Utáhnout téměř hodinové představení v tak málopočetném obsazení je obvykle téměř nadlidský úkol, chce to velmi charismatické interprety. Jak je vidět, Lenka Vagnerová si umí vybrat. Andrea Opavská má výrazné rysy, přesvědčivou mimiku, i když na vás jen nehnutě hledí. Role záhadné stařeny neznámého původu, věku a osudu (v našich podmínkách snad nejvíce evokující Erbenovu polednici) jí náramně sedí. Zkřivené tělo s předsunutou pánví, celá ohnutá a zahalená vyvolává hrůzu, šíří strach a napětí, které se uvolní jen chvilkami, když na scénu pokrytou různým „šustí“ přivláčí IKEA igelitku. Stařena časem odhazuje šál a přehoz, jako by omládla, dává své tělo do pohybu. Zprvu vláčně, měkce, plynule, na zemi, později směleji až zběsile ve víření kolem vlastní osy. Chvilku oddaná, chvilku bláznivá, chvilku komická, chvilku děsivá, chvilku vzbuzující soucit...
Česká taneční platforma: Několik otázek pro tanečnici a choreografku Lenku Vagnerovou
Loni na České taneční platformě zvítězila inscenace Jezdci choreografky Lenky Vagnerové a jejího souboru. Letos je nová nominace neminula – na festivalu uvedou inscenaci La Loba. Lenka Vagnerová & Company se účastní festivalu ČTP už podruhé.
