Letní Letná dětem
Před nedávnem skončil festival Letní Letná, stany byly demontovány a odvezeny, tráva uklizena a pražská Letná žije dál svým obvyklým tempem. Pojďme se ale ohlédnout za dobou, kdy bylo všechno jinak a několik metrů od stavby (ne)slavného tunelu se člověk ocitl uprostřed velkých i malých šapitó, čajovny v jurtě, ale hlavně uprostřed koncentrovaného kulturního dění. Hvězdám festivalu byly na našich stránkách věnovány samostatné recenze, široká nabídka však byla připravena i pro rodiče s dětmi nebo děti samotné, což z festivalu dělá opravdu unikátní záležitost. Pestrost představení, dlouhé trvání festivalu (od 17. srpna do 2. září 2014) a hlavně možnost vybrat si každý den z různých časů a typů představení, ocení každý divák nejen z Prahy.
Srpnové počasí letošního roku někdy moc neodpovídalo první části názvu festivalu, ideální čas zastavit se v šapitó dětské divadelní scény, ve kterém jsem v rámci letošního ročníku strávila opravdu dost času a během tří dnů viděla mnoho představení. Prvním z nich bylo Divadlo Koňmo a Vyprávění starého vlka aneb Pravda o Karkulce. Pohádka, která odhaluje jinou verzi příběhu, jehož podstatou je slovní záměna karkulky-čepičky a Karkulky-holčičky. Vlk podle této verze omylem sežral pouze čepičku, o holčičku ani čenichem nezavadil. Svižné tempo, chytlavé zpěvy, poutavá scénografie nasazují vysokou laťku. Vlka střídá zajíček Kuliferda a Divadlo 100 opic s kusem Zajíček a velká mrkvová záhada. Dominik Tesař, jediný herec tohoto představení, rozehrává příběh o ztracené mrkvi a pátrání po ní. Zapojuje diváky do děje (tento prvek se opakuje téměř v každém kuse, který jsem v rámci dětských představení letošního festivalu viděla). Pro menší děti (a chvílemi i pro dospělého) je to však příliš upovídané, příliš zamotané a nejednoznačné. Můj první den na festivalu zakončuje Václav Strasser a jeho Duhové bubliny a jiné klauniády. Oproti předešlému kusu je tento naopak beze slov (ta zaznívají pouze, když jsou malí diváci upozorňováni, ať si sednou, ať bubliny neničí, ale jen do nich foukají). Přestože je to představení v rámci festivalu (i jiných akcí) odehrané mnohokrát, stále má mnoho fanoušků. První část tvoří několik pantomimických skečů a to je vlastně pro nejmladší diváky seznámení se s podobným žánrem divadla, který pak budou za několik let navštěvovat už jako dospělí v rámci dalších ročníků (doufejme, že projekt Letní Letné vydrží ještě dlouho). O krátkých přestávkách mezi představeními se venku o zábavu starají členové souboru ZUMA ZUMA. Dokola předvádějí kousky se zvedáním, skákáním přes lano a jinou akrobacii. První den pro mne končí představením Le Poivre Rose (Růžový pepř) souboru La Compagnie du Poivre Rose a Ivy Bittové (samostatná recenze ZDE). Po týdenní pauze vyrážím znovu, program je nabitý. Představení známého pražského souboru Buchty a loutky (Perníková chaloupka a Skřítek) střídá jihočeský loutkoherec Víťa Marčík (Tři zlaté vlasy děda Vševěda a O Zlatovlásce). Buchty a loutky vystupují v civilních kostýmech, scéna i loutky jsou spíše menší, Víťa Marčík (nejdřív se svým synem, ve Zlatovlásce sám) ovládá celé jeviště, a mnohdy i hlediště, často zapojuje diváky, na rozdíl od ostatních vystupujících zejména dospělé, do děje – od podávání kytary po točení celého kolosu výpravné scény). Už mi docházejí síly, ale zvládám statečně poslední představení, a to Kolotoč pohádek Divadla Já to jsem, ve kterém jsou propojeny tři pohádky (o Jeníčkovi a Mařence, o veliké řepě a o kohoutkovi a slepičce – v originále, takže slepice „mluví“ pouze kvokáním).
V hlavě se honí spousta myšlenek a dojmů z představení i celé dramaturgie dětské části Letní Letné. Je třeba, aby se v představeních pro děti občas mluvilo o věcech, kterým děti nerozumí, a je to tedy určeno spíše pro pobavení rodičů? Nebylo by možné zapojit více kusů blížících se novému cirkusu? Proč jsou někteří dospělí diváci hned na začátku představení nervózní, že si před ně někdo sedne? Kde je míra toho, že herci chtějí, aby se děti zapojovaly, a toho, kdy už dítě do představení vstupuje moc a strhává pozornost? Je nutné, aby výtvarné dílny pro rodiče s dětmi byly, pravděpodobně kvůli dohodě se sponzorem, z kelímků z lipánku? Nešlo by to vymyslet i nějak jinak, nakoupit či sehnat „opravdový“ výtvarný materiál? Další kapitolou je občerstvení pro děti, kromě již zmíněného výrobce mléčných výrobků nic moc. Nedala by se vymyslet akreditace na víc dětských představení za zvýhodněnou cenu než pouze za čtyři představení sleva vlastně symbolická? A co třeba někam jasně napsat, od kolika let malé děti platí?
Otázek k přemýšlení je mnoho, ale i tak je Letní Letná se svým programem pro děti rozhodně jedním z nejlepších možných vstupů malého diváka do světa divadla.
Psáno z představení na Letní Letné, 20., 26. a 27. srpna 2014.
Psáno z představení na Letní Letné, 20., 26. a 27. srpna 2014.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?