Monstera Deliciosa (Roman Horák, Robert Janč, Lukáš Houdek). Foto: David Konečný.
Nejen s touto otázkou se snaží tři postavičky v bílých podvlíkačkách vyrovnat. Inscenace balancuje na hraně křehkého a brutálního. Ukazuje klauny, kterým z cirkusového kostýmu zbyl jen červený nos, ale ani ten už není tak ostře rudý a pravidelně kulatý.
Začátek Monstera Deliciosa přináší křehký a jemný humor, působící jako nádech čerstvého vzduchu ve srovnání se záplavou vyčpělých klaunských produkcí a eskapád. Na scénu se z nebe snese umělý šlehačkový dort. Díky bílému a minimalistickému ladění (kromě dortu se první část inscenace obejde téměř bez rekvizit) se dění na scéně odehrává jako v nějakém snu či přeludu, kdesi vysoko nad pozemským světem. Klauni se v krátkých skečích různými způsoby snaží dort ukořistit sami pro sebe a předvedou řadu situací od šermování s vidličkami až po lákání dortu citlivým zpěvem. Jeden z klaunů, který je ostatními nejvíc trápen, zpívá a dort se posouvá blíž k zemi, ruší ho zbylí dva a sladkost stoupá zpátky do nedosažitelné výšky. Protagonisté nakonec vytouženou manu ukořistí a představení by mohlo klidně skončit. Zařadilo by se tak mezi řadu inscenací, které pobaví, ale nenesou s sebou zásadnější pointu. Tomu se ale Monstera Deliciosa vymyká ve své druhé části, jakkoli se nejdřív zdá zbytečná.
Klauni se vrací na scénu, ale už bez snové poetiky. Dva z nich, kteří doposud pošťuchovali chudáka nejslabšího, korunují své role tyranů i zjevem. Na hlavě mají tradiční rudé paruky s pleší uprostřed a nesou si s sebou i známý kufřík s předvídatelnými rekvizitami, barevnou pouťovou trubkou, balonky, ze kterých vytváří zvířátka, anebo neustále se zavírající rozkládací židličkou. Šikanují slabšího kolegu a nutí ho hrát na harmoniku, kdykoli ho vyzvou. Hraní mu ztěžují (kladou mu do ruky různé předměty, aby vše bylo obtížnější), až ho utrápí k smrti. Po odklizení těla se inscenace navrací do svého původního snového ladění – oběť se zpomaleně jako duch vrací s obřadně neseným dortem, do kterého boří obličej. Spojení klasické groteskní skeče v pomalém tempu s brutalitou předchozí scény tak způsobí velmi zdařilé rozuzlení a pocit zbytečnosti druhé, kýčovité části představení se rozplývá, dramaturgie do sebe zapadá.
Monstera Deliciosa není tradiční klaunské představení už jen proto, že si uvědomuje principy, kterých využívá, a záměrně je přepaluje do maxima. Pracuje s jemnými detaily, používá projekce (v určitých scénách běží v pozadí video s abstraktními motivy jakýchsi větviček či jindy rozbitého skla), kombinuje scénické prvky, kterých užívá moderní divadlo, ale nechává je v čisté až puristické podobě, a především si trefně hraje s podstatou klaunství. Využívá jeho grotesknosti, žánrově odlehčeného vtipu, ale dává mu také poetiku často tragických životů komiků, jako lidských bytostí – mužů.
Psáno z premiéry 2. listopadu 2016, Palác Akropolis.
Mime Fest – mezinárodní festival mimického divadla
31. října–4. listopadu 2016
Monstera Deliciosa
Režie: Petr Jarčevský
Hudba: Jan Šikl
Kostýmy a scéna: Marjetka Kürner Kalous
Video: Michal Kubíček
Premiéra: 2. listopadu 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?