program, informace

Nahoru

27.11.2007

Večer vítězů Ceny Jarmily Jeřábkové 2007

Závěrečný Gala večer Festivalu Nové Evropy 2007 patřil vítězům mezinárodní choreografické soutěže Cena Jarmily Jeřábkové. Jména výherkyň jsme se sice dozvěděli již na dopolední tiskové konferenci, nicméně oznámení jejich konečného pořadí si pětičlenná porota ve složení Nina Vangeli (předsedkyně), Eva Blažíčková, Michel Vincenot (Francie), Tomeo Verges (Španělsko) a Jozef Fruček (SR) nechala právě až na večer.

První místo obsadila Klára Alexová (ČR), která v rámci soutěže uvedla své práce K13OMNATA a HIDDEN ROOMS. Na druhé příčce se umístila Katerina Papageorgiou z Řecka s choreografiemi NOOSE a OSTIA. A konečné třetí místo získala Milena Urgen Koulas (Srbsko, Kypr), která představila své WHILE WALKING a NOTHING.

Po vyhlášení výsledků choreografické soutěže oznámila porota jméno skladatele, na jehož hudbu budou vybraní zájemci z řad choreografů tvořit příští rok. Je jím Kryštof Mařatka.

V programu následoval koncert z díla Luboše Fišera, skladatele, v jehož jménu se nesl letošní ročník soutěže. Strhující výkon předvedl houslista Ivan Štraus za doprovodu klavíristy Vladimíra Sekery v sonátě RUCE a především ve skladbě AMOROSO. Nekončící ovace publika si zasloužilo i Zemlinského kvarteto, které bravurně předneslo smyčcový kvartet TESTIS.

Po technické pauze se už diváci mohli těšit na vítězné choreografie. Prvním tanečně-divadelním představením byly HIDDEN ROOMS, duet choreografky Kláry Alexové a tanečnice Terezy Lenerové na Fišerových 15 listů podle Dürerovy Apokalypsy. Stejnou skladbu si ke své choreografii vybrala i držitelka druhé ceny Katerina Papageorgiou, která vystoupila s dílem OSTIA až na závěr večera. Diváci si tak mohli provést jisté srovnání. Oběma choreografiím nechyběla tajuplnost, strašidelnost až ona apokalyptická vize světa. V duetu Kláry Alexové a Terezy Lenerové hrál významnou roli výraz obličeje, dramatická stránka choreografie. V pohybu působily důmyslně až hypnoticky „narušeně“, bizarně až jaksi satanisticky hororově. V sólu Kateriny Papageorgiou naopak vynikala hlavně technická vyspělost a zralost choreografky-interpretky, kde s bravurou zvládala trhané jakoby sestříhané pohyby, do nichž vzápětí vnesla nevídanou ladnost a vláčnost. Dominantní roli sehrávala práce paží zvýrazněných červenými gumovými rukavicemi.

Předěl mezi dvěma choreografiemi na stejnou hudbu tvořilo sólové představení WHILE WALKING choreografky Mileny Urgen Koulas. Frontálně situované a opakující se pohyby gradující v rytmu vyvolávaly dojem utrpení, marnosti, ztráty smyslu, možná i rituálnosti, či spíše stereotypičnosti v náhledu na sebe. Působivost tohoto čísla se skrývala v jednoduchosti a tělesné zdeformovanosti.

Všem třem oceněným choreografkám nelze upřít osobitost stylu a jisté charisma, jímž si dokázaly podmanit přeplněné hlediště divadla Duncan Centre. Jsme tedy zvědaví, čím nás potěší na zahajovacím večeru příštího ročníku Festivalu Nové Evropy 2008.

Recenze psána z představení 26.11.2007, Divadlo Duncan Centre
Daniela Zilvarová

Nahoru

Soutěžní program Ceny J. Jeřábkové - sobota 24.11.

Večer soutěžních choreografií na povinnou hudbu

V sobotním večeru se poprvé představilo všech osm soutěžících, a to choreografiemi, vytvořenými na hudbu hudebního skladatele Luboše Fišera. Jak je již zmíněno v rozhovoru s Evou Blažíčkovou, soutěžící si skladbu volili sami. Pokud porovnáme jejich výběr, zjistíme, že nejoblíbenější skladbou bylo „15 listů podle Dürerovy Apokalypsy“, kterou si vybrala celá polovina soutěžících. Ostatní již zvolili zcela různé skladby.

Zahájila choreografka Triin Reemann z Estonska s dílem nazvaným „Dance Is For Beautiful People“. Přivedla na scénu dvě postavy, ženu (sama choreografka) a muže, kteří se postupně vystřídali v sólovém tanci na Fišerovu skladbu pro citeru, aby se poté setkali na scéně oba. Tanečník se prezentoval v tričku s nápisem „Fisherman“ – autorka se tedy hlavně inspirovala jménem skladatele, ne tolik jeho hudbou. Oba interpreti jsou zajímavými, poněkud groteskními jevištními typy, a tak v paměti zůstane především jejich interpretace, samotná choreografie poněkud zaostala.

Následovalo sólo „Ostia“ soutěžící z Řecka, Kateriny Papageorgiou. Publikum mělo poprvé možnost slyšet temnou „apokalyptickou“ hudbu, která poté zazněla ještě třikrát. První choreografka tedy měla určitou výhodu prvního diváckého poslechu skladby, která je velmi výrazná, až hororová. Není divu, že choreografy lákalo ji ztvárnit tanečně, jelikož má expresivní potenciál a její depresivnost je pro současný tanec jaksi vděčná. Katerina Papageorgiou se projevila jako charizmatická performerka, která unesla sílu skladby. Její soustředěný pohyb akcentovaly červeně nabarvené ruce, skryté nejdříve v červených rukavicích. Sólo působilo velmi přesvědčivě a rozhodně, od nervních pohybů na zemi až po rozvinutí práce s pažemi.

Za zvuků stejné skladby se představila zástupkyně ČR Petra Púčiková, laureátka Soutěže J. Jeřábkové z roku 1999. Její verze „apokalypsy“ nesla název „Missing room“. Choreografka spolu s tanečníkem Lichto Kamiya zdůraznila hlavně napětí mezi dvěma lidmi a prostorem, který zaplňují.

Další soutěžící Milena Ugren Koulas ze Srbska / Kypru vyzvala diváky, aby si sedli na jeviště podél jeho okrajů a obklopili tak její sólo „Nothing“ ze všech stran. Senzitivnější divák již trpěl mírnou neurózou, jelikož byl opět podroben hororové skladbě „15 listů podle Dürerovy Apokalypsy“. V choreografii se projevil autorčin specifický styl pohybu, určitá deformovanost těla, svíjejícího se za doprovodu znějící hudby.

Z Polska přijela další soutěžící Anka Majcher. Název jejího sóla „01.05.1982“ zřejmě značí její datum narození, a tak pojala sólo jako jakousi charakteristiku sama sebe. Její skladbou byla nekonfliktní Sonáta pro piano č.8, kterou choreografka vyplnila hlavně interpretačně – šlo více o jakousi „pohybovku“ se závěrečným zpěvem než o choreografii se sdělením.

Téměř jako omyl působilo vystoupení Rumunky Any Cataliny Gubandru, která prezentovala své sólo Passing By na Sonátu pro sólové violoncello. Nepředvedla na jevišti v podstatě nic zapamatovatelného či originálního. Její dlouhé pohledy, mátožné sporadické pohyby a chůze, směřovaná do stěn, připomínaly etudu studentky Základní umělecké školy.

S jejím vystoupení kontrastovala parodie soutěžící z Bulharska Petyi Stoykovy, s názvem Preview of a Second Hand Movie. Co si autorka v názvu předsevzala, to dodržela. Na Sonátu pro sólovou citeru a orchestr předvedla spolu s dalšími dvěma tanečníky parodii na béčkové hororové filmy, která se pochopitelně setkala s diváckým ohlasem. Občerstvující, avšak nemožné brát vážně.

Večer uzavřela Klára Alexová z ČR, laureátka Soutěže J. Jeřábkové z roku 2004, a to duetem „Hidden Rooms“ s Terezou Lenerovou, na v onom večeru již proslulou „apokalyptickou“ skladbu. Těla dvou tanečnic, zaklesnutá do sebe, vytvořila silný a dramatický obraz, který se stal důstojnou tečkou za večerem soutěžních choreografií na povinnou hudbu. Vytvořit dílo na zadanou hudbu není lehkým úkolem; soutěžící se s tím poprali více či méně úspěšně. Silný zážitek v tomto večeru však přinesly pouze Katerina Papageorgiou a Klára Alexová.

Kristina Durczaková

Nahoru

Mini rozhovor s Evou Blažíčkovou

Přinášíme krátký rozhovor s paní Evou Blažíčkovou, ředitelkou konzervatoře Duncan Centre a hlavní organizátorkou Soutěže Jarmily Jeřábkové. Pro Taneční aktuality.cz shrnula podstatu soutěže a změnu koncepce.

TA: Můžete přiblížit hlavní myšlenku a podstatu choreografické soutěže Cena Jarmily Jeřábkové a letošní změnu koncepce na Festival nové Evropy?
Eva Blažíčková:
Založení soutěže souvisí s historií. První ročník byl v roce 1999, to znamená v době, kdy jsme měli mizivé nebo takřka žádné informace o tom, co se děje v oblasti současného tance na území jižně od nás, u nejbližších sousedů, či třeba v Pobaltí… Hlavním důvodem bylo tedy udělat jakousi sondu do tohoto dění, protože se nám zdálo, že to může být velmi zajímavé. A už od samého začátku byl druhý důvod ten, že máme pocit, že současní tanečníci málo využívají kvality současné hudby, to znamená hudby, která vzniká paralelně s jejich prací. Často se uchylují k hudbě, která nemusí vždy být inspirativní, navíc nedostatečně kvalitní hudba potom snižuje i celkový výkon a dojem z  představení.

V prvním ročníku jsme sice začali velmi tradičně, vybrali jsme Bohuslava Martinů jako takový předěl, a pak jsme si řekli, že pojedeme skoky dopředu směrem k současnosti. Chceme zmapovat především ty lidi, které jsem já sama z měla z vlastní choreografické práce vyzkoušené a vím, že se na ně pracovalo perfektně, ať už to byl Marek Kopelent, Otmar Mácha a další. Skladatele tedy vybírám přímo já.

Záměrem soutěže je podívat se na choreografa ze dvou různých úhlů pohledu. To znamená, že může přivézt svoji nejčerstvější práci, zcela volnou, kterou uzná za nejlepší svoje dílo, kterým se chce prezentovat a s kterým chce soutěžit. Druhým dílem je právě ta povinná skladba, jejíž povinnost spočívá v tom, že si musí vybrat jakoukoli práci osobnosti, která je pro ten rok zadaná. Má to také trochu edukativní význam, jelikož člověk by se měl skladatelovým dílem probrat a tím se vlastně s tou muzikou seznámit. Docela se to osvědčilo, protože konkrétně dva choreografové mi sdělili, že oni by nikdy po takovéto muzice nesáhli, ale nakonec je to inspirovalo natolik, že pak udělali třeba v Budapešti celý večer Kopelentův… Je tedy dobré, že se tento náš záměr nemíjí účinkem.

Protože se nám soutěž rozrostla, řekli jsme si, že už nebudeme prezentovat práce vyloženě jenom jako soutěžní, v pracovních světlech a v pracovních kostýmech. Tam jsme se dívali víc na strukturu a obsah díla. Chceme je teď prezentovat jako plnohodnotná představení, a proto se od letošního roku, od 9. ročníku, změnila koncepce na festival, který jsme nazvali „Festival nové Evropy“ právě proto, že mapujeme tuto oblast. A festival proto, že prezentujeme už vlastně předvybraná díla.

Vybírali jsme ze 42 choreografů, což je slušný počet, a vybrali jsme devět. Vybrali jsme je na základě volných choreografií, z videí, a pak jsme ty předvybrané oslovovali s povinnou hudbou. Prezentujeme nakonec osm choreografů, protože jeden to vzdal v půli cesty, zřejmě nenašel dostatečnou inspiraci v hudbě.

TA: Jaké je složení letošní jury?
Eva Blažíčková:
Celá jury se skládá z pěti členů. Má vždy dva stálé členy, kteří sledují jakousi linku, souvislosti a záměry soutěže, její kontinuitu. To jsou dva čeští členové, kteří také provádějí onen předvýběr. Pak jsou tam vždy tři zahraniční, kteří jsou ze západní části Evropy. Jestliže teď mluvíme na jedné straně o „nové Evropě“, tak jury je z té druhé části Evropy, protože si myslím, že je to i jistá příležitost pro mladé choreografy – zveme sem třeba ředitele festivalů, lidi, kteří produkují díla, takže tam vzniká jakési vstřícné přemostění vůči choreografům. Pokud jsou dobří, mohou své věci potom prezentovat dál. Dokonce už zrovna na základě toho ročníku, kde byl povinným skladatelem Kopelent, bylo uspořádáno jedno kopelentovské představení v USA.

Letošní složení je tedy toto - předsedkyní je paní Nina Vangeli, já jsem tam za pořadatele a potom je tam Tomeo Verges (Španělsko), Michel Vincenot (Francie) a Jozef Fruček (Řecko, Slovensko).

 

Nahoru

22.11.2007

Rozhovor s Mártou Ladjánszki

V úvodním večeru Festivalu nové Evropy 2007 vystoupí s novými díly laureátky loňské soutěže, mezi nimi i maďarská tanečnice a choreografka Márta Ladjánszki, se kterou přinášíme krátký rozhovor.

TA: Vracíš se v tomto roce do Čech již minimálně po třetí. Je to pro tebe nějak významné, že je to právě sem?
Márta Ladjánszki: Je důležité se vracet, zvláště když je stále víc a víc lidí, se kterými můžu sdílet svůj svět a dát jim pár silných okamžiků. Je dobré se sem vracet, protože můžu víc poznat lidi i prostředí. Začínám se tu cítit jako doma.

 TA: Jak moc je ve světě uznávaná choreografická cena Jarmily Jeřábkové?
Márta Ladjánszki:
Maďarští tanečníci Cenu J. Jeřábkové znají, ale jsou trochu líní se přihlásit, což je na jednu stranu špatné. Snažím se je informovat o tom, že je dobré přijet sem a seznámit se s lidmi z ČR a jiných zemí. Je to zajímavá a důležitá soutěž.

 TA: Jak funguje podpora maďarského současného tance?
Márta Ladjánszki:
Podpora klesá, což je opravdu špatné. Bohužel nemáme systém dotací pro současný tanec. Bylo by skvělé ho mít. Je stále víc tanečníků, ale mám pocit, že pro ně není budoucnost. Nejsou peníze – není možnost založit skupinu – není pravidelná práce.

TA: Ve svém představení MONOtone, které jsi několikrát uvedla v Praze, představuješ především svou hereckou polohu. Je to ono, co tě na divadle zajímá, nebo i víc tančíš?
Márta Ladjánszki:
Především se zajímám o své tělo a jeho fyzické limity. V posledních letech mě také zajímá moje tělo tanečnice a emoce. MONOtone je hezká hra s těmito mými znalostmi, ale stále jsem tanečnice a ne tolik herečka.

TA: V květnu jsi se představila v divadle Alfred ve dvoře společně s umělci z L1 DanceLab. Jak funguje vaše spolupráce?
Márta Ladjánszki:
L1 DanceLab je můj domov, spolu s dalšími třemi choreografy z Maďarska. Společně pro tento prostor něj bojujeme. Bohužel je to opravdu boj, přestože jsme oceňováni doma i v zahraničí. Tahle těžká práce mě hodně zaměstnává, což není úplně dobré. Potřebovali bychom schopného člověka, který by nám pomáhal udržet ten prostor, ne jen pro nás, ale pro všechny, kdo chtějí pracovat v současném tanci.

TA: Jak se ti pracovalo na nové choreografii pro zahajovací večer Festivalu Nové Evropy 2007, jaká bude?
Márta Ladjánszki:
“Flame“, což je má nejnovější práce, je o vztahu dvou žen a dvou mužů. Dva hudebníci a dvě tanečnice. Je to hra, která se mi moc líbí, stejně tak jako hudba.

Márta Ladjánszki (Maďarsko)
Studovala klasický tanec, gymnastiku, jazz a moderní tanec v Maďarsku a ve Vídni, na konci roku 1996 spoluzaložila KOMPmANIA Contemporary Dance Theatre. Do roku 2002 zde působila jako tanečnice a spolutvůrce, zároveň uváděla svá díla v různých maďarských projektech. Během své sólové kariéry vyhrála několik cen. V roce 2001 dostala nabídku přidat se k L1 Independent Dancers‘ Partnership, který byl založen několika tanečníky / tvůrci v Budapešti. V současné době L1 pracuje na ustavení vlastního prostoru, L1 DanceLab, určeného pro celoroční tvorbu, výuku a spolupráci mezi členy L1 a dalšími umělci.

Připravila: Kristina Durczaková

Nahoru

24.11.2007

O zahajovacím večeru Festivalu nové Evropy 2007

Oko diváka pohlédne nazpět, aby mohlo registrovat dnešek. Před rokem jsme se měli možnost setkat s třemi osobnostmi jako účastnicemi choreografické soutěže Cena Jarmily Jeřábkové 2006, které jako laureátky vystoupily i na závěrečném večeru loňského ročníku. Tradice soutěže velí věnovat jim zahajovací program pro tento rok, ve kterém měly povinnost předvést nové dílo.

Márta Ladjánski, která se v loňském roce s Dorou Hoštovou podělila o 1. a 2. přivezla z Maďarska choreografii Flame. Duet dvou tanečnic vytvořil něžnou až erotickou atmosféru, která se záměrně nekontaktovala s dvouhrou dvou klavíristů. Diváci ji však sledovali jako voyaeři skrz rozsvícené okno.

Dora Hoštová i Dagmar Chaloupková (loňské 3. místo) daly vědět za celý rok o své práci několikrát, loni oceněné choreografie byly například navrženy i na Cenu Sazky udělovanou u příležitosti festivalu Tanec Praha. Sečtení těchto aspektů jim možná nejen pomohlo k sebevědomí u tanečních výkonů, ale zároveň jim dodalo entuziasmus k práci, který je silným motorem. Byl znát z obou předvedených choreografií. Dagmar Chaloupková působila ve své práci „X“  jako koncentrovaná kumulace energie v jednom těle, ovšem nevadil by větší prostorový rozlet. Dora Hoštová dala s vtipem i nostalgií nahlédnout do vlastních vzpomínek i tužeb choreografií Bio-graf. Určitá (řečeno lehce nadneseně) dějovost působila v kontextu celého večera velmi osvěžujícím dojmem. Otázkou je, zda by tato práce v této podobě snesla jiné prostředí či jiný program.

Pro celý večer platilo, že nové dílo neznamená nutně nový styl tvorby. Všechny tři tanečnice a zároveň interpretky nepřekročily hranice svých možností ani vlastních tvůrčích zvyků. Spíše než progresivita bylo možno v tomto večeru obdivovat posun co do tanečně-technické a výrazové stránky především českých umělkyň.

Zuzana Smugalová

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: