Navždy spolu! – jako příslib pronásledující až za hrob

Navždy spolu! (K. Hybš, J. Kaiser, J. Míček, V. Kejmar, uprostřed H. Varadzinová). Foto: Michal Hančovský

Autor Lucie Hayashi

Tentokrát zapojuje Viliam Dočolomanský do akce seniory, s nimiž pracoval soubor více než půl roku na scénáři, konceptu i hereckém projevu. Staří lidé by podle anotace a tématu měli hrát v příběhu hlavní roli. Bohužel tomu tak není a jejich výstupy jsou omezeny na režijně dokonale zvládnuté skeče, záblesky a sekvence, které jsou nejsilnějšími zážitky z představení.

Zbytek, tedy z časového hlediska většina inscenace, je duetem dívek Magdy a Zuzanky (Eliška Vavříková, Hana Varadzinová), které se nám snaží vyprávět příběh o přátelství, závisti, ztrátě a vzpomínkách. Hlavním vyjadřovacím prostředkem mladých žen je pohyb, tedy řekněme tanec, který se však v mnoha případech zamotává sám do sebe, hledá cestu mezi abstraktním a konkrétním a „upovídaně“ se ve smyčkách opakuje, aniž by vynikal ve sdělnosti či interpretaci.

Jak jsme u Farmy zvyklí, inscenace drží kompaktní režijní tvar. Světlo, zvuk, pohyb a scéna se mísí do sebe a některé z jednoduchých prostřihů překvapí svou genialitou. Scéně vévodí výtah, jehož dveře se otevírají a zavírají a dovolují nám nahlížet do střípků a vzpomínek různých životů. Senioři si užívají party jako za mlada. Vášnivý tanec v páru, třpytivé večerní róby starých dam, nestoudné polibky, bitka kabelkami nebo výstup pánů v županech jsou nezapomenutelnými momenty představení. Dramaturgie jednotlivých zastavení střihá vzpomínky vždy ve správný moment, jednoduchá, sdělná gestika a stoprocentní nasazení zapojených seniorů v sobě nesou ohromnou sílu.

Jaká škoda, že stejné nůžky nestřihaly také ve scénách mimo výtah, tedy v dlouhých a nevýrazných choreografických monolozích Elišky Vavříkové, jejíž charakter i důvod permanentní deprese zůstaly mlhavé od začátku do konce. Mnohem výraznějším projevem zaujala její extrovertní kamarádka Hana Varadzinová, která vdechla své roli jedinečný energický náboj „divy“ a přes některá pohybová klišé každému výstupu i jasný smysl. Přesto jsme se v jejich vztahu chvílemi ztráceli, stejně jako v časových posunech a prolínání minulosti a budoucnosti postav. Použité mluvené slovo často spíše mátlo a celá inscenace nezvládla udržet jednotný tah až do závěrečných scén umírání a lítosti z odloučení a nemohoucnosti vrátit čas. Některé vizuálně silné statické obrazy ve výtahu (Magda jako malé dítě, Zuzanka jako stará dáma) byly výmluvnější, než jejich následné pohybové rozmělnění.

Představení Navždy spolu! pracuje s jedinečným materiálem, interprety i námětem, podmanivou hudbou (na scéně ji doplňuje živě Marcel Bárta i obě herečky) a originálními prostředky. Prozrazuje mnoho práce a tvorby. Přesto by sneslo ještě několik zásadních režijních zásahů, aby mohlo dostát úrovni předchozích inscenací trilogie a pověsti nejlepšího českého divadelního souboru.  

Psáno z představení 21. března 2017, Centrum současného umění DOX.

Navždy spolu!

Námět, režie a choreografie: Viliam Dočolomanský
Asistent režie: Juraj Augustín
Asistentka choreografie: Monika Částková
Dramaturgie: Sodja Lotker
Scéna: Viliam Dočolomanský a Lucia Škandíková
Architektka scény: Sylvie Dvořáčková
Kostýmy a rekvizity: Tereza Kopecká
Hudba: Marcel Bárta, Viliam Dočolomanský a Miriam Bayle
Zvukový design: Eva Hamouzová
Světelný design: František Fabián
Video: Erik Bartoš
Premiéra: 20. března 2017