Michael Corder: „Choreograf nemůže existovat bez vlastní taneční zkušenosti…“

Očekávanou premiéru souboru baletu Národního divadla Sněhová královna, na kterou se můžete těšit 3. března 2016, připravuje britský choreograf a tanečník Michael Corder, který tento titul původně vytvořil pro Anglický národní balet. Potkali jsme se s ním mezi zkouškami v prostorách Anenského kláštera, sídle baletu ND, a také na Hovorech s…, které již tradičně proběhly na půdě Nové scény, kde s choreografem promlouval šéf baletu Petr Zuska. Několik dnů před premiérou přinášíme výběr jeho nejzajímavějších myšlenek.

Michael Corder: „Choreograf nemůže existovat bez vlastní taneční zkušenosti…“

Michael Corder: „Choreograf nemůže existovat bez vlastní taneční zkušenosti…“

O Praze a spolupráci s baletním souborem ND
Vždy jsem do Prahy chtěl přijet, mnoho jsem o ní slyšel a chtěl jsem se s městem a jeho historií seznámit. Sněhovou královnu jsem navíc postavil pro Dariu Klimentovou, úžasnou českou tanečnici, která v té době byla primabalerínou Anglického národního baletu. Od ní jsem o Praze také slýchával mnoho pěkného a navíc jsem chtěl poznat i další české tanečníky. Jednou z nejdůležitějších věcí v mém životě je klasická hudba. Byla tím důvodem, proč jsem začal tančit a později i tvořit choreografie. Samozřejmě jsem rovněž znal české skladatele a vytvořil díla na hudbu Janáčka nebo Martinů. To mě tedy také táhlo k vám a vaší historii. Jsem zde velmi rád a děkuji Petru Zuskovi za pozvání. Komunikovali jsme spolu nejdříve přes e-maily, první iniciativa vzešla z mé strany, navíc mám teď za sebou inscenování Sněhové královny ve Vídni a ve Vilniusu. Petr zhlédl nahrávky představení a moc se mu líbila, a tak naše komunikace postupně přešla v konkrétní nabídku spolupráce. Musím říci, že Petr byl vždy velmi příjemný a je pro mě radost s ním pracovat.    

Michael Corder - Foto archiv

O hudbě a výběru námětu
Již v dětství jsem se zamiloval do Prokofjevovy hudby k Romeovi a Julii, viděl jsem slavnou MacMillanovu inscenaci s Margot Fonteynovou a Rudolfem Nurejevem.  Nedlouho poté jsem se seznámil i s Popelkou. A pak se ke mně dostala nahrávka Kamenného kvítku, jehož příběh jsme u nás neznali. Ta hudba se mi velice líbila a během mé choreografické práce jsem si na ni tak trochu vždy myslel, jen jsem nemohl najít ten pravý důvod, kdy a proč tu kouzelnou hudbu použít. Pohádka Hanse Christiana Andersena mě fascinovala po mnoho let a vždy jsem si říkal, že by to mohl být dobrý námět pro balet. Najednou mi došlo, že jisté aspekty hudby Kamenného kvítku by se velice dobře ke Sněhové královně hodily. Zároveň jsem během svého života potkával i další Prokofjevovy skladby (například Scherzo z jeho 5. symfonie), které mi přišly úžasné a jsou v představení také použity. Hudba je pro mě opravdu to nejdůležitější. Tvořím choreografii pouze, když mě k ní hudba inspiruje. Samozřejmě mohu tvořit i na zadání, ale mojí srdcovou záležitostí je, když si hudbu vyberu a ona mě inspiruje k tvorbě. Další věc, kterou jsem musel při výběru námětu vzít do hry, je i komerční aspekt. To, že je příběh Sněhové královny dobře znám, je určitě v tomto směru pozitivní, a proto jsem se nepouštěl do původního příběhu baletu Kamenný kvítek, který zejména se západními diváky nerezonuje.

O anglickém baletu
Takzvaný anglický styl určitě stále existuje a já bych rád doufal, že svou prací tento styl nesu dále do přítomnosti a budoucnosti. Stal jsem se členem londýnského Královského baletu v sedmdesátých letech, když ho vedl sir Kenneth MacMillan a svá pozdní velká díla v něm tvořil sir Frederick Ashton.  Byl jsem svědkem práce těchto velikánů, což na mě pochopitelně mělo veliký vliv. Jsem také velmi rád, že jsem dvacet let tančil na scéně, že jsem mohl zažít a prožít všechny ty velké baletní postavy. Můžete to dělat jen jednou, a proto také po těch dvaceti letech teď nemohu chodit (smích…). Já jsem vždy chtěl hlavně tančit, nikdy jsem neměl v úmyslu tvořit choreografie. Myslím si však, že choreograf nemůže existovat bez vlastní taneční zkušenosti. Rozumíte poté tanečníkům mnohem lépe, protože jste prostě byl v jejich kůži. Doteď navíc rád sám v sále předvádím a hýbu se, ovšem například Ashton tvořil svá díla převážně vsedě, v černých brýlích a s kávou v ruce. Nechápali jsme, jak to vlastně dělá, a přitom vytvořil tak skvělé balety.

Sněhová královna - Michael Corder a Ondřej Vinklát na zkoušce, Foto: Martin Divíšek

O tanečnících
Každý soubor má jiné přednosti. Mému srdci je samozřejmě vždy blízký ten, na který svou choreografii stavím, v tomto případě tedy Anglický národní balet. Je však zajímavé sledovat, jak stejný pohybový materiál vypadá na různých tanečnících jinak. Ve Vídni jsem měl například Sněhovou královnu, která je vyšší postavy než subtilnější Daria Klimentová, tedy jiná, ale také skvělá. Celkově jsem byl potěšen výsledkem, kterého jsme dosáhli ve Vídni. Nyní jsem zde v Praze a jsem také potěšen, jakým směrem se ubíráme. Velmi se mi líbí, že tady baletní sbor pracuje se stejným nasazením a zaujetím jako sólisté. Všichni do toho jdou naplno a s nadšením, snaží se ihned reagovat na naše poznámky a korekce. Sněhová královna je opravdu velký balet s obrovským množstvím pohybového materiálu, a proto jeho příprava je snazší a rychlejší, když celá company takto jednotně tvrdě pracuje.
V Anglii jsme měli dokonce pět obsazení Sněhové královny – u vás jsou tři, všechna skvělá, avšak každé jiné, přinášející něco osobitého. Nemohu nezmínit Alinu Nanu, které role velmi sedí, a myslím, že bude jako Sněhová královna velmi úspěšná.

S Michaelem Corderem zavanul do Prahy vzduch anglické baletní tradice. Jeho láska k hudbě a ke klasickému baletu prostupuje celou jeho osobností, které samozřejmě nechybí šarm anglického gentlemana. Jeho srdce tepe pro klasickou hudbu a jeho entuziasmus je velmi nakažlivý. Zažil onu skvělou éru Královského baletu za působení obou velkých jmen britského baletu, sira Fredericka Ashtona a sira Kennetha MacMillana. Jeho víra v budoucnost tradičního stylu v baletu je nezlomná a nyní přináší do Prahy velký baletní příběh, plný klasického tance a kouzelné hudby Sergeje Prokofjeva. Od března se všichni milovníci baletu mohou do Národního divadla přijít s jeho Sněhovou královnou osobně seznámit.
 
Sněhová královna - Michael Corder a Nikola Márová, Foto: Martin Divíšek
 
Michael Corder,
britský tanečník a choreograf, se narodil 17. března 1955 v Londýně. Studoval ve škole Královského baletu, členem souboru se stal v roce 1973. 
V letech 1978 a 1979 tančil v Nizozemském národním baletu, mezi lety 1979–1981 byl sólistou v Sadler Wells královském baletu a od roku 1981 působil v řadách chicagského ansámblu Joffrey Ballet. Svou první práci vytvořil v roce 1974 pro Royal Ballet Choreographic Group a jeho první profesionální produkcí byla Rhyme nor Reason (hudba Igor Stravinskij) pro Sadler Wells královský balet v roce 1978. Jako choreograf rychle získal reputaci pro plynulost a klasickou vytříbenost své taneční tvorby, věrný jako jeden z mála své generace jazyku danse d’école. Vytvořil několik děl pro společnost Sadler Wells včetně Day into Night (hudba Bohuslav Martinů, 1980), Three Pictures (hudba Béla Bartók, 1981), The Wand of Youth (hudba Edward Elgar, 1985) a Gloriana (hudba Benjamin Britten, 1987), zatímco pro Královský balet se podepsal pod tituly L’invitation au voyage (hudba Henri Duparc, 1982), Party Game (hudba Igor Stravinskij, 1984), Number Three (hudba Sergej Prokofjev, 1985), Masquerade (hudba Igor Stravinskij, 1999) a choreografii Water pro revidovanou verzi Ashtonovy Homage to the Queen (2006). Pro Anglický národní balet vytvořil Popelku (hudba Sergej Prokofjev, 1996), která byla převzata do repertoáru Bostonského baletu, Melody on the Move (hudba Clive Richardson aj., 2003) a Sněhovou královnu (hudba Sergej Prokofjev, 2007). Také choreografoval Romea a Julii (hudba Sergej Prokofjev, 1992) pro Norský národní balet a Stravinského Le Baiser de la fée pro Birminghamský královský balet (2008), jakož i tituly pro Hongkongský balet, Dánský královský balet a Kobayashi Ballet Theatre v Tokiu.
 
Hovory s ... Michael Corder, Foto: Hana Smejkalová

Témata článku

Michael CorderSněhová královna

Balet Národního divadla

Národní divadlo

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: