NANOHACH na nohách, na kolenou, česky… Rozhovor se spoluzakladatelem souboru a tanečníkem Honzou Malíkem


Máte za sebou ostravskou část festivalu NANOHACH Česky… Jaké jsou dojmy?
Bylo to moc fajn. Začali jsme jízdou na kolech (představení NANOHACH na kole! – pozn. aut.) před městskou radnicí v Ostravě a před nákupním centrem Karolina. Bylo to nakonec nečekaně symbolické, protože se to odehrávalo odpoledne před volbami do Poslanecké sněmovny. Souhra okolností. Symbolem naší trojregionální akce je česká vlajka, takže ta jízda v někom evokovala tento záměr, možná i proto, že cyklojízda je sama o sobě nasycena ironií a nadsázkou nejen na současný tanec. Nechtěli jsme ale volby nějak shodit. Zajímala se Česká televize i Český rozhlas, což je pro NANOHACH Česky dobré. Pak jsme podnikli opravdovou tour po ostravských kavárnách, hráli jsme Tour du Café au Lait, celkem šestkrát. V pátek jsme zažili úžasnou atmosféru, kdy jsme uvedli Orbis Pictus před vyprodaným hledištěm, což oproti tomu nemohu říct o sobotě, která, bohužel, proběhla za daleko menšího zájmu diváků, i když byl připraven po celý den výjimečný formát – od workshopu s Leou Švejdovou a Dagmar Chaloupkovou až po projekci dokumentu Doteky tance. Sobota vyústila v představení Písečná žena v sólovém provedení a díla DeRbrouk v Galerii Cooltour a nočním uvedením ve Staré aréně.

Pražská část festivalu začíná 17. listopadu, tedy v Den boje studentů za svobodu a demokracii. To je taky náhoda?
V podstatě ano. Celé se to upeklo v zimě. Premiéru díla Lenky Flory Flashed by jsme směřovali na 18. listopad. Pak jsme si uvědomili, že je to den po svátku, tak nás napadlo začít cyklojízdou o den dříve. 

Kdo vlastně přišel na nápad uspořádat festival NANOHACH Česky?
Já. Mám teď touhu zabývat se českou tvorbou. Nejsem sice choreograf, ale chápu sebe jako tvůrčí postavu, která s choreografem spolupracuje. A zároveň ovlivňuji formování souboru NANOHACH, jeho směřování. 

A netíhlo právě NANOHACH od začátku spíše k zahraniční tvorbě, ke spolupráci se zahraničními choreografy?
I dříve jsme se sem tam věnovali české tvorbě, i když je pravda, že jsme se jako soubor původně orientovali více na zahraničí, neboť je důležité sledovat, co se tam děje a zůstat v kontaktu. Nicméně v posledních letech se obracím spíše k české tvorbě, kde je silný potenciál. Mám potřebu dávat prostor a podmínky tomu, aby vznikala ryze česká díla. Například tvorba Michala Záhory je zcela výjimečná v českém tanci…

Zpátky k festivalu…
I proto, že jako soubor fungujeme repertoárově, vznikl nápad prezentovat českou tvorbu v jednom časovém období a uvést vedle sebe díla, která hrajeme dlouho, některá už i v derniéře, a vedle toho mít premiéru nového díla Lenky Flory. 

Dílo Lenky Flory Flashed by bude mít premiéru v Ponci… Můžeš nám toto představení nějak přiblížit?
Flashed by byl pro nás po technické stránce velmi náročný projekt, neboť jsme stále soubor, který tvoří na kolenou a bez pevného zázemí. Naštěstí tvoříme za velké pomoci mnoha subjektů a institucí, divadel a škol, které se na tomto projektu podílejí. Projekt je náročný právě ve své komplexnosti. Lenka Flory pracuje na stejné úrovni jak se složkou taneční, choreografickou, tak se složkou zvukovou, světelnou i obrazovou. Flashed by je sólem pro Leu Švejdovou. Tandem Lenka a Lea je sehraný – obě se znají, obě jsou matky, Lea byla členkou Déjà Donné, je to jakési navrácení k sobě. Tématem je žena-hrdinka – chápána ve světovém kontextu, neboť hrdinkou může být i naše máma, ta však tentokráte není naším hlavním tématem, ale může se stát, že v někom představení bude evokovat i ji… 

Letos se festival NANOHACH Česky koná v Ostravě, Jihlavě a v Praze. Plánujete za rok rozšíření na další města?
Pokračovat? To mě vůbec nenapadlo. Všichni to berou jako festival, já to beru spíše jako přehlídku, jako oslavu české tvorby. Ale když to říkáš, tak proč vlastně ne? Ale určitě ne každý rok, spíše jednou za dva roky.
Co se týče regionů, lákala mě ještě třeba Plzeň, kde také často uvádíme naše projekty, ale v jednom člověku je to nad rámec možností, připravit vše dobře, zodpovědně a naplno. Nicméně do regionů jsme chtěli jít, a tak jsem nabídl tento specifický formát, kdy hrajeme kromě divadel také v otevřených prostorách, kavárnách a bytech. 

Příští rok zahájí NANOHACH desátý rok své existence… Jak to plánujete oslavit?
Chystáme premiéru choreografie Michala Záhory na květen a pak jednu premiéru na podzim. Ta bude v choreografii Veroniky Švábové a bude směřována do Duncan Centre, odkud jsme vzešli a kde jsme tehdy uvedli naše první představení. Podzimní premiéra bude spojena i s dokumentárním filmem, který právě vzniká v souvislosti s festivalem NANOHACH Česky. Všechny části festivalu (přípravy, reakce, komentáře) natáčejí místní lidé, kteří pracují s filmem a kamerou. Těšíme se na to, jak to téma uchopí, jak oni vidí český tanec, aniž by sami měli nějakou bližší zkušenost s tanečním světem. Původní záměr byl pouze zdokumentovat NANOHACH Česky, ale možná film zachytí i něco víc a podá další výpovědi. Vznikne právě po deseti letech od založení souboru…

Autor: Daniela Zilvarová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: