Návštěvníci – Dekkadancers útočí z vesmíru


Na otázku, co dělají taneční hvězdy naší první scény v létě, odpověděla zářijová premiéra populárního souboru Dekkadancers, tvořeného bývalými i současnými členy Baletu Národního divadla Praha. Jak příchozím sami připomínají v programu, soubor založený před devíti lety „byl brzy pozitivně přijat pro svůj neotřelý humor, pohybovou invenci, energii a virtuozitu.“ I díky tomu bylo osudný večer v Jatkách 78 narváno k prasknutí, což u tohoto nešťastně pojatého nedivadelního prostoru znamenalo v době babího léta hromadné pocení všech prominentů našeho malého českého tanečního rybníčku.

Název večera Návštěvníci ale neodkazoval do diváckých řad. Mířil výše, do vesmíru a surreality, lidské fantazie poháněné strachem z neznámého. Nabídl tři krátké pohledy na mimozemské či nadpozemské bytosti z děl různých autorů a nutno přiznat, že oproti méně zdařilým pokusům populárních „trojiček“ z repertoáru kamenných divadel dokázal dramaturgicky vystavět celovečerní podívanou na jednotné téma, s logickou koncepcí energie a dynamiky. Z celého večera bylo znát, že se jedná o týmovou práci, kde všichni věří v úspěch, berou zodpovědnost na sebe a dokážou se respektovat a komunikovat.

Úvodní Hangar 18 je inspirován legendární výzkumnou laboratoří americké armády, která zde údajně páchá vědecké pokusy na příslušnících mimozemské civilizace. Dle klasického sci-fi scénáře se ovšem experiment zvrhne a nově stvořená bytost je schopná na lidské rase parazitovat. Marek Svobodník se projevil jako zdařilý vypravěč, který dokáže dějovou linku pro publikum čitelně zatančit. K tomu využívá také jednoznačné výtvarné prostředky (bílé overaly se zelenými baterkami pro vědce, tělový celotrikot a posléze elastický zelený šat pro stvořenou mimozemšťanku apod.). Je cítit inspirace filmovou tvorbou 80. let, vtipné je použití zelených jablek a odkaz k Magrittovu portrétu. V choreografii není problém vysledovat jednotlivé pasáže, jednoduché zápletky a zvraty, ačkoliv herecky zůstávají tanečníci na povrchu a pohybově se nic ohromujícího nekoná (i když se Kristýna Němečková vydává z celé své energie). Debussyho hudba je spíše kulisou a pokulhává za sdělením, možná tentokrát příliš svazuje taneční invenci, kterou Svobodník prokázal v předchozích svých dílech. Prvoplánovost režie se svými motivy blíží spíše muzikálové choreografii, jako odlehčená show Hangar 18 neurazí, ale ani nedojme. Pověstný humor souboru zůstává zatím ukryt v zeleně probleskujícím sudu.

Následující duet Ghost Story je čitelně poznamenán minimalistickým viděním Tomáše Rychetského. Efektní náznak scény (Pavel Knolle) nás vtahuje do černobílého pokoje, jehož (poněkud ledovou) královnou je Kristina Kornová. V civilním tričku a kalhotách vzpomíná na momenty láskyplného vztahu s partnerem (Štěpán Pechar), který jí v polovině čísla umře… Na jeho místě se objeví postava v bílém plášti a kukle procházející posléze celým prostorem. V poslední části se muž objevuje znovu, přítomnost ducha je však hmatatelná i nadále. Kontemplace nad posmrtným životem a přítomností přízraků v naší realitě se, bohužel, nejlépe vydařila jen ve výtvarném řešení scény, méně již světel (Karlos Šimek), kde by bylo možné čarovat s atmosférou více a lépe; smutněji už v kostýmech (Pavel Knolle), kdy bílý duchařský oblek s černými otvory pro oči připomínal spíše oděv včelaře nebo příslušníka Ku-klux-klanu a osciloval na pomezí parodie a trapnosti.

Civilní oblek obou tanečníků byl nevýrazný, stejně jako jejich projev. Choreografické nápady se (sice účelně) repetitivně opakují a nedokážou konstantní energií naplnit danou minutáž (která je vlastně vzhledem k odehraným akcím zbytečně dlouhá) ani hudbu, která svou náladou dění na scéně přebíjí (Daniel Hart). To vše nicméně zapadá do charakteru a tématu produkce – dívka jako by tančila napůl náměsíčná, mužský protějšek působí zcela průhledně a duch se jen nemotorně kymácí v prostoru. Spíše než nedokonalost interpretů, o jejichž kvalitě netřeba pochybovat, se zřejmě jedná o režijní záměr, který nicméně dělá z celého kusu nemastnou a neslanou nudu. Nepostihuje náboj a šíři tématu, jež je možná křehké, ale mělo by přece jen působit trochu osudově či mrazivě. Kratší forma, působivější výtvarné řešení, víra v náznak a sdělnost performerů je to, co by inscenaci prospělo. Víme, že to Rychetský umí.

Rozpačitost první poloviny nicméně zastínilo poslední číslo Secret, které upomnělo na slova, jimiž se soubor právem pyšní. Originalita, nadsázka a humor ruku v ruce s choreografickou invencí a skvělými tanečními i hereckými výkony, to vše podtrženo režijním dohledem, sdělením i pointou – to jsou Dekkadancers, jak je známe. Láska Viktora Konvalinky ke grotesce se nezapře, kombinace jednoduchých triků a gagů zapadá do celého konceptu a je jak na míru šitá všem interpretům – celým dílem se line týmový duch a skupinové nadšení ze společného zážitku na jevišti. Pohyby nejsou bezladně skládány za sebe ani neprozrazují porodní bolesti při jejich hledání – plynou přirozeně a jednoduše, a přitom nevykrádají samy sebe. Jistě, nejedná se o velkolepý balet, ale o vtipnou hříčku, a je na místě vyzdvihnout tvůrčí tým: režisérské oko a vtip Viktora Konvalinky a autora libreta Štěpána Benyovszkého.

Ocitáme se ve skladu americké armády, s typickými postavičkami rázného generála (Tomáš Kopecký), vedoucího skladu (Mathias Deneux), asistentky (Morgane Lanoue), skladníka (Matěj Šust) a poslíčka (Jakup Rašek). Tato pětice s jasně danými až karikaturními charaktery ovládá scénu a užívá si humorný koncert. Navzájem se inspirují, přesto nepotřebují přehrávat, nepřebíjí se. Každý má svůj prostor, nepřehlušuje ostatní, jako v dobrém sitcomu.

Při běžné inventuře dostanou od generála kapky ohledně tajného balíčku, který se ztratil… Po jeho odchodu zaměstnanci náhodou naleznou mrtvého muže (Ondřej Vinklát) se záhadným přístrojem, jehož použití zhmotňuje fantazie v podobě přivolaných mimozemšťanů (Klára JelínkováKristýna Němečková, Alex Sadirov). Děj příběhu je ale postupně více a více vedlejší, a diváci si užívají nové nápady, vycizelované interakce a herecký/taneční koncert přítomných. Několik mluvených slov do celku skvěle zapadá, aniž by narušovalo tok děje. Velkou devízou jsou v tomto případě kostýmy, které dokládají rčení, že celek je složen z detailů. Krásně akcentují potřebnou iluzi i nadsázku. Je až k nevíře, že Pavel Knolle je podepsán u kostýmů všech tří choreografií večera – ostatně i v ostatních produkcích jeho výtvarný vklad kolísá od výjimečnosti k průměrnosti. Nabízí se tedy podezření, že spíše jen plní přání režisérů, místo aby se prosadil jako plnohodnotný výtvarný umělec, což je škoda. Předpoklady k tomu viditelně má.

Premiéra tak nakonec dostála očekávání, se kterým dorazili diváci v tak hojném počtu. Přesto by byla škoda, aby talentované choreografické mládí ustrnulo v líbivosti, popularitě témat a prvoplánových komediálních obrazů. Rozpad na tři samostatné části dal vyniknout slabým místům, kterým by se při aktivnější spolupráci všech tvůrců dalo zabránit. Vzpomenu-li například na Caves and Creatures, je jisté, že nedostatkem talentu a umělecké tvořivosti Dekkadancers netrpí. Spíše prostorem, myšleno časem pro soustředěnou práci a tvorbu, který by jistě dokázali efektivně využít. Všem tvůrcům by pak prospělo pozvat do svého týmu druhé oko režiséra či dramaturga, navzájem si předat připomínky. Přesto je nutné smeknout klobouk, neboť inscenovat celovečerní program nezávislého souboru při běžném divadelním provozu všech zúčastněných je prakticky nemožné.

 

Psáno z premiéry 16. září 2018, Jatka 78.

 

HANGAR 18
Námět a choreografie:
 Marek Svobodník
Hudba:
 hudební koláž, Claude Debussy
Scénografie: Marek Svobodník
Kostýmy: Pavel Knolle 
Light design: Karlos Šimek
Tančí: Kristýna Němečková, Tomáš Kopecký, Mathias Deneux, Matěj Šust, Alexandr Sadirov, Jakub Rašek, Morgane Lanoue a Tereza Kučerová

 

GHOST STORY
Choreografie:
 Tom Rychetský, Denisa Musilová
Asistent choreografie:
 Ondřej Vinklát
Hudba:
 Daniel Hart
Kostýmy a scéna: Pavel Knolle
Světelný design: Karlos Šimek
Tančí: Kristina Kornová, Štěpán Pechar

 

SECRET
Scénář:
 Štěpán Benyovszký a Viktor Konvalinka
Choreografie:
 Viktor Konvalinka
Hudba: Alexandr "Alegs" Sadirov, Claude Debussy
Scénografie: Viktor Konvalinka a Pavel Knolle
Kostýmy: Pavel Knolle
Light design: Karlos Šimek
Tančí: Kristýna Němečková, Klára Jelínková, Morgane Lanoue, Alex Sadirov, Tomáš Kopecký, Matěj Šust, Mathias Deneux, Jakub Rašek, Ondřej Vinklát

 

Premiéra: 16. 9. 2018

 

Autor: Lucie Hayashi
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: