Literární exkurz do dějin AMU a Laterny magiky aneb Stále stejná písnička


Písemné exkurzy do historie se v posledních letech stále více a více obracejí ke svědectvím pamětníků, jichž umně využívá metoda orální historie. V loňské sezoně spatřily světlo světa dvě publikace, které se o vzpomínky opírají a přibližují dějiny výjimečných kulturních institucí u příležitosti jejich výročí. Obě knihy svým záběrem postihují také dějiny poválečného kulturního dění a způsob prožívání období totality, tvůrčí atmosféru lemovanou strachem a cenzurou i způsob zahraniční spolupráce jakožto reprezentantu českého umění. Každá z nich však vykazuje jiný přístup k práci s fakty a prameny a podtrhuje tak image jednotlivých institucí, které byly ve své době naprosto stěžejní i pro vývoj tanečního oboru.

 

Škola mistrovství umělecké politiky

Dějiny Akademie múzických umění v Praze jsou věnovány organizaci, která už přes 70 let tvoří špičku pomyslné pyramidy uměleckého vzdělávání.

Historická věcnost, politická korekce a formální perfekce knihy dobře doplňuje image, kterou AMU po desetiletí v uměleckém světě prezentuje. V prostředí plném inspirace, improvizace i intuice představuje řád, který se někdy může zdát konzervativní či zkostnatělý, ale umožňující konstruktivní utřídění tendencí. Díky jeho pevné ruce získává kultura v rámci společnosti politickou moc i ekonomickou sílu.

Kniha je členěna do čtyř kapitol, věnujících se nejprve AMU jako celku a poté každé z jejích tří fakult, sledujících jejich osud mezi lety 1945–2015. Již na prvních stránkách zmiňuje hlavní autor a editor knihy Martin Franc rozdílné koncepty, s nimiž své vysoké vzdělání hodlali v poválečné euforii vybudovat muzikanti, divadelníci, filmaři, Slováci i Brněnští: „Akademie samotná byla jen velmi tenkou slupkou a nikoli integrovaným celkem.” (s. 14). Tuto rozpolcenost můžeme vnímat i dnes – postřehy, připomínky a nářky jednotlivých fakult v otázkách profesních, akademických, kulturně politických, personálních i technických jsou velmi specifické a při hledání společných jmenovatelů a regulí stále narážejí na dlouhé diskuze. Neměnná je také situace kolem neustále nevyhovujícího zázemí historických budov v centru města s nedostatečnými prostory i vybavením. I toto téma se táhne v bezpočtu pražských kulturních institucí jako červená nit již desítky let, stejně jako neustále chybějící finanční prostředky, jak také naznačuje název poslední kapitoly knihy I na hudbu chyběly peníze... (s. 331).

Největším přínosem titulu je obsažnost informací, které jsou poprvé svázány v jedné knize. Přesto jsou dějiny AMU vyprávěné jednoduše a přehledně, s ohledem na politické a společenské změny i uměleckou aktivitu a tvůrčí rozvoj. Fakta bez unavujících komentářů promlouvají o to silněji a přesvědčivěji. Věrné citace archivních pramenů, zápisů z porad, dopisů, ale i vzpomínek samy o sobě ilustrují dějiny, jako např. kárná řízení proti některým pedagogům, činitelům i studentům, názorové diskrepance vůči politickým tahům a krokům, ukázka „diplomatické pružnosti“ rektorů i děkanů ve prospěch univerzitní existence i samostatnosti až třeba po „boj“ o pořízení magnetofonu pro potřeby hudebníků i tanečníků.

Autoři provedli precizní práci rešeršní, aniž by dále jednotlivé události analyzovali či interpretovali, nijak více se v textu neangažují. Jejich vášeň či specializaci čteme jen mezi řádky, dle množství pozornosti, kterou jednotlivým tématům či událostem věnují. Odosobněnost publikace se odráží také v jejich jisté anonymitě – knihu doplňují medailonky jednotlivých rektorů, v poznámkách pod čarou také všech významných profesorů, děkanů či proděkanů, o autorech knihy se však nedozvíme nic. Ve skromném přehledu literatury chybí také některé zásadní publikace, jako např. Dějiny AMU ve vyprávěních Martina France a Lenky Krátké, která tomuto titulu předcházela.

 

Magie „laterny“ odhalena

Populárně laděný vhled do prvních třiceti let naší, ve své době světově nejproslulejší scény nabízí zcela jiný obraz. Dovětek v názvu Laterna magika – Zlatá éra očima pamětníků mluví za své. Klade důraz na fakt, že každé divadlo či umělecký soubor tvoří lidé, kteří mu vetknou kus svého života a srdce. Lucie Kocourková nás provází vzpomínkami těch, co „byli u toho“, když to všechno vznikalo. Nechává promlouvat živé svědky, aniž by tok vzpomínek výrazně narušovala. Spíše jim jako režisér či scénárista určuje místo promluvy a výstupu a jako vnímavý průvodce vyprávění nenuceně doplňuje fakty a perličkami.

Od prvního zájezdového programu pro Expo 1958 v Bruselu urazilo seskupení s názvem Laterna magika dlouhou cestu. Vystřídaly se v ní přední umělecké osobnosti, které bytostně určovaly její směřování. Od počátku se zde střídali progresivní režiséři Alfréd Radok, Miloš Forman, Vladimír Svitáček, Ján Roháč, Evald Schorm, Jan Švankmajer, Jiří Srnec, hudebníci Jiří Šlitr, Jaromír Vomáčka, Zdeněk Liška, Oldřich F. Korte či choreografové Martin Ťapák, Jiří Němeček, Luboš Ogoun a mnoho dalších, kameramanů, scénáristů, výtvarníků a scénografů, a v neposlední řadě samozřejmě herců, tanečníků, mimů a dalších interpretů. Výsledné dílo však vždy bylo zásluhou obětavé práce celého týmu, který snad více než v jiných uskupeních věděl, jak je nutné táhnout za jeden provaz, s vírou pro dobrou věc a divácký úspěch. Třináct pamětníků z jeho řad nás provází nejen vzpomínkami na přípravné fáze jednotlivých děl a programů, ale také na první zážitky z cest za hranice, za železnou oponu, do zámoří i komplikace, které s sebou tato činnost v době totality nesla. Lépe než vzácně dochované programy, režijní knihy či kritiky nám barvitě popisují jednotlivá čísla a výstupy, vtahují čtenáře do zákulisí hereckých šaten, zájezdových autobusů a hotelů. Odkrývají triky magického zázraku, kterým „laterna“ v době své největší slávy byla, ve vodách divadla i filmu.

Kniha chronologicky postihuje všechny projekty i zájezdy a končí zrodem inscenace Kouzelný cirkus, která trhá rekordy počtem svých repríz a oslavila již čtyřicáté narozeniny na scéně. Nejedná se o historickou studii, která by příběhy zatěžovala množstvím dat a popisů, přitom je plná faktografických údajů i fotografických dobových klenotů. Přináší tak věrný obraz doby, který si se zatajeným dechem vychutná odborník i laik. Svou čtivou a odlehčenou formou je přístupná i nedivadelní veřejnosti, dokáže pobavit i poučit zároveň a připomenout slávu uměleckého tělesa, které dnes bojuje o vlastní existenci.

Příležitost výročí implikuje chuť vzpomínat a bilancovat a iniciuje tak významné počiny, které by jindy zůstaly nadále jen jako hromada výstřižků v šuplíku. Obě nedávno vydané knihy jsou klenoty, které by v knihovnách všech kulturně aktivních čtenářů neměly chybět.

 

 

Dějiny akademie múzických umění v Praze.

Martin Franc a kol., AMU Praha 2017. ISBN 978-80-7331-422-4.

 

Laterna magika. Zlatá éra očima pamětníků.

Lucie Kocourková, Euromedia Group k.s. – Knižní klub v edici Universum 2018. ISBN 978-80-242-6066-2.

 

Autor: Lucie Hayashi
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: