Několik otázek pro Tabeu Martin


Švýcarská tanečnice a choreografka, která přijíždí na Tanec Praha s choreografií nazvanou Duet pro dva tanečníky se prostřednictvím Tanečních aktualit podělila o několik úvah o své tvorbě a o Tanci Praha.

Co bylo inspirací pro Duet pro dva tanečníky?
Zajímala jsem se a zajímám se otázkou "identity“. S tím souvisí i to, jak silný je náš vztah k naší práci? Co jsme, pokud nebudeme pracovat? Můžeme se oddělit od naší "kariéry", od naší volby povolání? Proč definujeme sami sebe často prostřednictvím naší profese, našimi tituly? Hledala jsem většinou předměty, které mají co do činění s lidským chováním. Snažím se pozorovat jevy v naší společnosti, filtrovat je, číst o nich a ptát se na ně skrze vlastní práci s tělem. Nesnažím se vytvořit metodu. Snažím se hodně pracovat s lidmi, se kterými spolupracuji a pozoruji, jak tyto jevy převádí do vlastní řeči těla.

Umíte odpovědět na otázku, kterou si v tomto představení kladete, a sice kdo je to tanečník?
Nevím, kdo je tanečník. Myslím, že to není otázka. Otázka je, co to znamená být tanečník? A také otázka: co máme, pokud nebudeme tancovat? Jak se sami můžeme zapojit do naší profese. Tato myšlenka pokračuje, jak vytvářet duety v jiných profesích: duet pro dva lékaře, duet pro dva zahradníky atd. To zpochybňuje způsob, jak se sami můžeme ztotožnit s naší profesí a za jakých podmínek ji můžeme opustit, nebo jestli vůbec ji můžeme opustit.

Máte už obrovské zkušenosti s choreografickou prací i pro velké soubory. Pro koho se vám vytváří choreografie nejlépe a jak při takové práci postupujete?
Nemám oblíbený počet lidí, se kterým chci pracovat. Důležité je, aby se počet lidí měnil. V loňském roce jsem udělala jedno představení pro 16 tanečníků a druhé pro 6. Myslím, že se práce pro velké a malé skupiny tanečníků velmi liší. Já vytvářím choreografie hlavně pro menší skupiny, ale ráda sbírám zkušenosti při práci s větší skupinou. Mám pocit, že choreografie pro větší skupinu, stejně jako projekty menšího rozsahu, jsou velice intimní. Kombinace obojího je to, co mě zajímá.

Nemrzí vás, že v některých představeních nevystupujete? Jak se díváte na dvojroli – tanečník i choreograf?
Jsem performerem ve vlastní práci – procesu tvorby. Pro mě je důležité být na obou “stranách“. Také někdy pracuju pro divadelní tvůrce, kteří často zapomínají na to, co to znamená být uvnitř a jak dát správné připomínky ostatním. Je to velmi ošemetná věc někomu zkušenému říct, co dělat a jak hledat. To je pro mě vždy největší výzvou.

Znáte hodně evropských tanečních platforem. Myslíte, že jsou si něčím podobné, nebo je každá specifická a originální? Uměla byste třeba popsat, co je typické pro český současný tanec?
Ano, hodně jsem se svými nejrůznějšími projekty cestovala. A myslím, že každé místo má naštěstí svou jedinečnou atmosféru, své jedinečné publikum a svůj jedinečný prostor. Co mají tyto scény společné, je, že budovy, které jsou pro tanec využívány, jsou často staré továrny, které měly předtím jiný život. Což je zvláštní. České publikum a prostředí ještě neznám, protože teď přijedu do Prahy poprvé. Je to velmi vzrušující.

Co pro Vás znamená vystoupení na festivalu Tanec Praha, jaká jsou vaše očekávání?
Snažím se nemít očekávání. Snažím se přijít a pozorovat, jak je vnímána moje práce a uvidíme, co si s publikem budu moct vyměnit. Je pro mě důležité s lidmi poté mluvit a slyšet to, co viděli nebo cítili při sledování mé choreografie. Jsem zvědavá na jejich reakce. Spolupracovala jsem několikrát s českými umělci, ale nikdy jsem nebyla v jejich zemi. Proto jsem velmi ráda, že se to stane teď.

Co je pro vás osobně nejatraktivnější část letošního festivalu Tanec Praha?
Těším se na vystoupení a práci českých interpretů a jejich souborů. Ale také se znovu těším na Peeping Tom.

Tanec? Co to pro vás znamená?
Snažím se vyprovokovat nebo vyvolat nové myšlenky v publiku skrze tanec, prostřednictvím mých představ, které nabízím. Snažím se ptát a porozumět myšlenkovému světu, který je pevně v našich hlavách. V Duetu pro dva tanečníky se komunikuje prostřednictvím určité ironie nebo humoru, který snad nakonec uvízne v hrdle. Je to takový diskurz o tanci sám o sobě. Vše se odráží v současném tanci i v otázce: co my jsme, jestliže nebudeme tancovat?

Autor: Lucie Břinková
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: