreografii a tvoří. V rámci toho máme všichni větší slovo a odpovědnost v různých směrech. Hudební tvorba pochází hlavně, ale nejen, od Frana, ale choreografie a vytváření scén a zvuku se buduje s přispěním všech nás tří. Pro Mopu je velmi důležité udržovat všechny tyto směry spolupráce široce otevřené a všechna díla mají v sobě tento charakter jako způsob sdílení znalostí a stanovisek za tím účelem, aby to bylo zajímavější jak pro nás, tak pro publikum. Když se podílíme i na jiných projektech, někdy i společně, je těžké sladit konflikty v kalendářích se zkouškami; myslím, že je to to dílo, co nás vede, a my jej posloucháme jako hodné děti.

Autor: Lucie Břinková

Your performance is something between dance and dancing theatre; a very well danced and acted performance. Are you rather dancers or actors, performers?
In general, as performers, we belong to quite different formations. Rober and I were in the Andalussian Dance Centre, but had different courses after and before that. Rober comes from the Refined Arts, and continued his formation in CDC Toulousse; as I studied philosophy, and Fran is mainly a theatre man, with a long background as DJ, and mainly as a clown. We share the same restlessness which is the most important in these cases, and generates a close relation which feeds us back in the different phases of the project.

Where the inspiration came from?
The germ of this dance piece really is in another one before, called Anvers/Pervers, in which we three worked together as creators for the first time. The first approach to this piece was proposed by Rober, when he came back from Toulousse; setting out a work where the premises were established and so the destructive and playful character of the piece. The second investment came from Fran, who proposed the theme and methodology of "cut and paste" as well as Christian Marclay's, applied to music and after expanding to the way of raise the scenes; given also uncertainty to the performer, as he doesn't really exactly know what is going to sound or happen next. All these inside a close and worked structure.

There are a lot of funny moments in this performance; are these moments prepared or is it an improvisation?
Comedy is very important for us, and it is forgotten many times in dance; in this dance piece, as well as in Espérame despierto (Wait for Me Awake) or Tuve que hacer el amor por cortesía (I had to made love to be polite), humour has an specific weight as we try to make "unpuffing dance shows" and we are working it out. Thanks to Fran's experience, there are many things built up close the strictly of clown. There are scenes which are really worked and measured, but at the same time the playing attitude is necessary in order to pick up and develop surprises, accidents and public reactions; improvisation is always present.

What is the message you want to give to the audience?
I think that the nicest thing about the piece is its ease and playfulness, and the way of breaking with some premises associated with contemporary dance, which were quite uncomfortable for this project. 

Is it also loving big disasters well done and a music love confused and decomposed. The pleasure of breaking things... I think it's a funny dance piece to watch, it invites to an interesting disconcert and chaos.

You all are introduced as both dancers and choreographs. How do you cooperate with each other? Is there anybody who wears the trousers, a leader?
I have to clarify that is the three of us composing, choreographing and creating. Within us all have more weight and responsibility in different ways. The musical creation is mainly and not only coming from Fran, but choreographies and setting up scenes and sound are built and contributed by us three. Is very important in Mopa to maintain these ways of collaborating wide open, and all the pieces have this character inside them as a way of sharing knowledge and points of view, in order to make it more interesting for us and the public as well. As we are collaborating on other projects, sometimes together, it is a big deal to solve calendars and rehearsals conflicts: I think it is the piece leading us, and we obey as good kids.

Author: Lucie Břinková
Translation: Rostislav Bureš

Projekt Elledanse je trochu širší ako len produkcia samotných inscenácií. Môžete prosím bližšie špecifikovať Vašu prácu?

Alternatívne divadlo a tanečná škola Elledanse sídli v industriálnej budove bývalého bitúnku na trhovisku v Bratislave. Nakoľko sme nezávislá skupinka nadšencov, robíme si všetko sami. Myslím tým od zveľaďovania a údržby našej schátranej budovy, cez zháňanie financií a grantov,  tvorbu nových a reprízovanie existujúcich predstavení... to znamená od prania kostýmov, stavby scény a všetko okolo toho. Pri tom nám funguje škola, ktorú navštevuje cca 60 detí a hlavne mladých ľudí. To znamená tvoriť zmysluplný rozvrh tréningov, prizývanie pedagógov, tvorba repertoáru, vystúpenia, nábory nových členov. Teraz otvárame umeleckú kaviareň Elledanse:-)) Je toho dosť, z každého rožka troška, ale hlavne tým všetkým žijeme.

Aké techniky a nástroje používate než dôjdete ku konečnému javiskovému tvaru? Chcete sa zamerať na konkrétny druh tanca, či pohybového divadla alebo ste otvorení pre širší záber?
Sme otvorení všetkému zaujímavému a zmysluplnému. Škola je orientovaná predovšetkým na súčasný tanec a pohybové divadlo, ale nevylučujeme ani iné techniky, smery. Všetko sú to skúsenosti a každý človek napokon nájde to, čo mu najlepšie sedí...Konečný tvar- niekedy ho poznám dokonale, z obrazov v mojej hlave a snažím sa mu priblížiť, inokedy sa kryštalizuje a mení, vznikajú stále nové riešenia. Ak je toto to pravé, definitívne, vždy pocítim  zvláštny pocit niekde v hrudi...

V predstavení Canto Hondo a tak podobne aj v Jablku narábate s témami mužsko-ženských vzťahov. Je to istým spôsobom vaša profilová téma, ktorú ste sa rozhodli nasledovať? Alebo ide len o inšpiráciu pre prvé dve diela? Veď napokon aj vo vašom názve je slovo Elle.
S názvom je to trošku ináč, je to  niečo veľmi osobné...Pre mňa je celý život najmä o vzťahoch. V každom veku z iného uhla pohľadu. Áno, asi je  to moja téma.

Narácia Canto Hodno predstavuje isté dedičné rany. Téma je veľmi racionálna. Spracovanie však apeluje na emócie. Zámer? Náhoda? A prečo vlastne?
Canto Hondo je o emóciách. Umenie je pre mňa výhradne o emóciách. Mám pocit, že chceme všetkému rozumieť, všetko zanalyzovať. Ale tým prichádzame o to podstatné. Nebol to ani zámer ani náhoda. Matematicky náhoda znamená zhodu okolností.  Kým človek dosiahne zhodu v čomkoľvek, je to fuška. Táto definícia  tak dáva  slovu náhoda  úplne inú kvalitu....Bola to bodka za životnou etapou,  ktorú som takmer neustála.

Csongor Kasai sa preukázal ako veľmi zručný po všetkých stránkach. Ako by ste charakterizovali jeho konkrétny prínos do spoločného tvorenia?
Csongor Kasai : Človek otvorený- neviem ako by to bolo po latinsky, ale aj tento druh by si zaslúžil označenie. V oboch predstaveniach som mala dream- tím. Ďakujem že som mala tú príležitosť. Obe predstavenia nesú  jasnú pečať interpretov- osobností, ktoré ich spoluvytvárali.

Na domácej scéne ste vyštartovali veľmi úspešne, Dosky, kritika, priazeň. Kam smerujete? Máte ambíciu preraziť do zahraničia (teda ďalej za Prahu)?
Po dvadsiatich rokoch pri divadle, som nohami na zemi, otvorená životu, ktorý prináša hlavne zmeny. Bola som dlho dolu, pri Doskách týždeň hore ,teraz  je všetko tak akurát a čo bude zajtra sa ukáže:-)) Čo tu ale bolo stále, je moja rodina-  manžel Vlado a traja synovia. Nech smerujem kamkoľvek, vraciam domov k nim.

Autor: Anna Sedláčková

The Elledanse project is a bit bigger than mere production of stagings as such. Could you please be more specific about your work?
The alternative theatre and dancing school Elledanse has its premises in an industrial building of a former slaughterhouse at a marketplace in Bratislava. As we are an independent group of people who are excited about this project, we do everything by ourselves. I mean cultivation and servicing of our shabby building, gathering money and grants, creating new performances and reprises of the existing ones... that means washing the costumes, building a scene and everything else. We also run a school that 60 children and mainly young people attend. This means to create a meaningful schedule of trainings, to invite teachers, creation of a repertoire, performances, enrolment of new members... Now we are about to open an artistic café Elledanse J We need to do many things, a bit from everything but we live all these events through.

What techniques and tools do you use before you reach a specific stage form? Do you want to focus on a specific kind of dance or motion theatre or are you open for a broader catch?
We are open to everything that is interesting and meaningful. The school is oriented mostly on contemporary dance and movement theatre but we do not ignore other techniques, forms. Everything is about experience and therefore everybody finds what s/he likes the most. The final form – sometimes I can perfectly recognize it from images in my head and I’m trying to get close to it, sometimes it keep crystallizing and changing, new solutions keep emerging. If this is the real thing, the final one, I always have a special feeling somewhere in my chest....

In Canto Hondo performance and so on as well as in An Apple, you work with topics of male-female relationships. It is your profile theme in some aspect that you decided to follow? Or is it inspiration for the first two works? Because there is a word Elle in your name.
It is a bit different with our name, it is something very personal... For me the whole life is mainly about relationships. There are different points of view in certain age. Yes, maybe it is my topic.

The Canto Hondo narration represents certain hereditary wounds. The topic is very rational. The concept calls for emotions. Is it an intention? Or a coincidence? And why?
Canto Hondo is about emotions. Art is solely about emotions for me. I have a feeling that we want to understand and analyze everything. But we miss the essential thing. It was not an intention or a coincidence. A coincidence means a conjuncture from the mathematic point of view. Before a person reaches a conjuncture in anything, s/he has to work hard. This definition adds to the word ‘coincidence’ a completely different quality... It was a full stop after a period of my life I almost didn’t make.

Csongor Kasai appears to be very skilful concerning many aspects. How would you characterize his specific contribution to common creation?
Csongor Kasai : An open person -  I don’t know how you would say it in Latin but this species would deserve a name. I had a dream-team in both performances. I’m grateful I had such an occasion. Both performances have a clear seal of interpreters – personalities that co-created them.

You had a great start in Slovakia, Dosky, criticisms, favour. Where are you heading? Do you want to break through abroad (i.e. Prague and further)?
I’m down-to-earth after twenty years in theatre, I’m open to life that brings changes. I was down for a long time, I was up for one week after Dosky, now everything is fine and we’ll see what will happen tomorrow J But my family has always been with me – husband Vlado and three sons. Wherever I’m heading to, I always return home to them.

Author: Anna Sedláčková

Translation: Eliška Hulcová

You come to Prague with two different pieces, how would you briefly characterize them?
The two pieces that we show in Prague are quite different: 'machine a`sons' is a theatrical concert and 'au bleu cochon' is a contemporary dance piece.

Can you describe the creative process? How do you cooperate with the dancers?   
Drift always works very closely with the dancers. We take the input of our dancers very seriously. The creative process involves a lot of improvisation but also 'field research'. For 'au bleu cochon' for example the whole company spent a whole day in the zoo and a whole night in the bars of the Zurich red light district.

What are the company’s other current projects?
Right now we are working on another concert piece, where the main issue really is the music played live on stage although performative elements will also be used. 'Black Peter' for 3 male performers will premiere in August at the festival Theater Spektakel in Zurich.
After that we are planning a collaboration with a company of handicapped performers, very interesting work and very inspiring.

How do you select your dancers? What qualities do you seek?
We never have auditions. For us auditions are not a useful tool to find good dancers. We always keep our eyes open and approach people that are interesting to us. Of course we are also often approached by people seeking to work with us.
A drift dancer has to have a good, well integrated technique and has to be artistically curious. He or she has to be a mature person who has experienced live (that's why we have stopped lately to work with very young dancers).

This is not your first visit at Tanec Praha. Have you changed since last time? If yes, how? 
I certainly hope that we have developed. All our pieces differ from each other although I think that they are recognizable 'drift'. The way we treat movement, use repetition, change from pure abstract movements to strong imagery and back, and our love for the absurd is our artistic language.

Your plans for future?   
Develop some more...

Kristina Durczaková