Malá inventura 2013

Už jedenáct let patří konec února (tentokrát 22. – 28. 2. 2013) festivalu Malá inventura, který pořádá Nová síť, nejvýznamnější kulturní networking České republiky v oblasti nového divadla. Divadelní prostory zaměřené na tento žánr poskytují divákům určitý průřez tvorbou, která nemá jasně vymezené hranice v divadelním zpracování pohybu. Návštěvníci festivalu, především z řad produkcí z regionů a ze zahraničí, jsou publikem, které navzdory nepříznivému únorovému počasí dokázalo vytvořit příjemnou festivalovou atmosféru. Diváci viděli to, co je zajímá a co je v programu z různých důvodů upoutalo. V sobotu 23. února, po odpoledním off-programu v NoD Roxy a divadle Alfred ve dvoře, zařadila dramaturgie festivalu inscenaci Much more than nothing, pozitivně hodnocenou z premiéry v červnu 2012 Petrou Dotlačilovou na

http://www.tanecniaktuality.cz/slovenska-sila-v-alte/. V rozporu s touto recenzí je smutné konstatování, že repríza zhlédnutá v rámci Malé inventury nepůsobila nikterak zajímavě. Česko-slovenské představení, nezávislý projekt vytvořený v rámci rezidence Studia Alt@rt má sice poutavou reklamu, slibné obsazení, nicméně přináší klišé námět a klišé zpracování v rádoby retro populárním obalu s lehkým nádechem slovenského nacionalismu. Není zcela patrno, co slovenská dvojice choreografů Peter Šavel a Stano Dobák ve spolupráci se skupinou ME-SA přináší českému tanci, ale inovativnost a originalita tvorby to rozhodně nejsou, spíš jen její nesouvislá ozvěna. Projekt je ovšem vybrán mezi "Priority Companies 2013", jak se píše na networku Aerowaves:

http://www.youtube.com/watch?v=zx1FdlUC7yg&feature=youtu.be. Zřejmě byla při výběru směrodatná fyzická kondice tanečníků, protože ta je opravdu obdivuhodná, ale využívaná na úkor jejich vlastní individuality. Trochu škoda výjimečných tanečnic v tak plytké práci. Lze jen doufat, že takový vkus nebude budoucností současných trendů tuzemské taneční tvorby. Pozitivní tak na sobotní návštěvě Studia Alt@rt byla především vernisáž výstavy Divadelní strojovna aneb peklo v divadle, která v pomyslném foeyer Studia Alt@rt pod kurátorstvím Institutu Světelného Designu „kolaudovala“ otevření galerie V průchodu. Výstava fotografií zaměřená na divadelní zařízení a kabiny, na které narážejí otrlí divadelní technici při svých cestách po ČR i za hranicemi, ukazuje to, co divákům a často i performerům může uniknout - jen zřídka se totiž mohou ocitnout u mixážního či světelného pultu nebo v technické kabině. Jiné, zahraničně úspěšné, představení uvedlo divadlo Ponec v neděli 24. února večer. She/He is Nancy Joe jako autorské dílo Miřenky Čechové naopak českou scénu nového divadla obohatilo o znovuzrozenou syntézu současných scénických prostředků s trendy street artu  spolu s poučeným použitím techniky klasické pantomimy i klasického baletu – tento originální projekt byl zpracován jako taneční dokument a byl zasazen do dokonalého a současného scénického designu. O několik set metrů dále se zatím konalo unikátní taneční setkání stárnoucí generace tanečníků. Netradiční projekt Petry Tejnorové a Lucie Kašiarové Edge naplnil foyer Nové scény excitovanými vzpomínkami umělců, které spojuje nostalgický pocit ukončení kariéry. Mezinárodní i věková různost interpretů a jejich pohledu přinesla mnoho inspirace k zamyšlení nad problematikou věku v tanci, které nabízí i Lucie Kocourková ve své recenzi na

http://www.tanecniaktuality.cz/edge-na-hranici-stari/. Tanec magnetické balerínky Andrey Miltnerové, také prezentovaný na Malé inventuře 2013, přináší českému tanci další zahraniční uznání a jeho domovskou scénou je divadlo Alfred ve dvoře. Recenze na tento projekt je uvedena na

http://www.tanecniaktuality.cz/andrea-miltnerova-telo-jako-symbol/. Na stejné scéně měli diváci možnost vidět i zcela rozdílnou  práci s pohybovým divadlem v představení Prales uskupení Handa Gote. Jeho tvůrci a performeři experimentují tentokrát bez Veroniky Švábové sami se sebou a s vlastním přesvědčením.Ve filosofii práce Handa gote se jedná o posun, který by bylo lépe hodnotit v samostatné reflexi. Tu by si jistě zasloužil i sólový projekt Petra “Krushy” Krušelnického Valentýn v NOD Roxy. Sebepranýřování opuštěné postavičky, která ztratila pojem o hranici mezi dětstvím a dospěním i veškeré iluze o něze a lásce, je fyzicky silným diváckým zážitkem.Výtvarná, zvuková, literární, pohybová i herecká složka se kloubí v efektivní koncert dráždící smysly i city. Výjimečný zážitek připravila divákům také skupina VerTeDance, která se v díle Simulante Bande inspirovala tělesně handicapovanými interprety a jejich interakcí s tanečníky. Zapojení lidí s fyzickým znevýhodněním do tanečního díla nabízelo choreografkám nové možnosti práce s pohybem, kterým citlivě vystihly témata sociální komunikace, pomoci, ignorace nebo závislosti, což obdivuje Daniela Zilvarová v loňské recenzi na

http://www.tanecniaktuality.cz/simulante-bande-rozhodne-neni-bandou-simulantu/. Závěr festivalu patřil jednomu z nejvítanějších zahraničních hostů divadla Ponec, souboru Granhøj Dans. Men and Mahler, studie osmi mužů očima jedné ženy, představuje mužský svět a jeho nejzáhadnější rituály. Nadšení ženy připomíná komentátora dokumentárních přírodovědných pořadů, který se náhodou ocitl tváří v tvář nepochopitelným hrám, kde trumfy nesou síla, výdrž a odvaha. Muži jsou na jevišti obnažováni a zkoumáni jako vzácní motýli, jejichž chování ve skupině nám zůstává obdivovanou záhadou. Rozhovor s choreografem Palle Granhojem i slovenským tanečníkem Tomášem Danielisem naleznete na

http://www.tanecniaktuality.cz/men-and-mahler-s-pallem-granhoejem-a-tomasem-danielisem-o-muzich-a-mahlerovi/. Festival Malá inventura 2013 opět vytáhl, oprášil a ukázal to nejzajímavější, co ve skladech loňské sezony našel. Díla současné tvorby, která by neměla upadnout v zapomnění, mohla díky dramaturgii festivalu znova spatřit světlo světa a být konfrontována s náročným divákem. Letošní ročník byl nabitý kvalitním programem, z něhož lze usoudit, že současné české taneční a pohybové divadlo je stále bohaté na nové projekty, za které se nemusí stydět ani v evropském měřítku.