Festival Za dveřmi – Pouliční divadelníci na Výstavišti


Devátý ročník festivalu Za dveřmi proběhl letos opět na Výstavišti před Průmyslovým palácem v pražských Holešovicích a nabídl spoustu zajímavých kusů. Tabernaculum od Le Cabaret Nomade bylo pětiminutové představení pro „jednoho“ diváka, respektive pro jednu malou spřízněnou skupinu, jako je třeba rodina nebo přátelé. Prostor, ve kterém se odehrává, je malinký divadelní stan. Když si vystojíte frontu, vejdete bludištěm z různých šálů a látek až do samotného středu, kde za záclonou stojí dvě spící ženy – siamská dvojčata spojená hrudníky. Dle jejich líčení (mají vlastně jakési masky) se jedná o postarší dámy. Na dvou rukou mají navlečený malý akordeon. Jakmile do prostoru pro diváky někdo vstoupí, ženy se probudí a spustí jednu píseň, během níž se při roztahování a mačkání kláves mírně perou a zažívají strasti siamských dvojčat. Jejich hašteření je natolik unaví, že znovu usínají. A to je vše! Přesto je to velmi působivé a míra napětí při čekání, než budete vyvoleni vstoupit dovnitř, hraje své. Tabernaculum doplnila ještě Šalabunda – dáma hrající v karavanu na ruskou balalajku a zpívající smyšleným jazykem. Taktéž se jednalo o kratičký výstup, rovněž trval pět minut a byl určen „jednomu“ divákovi. Le Cabaret Nomade letošní ročník Za dveřmi těmito dvěma jednohubkami krásně osvěžil.

Inscenace Uhni, hraju! v podání Hombres pak diváky zavedla do zákulisí opery Rusalka, především do šatny dvou „poskoků“ (Jakub Albrecht a Petr Štěpánek), kteří hrají všechny zbývající a neoblíbené role, tzv. křoví. Mnohdy nemají čas se ani převléknout z role do role a pak jsou nuceni natahovat na zelené kombinézy další a další oblečení. Tak vzniká vtipná etuda o převlékání. Nebo třeba soutěží o to, kdo ztvární úlohu jelena a kdo srnky. Uhni, hraju! se klasifikuje jako commedie dell’arte, a proto jsou hlavními nástroji humor, nadsázka a díky tomu je pointou představení jistý hold všem kočovným umělcům, jejichž práce je opravdová dřina. Během asi šedesáti minut sledujeme dva hlavní aktéry, kolegy, kteří si vzájemně pomáhají, ale také na sebe žárlí. Nedej bože, když jeden z nich dostane kvůli zranění hlavního hrdiny jeho roli. Tento spíše divadelní kus je nejenom plný humoru, ale i skvělých tanečních kreací, artistických výkonů, rytmických pasáží. Představení koordinuje principál (Daniel Čámský), který dva srandisty staví do latě. Důležitou roli v této produkci také hraje multifunkční kulisa, která z jedné strany evokuje maskérnu a z druhé jeviště. Propojuje tak dění před a za oponou a dělá jistou oporu oběma umělcům, neboť na ní a v ní mají všechny potřebné rekvizity. Uhni, hraju! je svěží, kvalitní inscenace, koncepčně určená do ulic, ale jistě by nezapadla ani na nějaké menší divadelní scéně.

 

Provokatér v zeleném

Kouzlo pouličního divadla je veliké. Na chodníku při cestě domů z práce můžete potkat bytosti, které byste zaručeně na ulici nečekali. Jejich počínání vám pak může rozjasnit či zpříjemnit den a vnést do něj trochu divadelní magie. Přesně tak, jak se to stalo divákům i náhodným kolemjdoucím, kteří v rámci letošního festivalu Za dveřmi zhlédli performanci katalánského umělce Adriana Schvarzsteina nazvanou Greenman.

Představte si, že stojíte na křižovatce na přechodu pro chodce, čekáte na zelenou a místo toho se najednou kolem vás prožene zelený mužíček na koloběžce téže barvy. Vlastně všechny jeho doplňky jsou prudce zelené, od zvláštního úboru na tělo, přes čepici a motoristické brýle až po kůži. Bez sebemenšího zaváhání vletí s koloběžkou doprostřed rušné vozovky a už míří k tramvaji, která zrovna přijíždí. Postaví se před ni jako živá zábrana a energicky gestikuluje na řidiče. Pro Greenmana je vše nové, zkoumá svět okolo sebe se zvědavostí a zároveň je zcela bez zábran. Jeho interakce s tramvají končí vzájemnou spoluprací, umělec s píšťalkou diriguje přecházející davy chodců a kráčí před tramvají, aby mohla projet za ním.

Jsou to ale zejména diváci, kteří jsou nejdůležitějším objektem zájmu. Hlavní část vystoupení, které probíhalo na holešovickém Výstavišti, je postavena na interakci s publikem. Greenman se nebojí provokace a diváky opravdu nešetří. Někoho vysvleče z oblečení, přitom stihne vypít pivo jinému a vybrakovat batoh dalšímu. Je tak vtipně přidrzlý, že se obecenstvo královsky baví, samozřejmě trochu na účet nebohých obětí. I cyklista na kole, který přijel do Stromovky a chtěl se podívat na performanci, dostal svůj příděl – Greenman mu vylil jeho cyklistickou lahev a naplnil ji pivem, samozřejmě od slečny, která ho měla v kelímku o kousek vedle.

Zelený muž byl bezprostřední a trochu šílený, ale milý. Rozhodně svým vystoupením obohatil pestrý program festivalu a ten večer vykouzlil úsměv na tváři mnoha kolemjdoucím.

 

Psáno z představení festivalu Za dveřmi 11. července 2017, Výstaviště Holešovice.

 

 

Za dveřmi
– mezinárodní festival pouličního divadla
10.–13. července 2017

 

Tabernaculum
Koncept: Aude Martin, Marie Svobodová a Jazmína Piktorová
Masky: Ivan Martinka

 

Uhni, hraju!
Námět: Hombres
Režie: Jakub Folvarčný
Scéna: Jan Jarošek
Produkce: Dan Kubík
Principál: Daniel Čámský

Greenman
Koncept: Adrian Schvarzstein

 

 

Autor: Lucie Břinková, Kristina Soukupová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: