Hit – Tell the Difference – Rozpačitý Cirk La Putyka na Letní Letné


Úvodní večer letošního ročníku Letní Letná patřil vedle slavnostního zahájení Bestiář také premiéře nejnovějšího počinu známého českého seskupení Cirk La Putyka. Mohutně medializovaná událost Hit – Tell the Difference, při které soubor spojil své síly s rwandskými akrobaty – sirotky a mladými ze sociálně vyloučených rodin –, ukázala více rozdílů, než kolik bylo tvůrci nejspíš zamýšleno.

Již vstupní pasáž prozradila, jaký způsob nahlížení režisér Rostislav Novák mladší zvolil, tedy jak málo znamená „barva kůže“. Scéna šapitó je rozvržena na tři úseky – zadní tvoří poloprůsvitná posuvná stěna, za kterou v záři světel nastupují aktéři, popředí je středem rozděleno průhlednou přepážkou. Nalevo trávník, vpravo plexisklová podlaha, prostor je od začátku neprostupně izolován. Vystupující jsou zpočátku oděni do barevných celotrikotů přetažených i přes obličeje, a tak jen z pohybů je možné usuzovat, díváme-li se na hadího muže, tanečníka, gymnastu či třeba hudebníka. Burácivý zpěv spojený s tancem připomínal jak domorodé rituály, tak streetové battly, propojení africké tradice s pouliční kulturou přenášelo na diváky silnou energii.

Ta neslábla ani v dalším výstupu, tentokrát excelentního Justina Ntwaliho v roli umírající (a poté mrtvé) ženy-matky. Děti manipulovaly s jeho tělem, přesouvaly ho do zcela nepřirozených úhlů, ve kterých postava mladičkého kontorsionisty působila skutečně zcela bezvládně, jako kdyby ji neomezovaly nejen žádné svaly či úpony, ale ani přirozené reflexy. „Neživé“ polohy, totální uvolněnost a vykloubené končetiny se staly výrazovými prostředky.

Bohužel po takto působivém zahájení začalo představení rychle ztrácet nejenom tempo, ale zejména ucelenost. Více než jindy vynikla těžkopádnost Novákovy režie. Způsob předání sdělení o stejnosti i rozdílech byl v kontrastu s radostnou přirozeností a živelnou bezprostředností těch, jejichž každodennost je silně spjata s pro nás těžko představitelnými existenčními problémy. Nesoulad v přístupu byl patrný především v rozvleklých intermezzech, která téměř zastavovala dění a energii celé inscenace, jež nepředstavovala o moc více než myšlenku hledání kulturních rozdílů propojující jednotlivé výstupy. I v té se však nakonec zůstalo na naprostém povrchu.

Přitom akrobacie i herecká akce přinášely velice kvalitní výkony. Z přístupu Rwanďanů byla cítit „škola ulice“ v tom nejlepším slova smyslu. Bez zdlouhavých příprav, obav či (alespoň zdánlivého) hlídání bezpečnosti při hromadných výstupech se akrobaté vrhali jeden za druhým, komunikovali s publikem, ale i s třemi evropskými vystupujícími, kteří se – ač byli ve svém projevu uměřenější – s Rwanďany vhodně doplňovali. Nejvíce prostoru z nich měl ve všech směrech výborný Naim Ashhab, český reprezentant ve skoku na trampolíně. Jeho dvě vystoupení byla typickou kvalitní ukázkou toho, co můžeme v evropských novocirkusových produkcích vídat. První, ve kterém se působivě využil efekt igelitové fólie, vyšel poněkud do ztracena kvůli následnému, nepříliš povedenému intermezzu. Druhý výstup, ve kterém Rwanďané Ashhaba vybízeli k uvolněnějšímu výkonu okřikováním „nuuudaaa“, se stal jedním z nejvýraznějších momentů.

Přílišná snaha cílit na emoce diváků ubírala inscenaci na autentičnosti. Když jeden z rwandských sirotků vyprávěl do mikrofonu svůj příběh, nepřenesla se síla sdělení tak, jako tomu bylo v momentech, kdy se osudy jednotlivců ukazovaly jen v symbolech a náznacích. V tomto momentě se nejvíce odhalil nesoulad v přístupu tvůrců – vystupování Rwanďanů nebylo o vzbuzování lítosti, ale o štěstí a radosti, kterou jim akrobacie a možnost vystupovat přinášejí. Přesto Novák dokázal vystavět i okamžiky střihnuté černým humorem, například módní přehlídku klobouků a všeho možného, co lze na hlavách nosit včetně ironického setkání mužů s burkou, v kápi Ku-klux-klanu a s helmou wehrmachtu.

Bez výhrad lze pochválit skvělý živý hudební doprovod, kdy se čeští muzikanti doplňovali s africkými. Společně vytvořili snivou atmosféru, která se přirozeně změnila v spontánní jízdu s nádechem kvalitního pouličního divadla. Nejenže byla vynikajícím hudebním podkladem pro představení, ale nepochybně by obstála i sama o sobě.

Bohulibý je záměr souboru Cirk La Putyka, který chce i vystupováním na Letní Letné pomoci k financování koupě trampolíny pro rwandské artisty. Produkce však působila dojmem rozpačitým, místy až příliš kalkulujícím.

 

Psáno z premiéry na festivalu Letní Letná 17. srpna 2017, Letenské sady.

 

 

Letní Letná

17. srpna–3. září 2017, Praha

XIV. mezinárodní festival nového cirkusu a divadla

 

Hit – Tell the Difference
Režie: Rostislav Novák ml.
Scénografie: Antonín Šilar
Kostýmy a make-up: Kristina Záveská
Choreografie: Dora Hoštová
Hudba: Jan Křížek, Andrej Rády, Adam Novotný a Papis Nyass
Světla: Jiří „Zewll“ Maleňák


Autor: Barbora Truksová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: