Jungle Joke a Forever, happily v jednom odpoledni na Letní Letné

Jungle Joke souboru Teatr Novogo Fronta byl v neděli 20. srpna 2017 chvíli před začátkem vyprodaný, na představení čekalo před dětskou scénou mnoho malých diváků i jejich rodičů. Uspořádání dětské scény je sympatické v tom, že první řady jsou tvořeny malými stoličkami pro děti a teprve zhruba od prostředku šapitó začínají židle pro dospělé. Herecká dvojice – vysoký muž (Matěj Kohout) a malá žena (Irina Andreeva) – přichází a chvíli trvá, než se obecenstvo zklidní a na začátek se naladí. Ten není nikterak výrazný. Na scéně je jen několik málo rekvizit hlavně z izolační pěny na potrubí a kokosové látky. Z té jsou ušity i široké kalhoty ženské postavy a batoh muže, ze kterého se později vyklube opice. Ve hře není jeden stěžejní či lineární příběh, jde spíše o na sebe zvolna navazující skeče, které spojuje svět zvířat a lidí. Zvířata, jako například zebra, zmíněná opice, had, slepice či pes, jsou ztvárněna pomocí jednoduchých proměn kostýmů či pouze zvuky, diváci musejí zapojit svou fantazii. Celý kus je proveden s minimem slov, s velkým množstvím zvuků a pazvuků, občas za doprovodu reprodukovaných hudebních kousků či hry na ukulele. Jungle Joke dobře zapadá do koncepce Letní Letné, seznamuje malé diváky také s klaunskými výstupy a pantomimou, herci jsou přesvědčiví jak ve svých samostatných, tak společných číslech. Několik dětí se – přitahováno příběhem a hereckými výkony – ocitá v těsné blízkosti jeviště, nebo si dokonce sedá až na pódium, načež jsou pořadateli s úsměvem sundáváni a herci nedávají najevo, že by je to obtěžovalo. To je příjemné, protože se nevytváří žádná bariéra nebo napětí mezi nimi a publikem, jak u některých představení se spontánními dětmi bývá. Celý kus možná na dospělého diváka působí trochu roztříštěně, ale to tomu dětskému vůbec nevadí.

Jungle Joke (I. Andreeva, M. Kohout). Foto: František Ortmann

Jungle Joke (I. Andreeva, M. Kohout). Foto: František Ortmann

Svět pro děti – nebo spíše svět pohádek – je hlavním motivem i představení francouzsko-belgického souboru Collectif Malunés Forever, happily Dětí je tentokrát v zaplněném šapitó jen málo, představení je primárně určeno dospělým divákům. Hned na začátku se vynoří Červená karkulka i vlk a můžeme vplout do světa fantazie. V první třetině představení jsou aktivní zejména muži – tři artisté a dva hudebníci. Ženy ztvárňující pohádkové bytosti jsou zatím v roli spíše pasivní. Otrávená Sněhurka leží na teeterboardu, na kterém o ni soupeří dva princové a ona je zmítána každým jejich skokem, až z něho sklouzne a je odklizena na stranu, aby nepřekážela. Skoky na teeterboardu střídají párové kousky na hrazdě či houpačce zavěšené uprostřed šapitó, ke slovu či spíše k pohybu se dostávají ženy. Červenou karkulku pronásleduje chvílemi vlk, který se ocitá v různých rolích (zmožený či vystrašený, ochočený a poslušný). Na scéně se objeví i Šípková Růženka či mořská panna (ta s kolegou předvádí své kousky v kostýmu, kdy má obě nohy v jedné nohavici – jako správná mořská panna, takže o to těžší jsou zejména dopady kvůli udržení rovnováhy). Hudebníci vystřídají několik nástrojů a začleněni po celou dobu do dění tvoří důležitou a rovnocennou složku představení. Performeři jsou nejen dobrými akrobaty, ale také herci, takže i v klidnějších částech, kde jde spíše o výraz než fyzické schopnosti, jsou diváci plně soustředěni a zaujati a neberou tyto chvíle jako výplň a čekání na další dechberoucí skok. Všichni protagonisté si navíc získávají velké sympatie za to, že většinu svých replik provádějí v češtině. A na to, za jak krátký čas se je naučili, se jedná o obdivuhodný výkon, protože je jim dobře rozumět, nejde o nějaké pitvoření nebo nesrozumitelný pokus o napodobování jazyka. (Toto vstřícné gesto asi neocenili zahraniční diváci, ale i bez porozumění představení funguje také skvěle.) Závěr, kdy se na scéně objeví všichni v kostýmech babičky, je trochu bláznivý a zběsilý, ale opět je okořeněn několika skoky na teeterboardu či na hrazdě a nakonec dochází ke zklidnění a důmyslnému svléknutí kostýmů babiček.

Celé představení krásně plynulo, střídaly se scény divoké s klidnějšími, často je provázely vtip a humor, dobrá muzika a skvělé výkony v pozemní i vzdušné akrobacii. Z protagonistů čišela radost, kterou se jim podařilo přenést i na diváky, kteří se nakonec s úsměvem na rtech a k poděkování za vtažení do světa pohádek postavili k potlesku při zaslouženém standing ovation.  

Psáno z představení na festivalu Letní Letná 20. srpna 2017, Letenské sady.    

Letní Letná 17. srpna–3. září 2017, Praha XIV. mezinárodní festival nového cirkusu a divadla  

Jungle Joke
Koncept: Irina Andreeva a Matěj Kohout
Režie: Jakub Folvarečný


Forever, happily…
Koncept: Simon Bruyninckx, Juliette Correa, Arne Sabbe, Lola Devault-Sierra, Nickolas Van Corven, Luke Horley a Gabriel Larès
Režie: Dominique Bettenfeld

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Dominique BettenfeldJakub Folvarečný

Letenské sady

Nonverbální divadloNový cirkus

Letní Letná

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: