Karel Pavlištík bude v pátek hostem cyklu Stopy v písku

23. 3. 2015 zprávy

Stopy v písku je cyklus besed, medailonů a tematických sympozií, kterým chce Kyliánovo taneční centrum a knihovna vzdát hold osobnostem, které psaly historii tance a pohybového umění. Jeho cílem je zprostředkovat odborné i laické veřejnosti setkání s choreografy, interprety a pedagogy, kteří se mohou podělit o své vzpomínky a životní zkušenosti nebo připomenout životy a dílo těchto umělců in memoriam, aby stopy, které za sebou zanechali, nezmizely z naší paměti.
Hostem bude tentokrát etnograf, tanečník, choreograf, scénárista a pedagog Karel Pavlištík (1931). Setkání se uskuteční v pátek 27. března 2015 v 17:00 hod. ve velké studovně knihovny HAMU v Praze, Malostranské nám. 13, Praha 1 – Malá strana. Karel Pavlištík je jednou z nejvýraznějších osobností folklorního a vůbec kulturního života nejen na jihovýchodní Moravě. Narodil se 12. března 1931 v Uherském Brodě. V roce 1951 maturoval na obchodní akademii v Uherském Hradišti a pak nastoupil jako nákupčí do LETu Kunovice. Již v té době se zajímal o folklorní dění, byl členem studentského folklorního kroužku v Uherském Hradišti a souboru Hradišťan. V roce 1952 se stal programovým tajemníkem MFF Strážnice, jako lektor a metodik pomáhal začínajícím souborům a kroužkům na Slovácku. Profesionálně tančil v Armádním uměleckém souboru (1953 až 1962). V letech 1956–60 externě studoval etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (aspiranturu mohl dokončit až v roce 1990). V roce 1962 nastoupil do Oblastního muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, odkud byl v době normalizace, v roce 1970, vyhozen. V letech 1971 až 1989 byl zaměstnán v JZD Lukov, prvních deset let například jako betonář, strojník, skladový dělník, čistič kanalizačních stok, pak v úseku sociálních a kulturních služeb (pod tímto „ušlechtilým“ označením bylo skryto vedení valašského souboru Kašava). Již předtím byl ve Zlíně choreografem souboru Vesna (1965–68) a uměleckým vedoucím Slováckého krúžku, později Vonica (1967–74). S manželkou vedl dětský soubor Vonička. V době normalizace musel své práce často uvádět pod jinými jmény. Naplno se Kašavě mohl věnovat až v devadesátých letech, kdy se také vrátil do zlínského muzea (mimo jiné vytvořil námět a scénář expozice „S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly“).
Velmi záslužná a výrazná byla Pavlištíkova choreografická a režijní spolupráce s celou řadou folklorních souborů – Hradišťanem, Olšavou z Uherského Brodu, valašskou Rusavou, Světlovanem z Bojkovic, Rozmarýnem z Uherského Brodu-Újezdce a dalšími. Zvlášť úzká je více než třicetiletá spolupráce se Světlovanem – připomeňme názvy některých pásem, která Pavlištík pro soubor připravil a která má soubor na repertoáru dodnes: Galiáš, Honění Kuruců, Komenský fašank, Lukov, Řemesla, Špásy bojkovské chasy, Zpívání o víně (připraveno pro Slovácké slavnosti vína v Uherském Hradišti). Zdroj: Kyliánovo taneční centrum a knihovna – knihovna HAMU