Ohlédnutí za festivalem Día del Flamenco – Jedinečný esprit španělských tanců

Ohlédnutí za festivalem Día del Flamenco – Jedinečný esprit španělských tanců

V rámci čtyřdenního festivalu Día del Flamenco (23.–26. 11. 2017), pořádaného v Praze již potřetí Karol Martincovou, se představila vynikající tanečnice Fuensanta La Moneta. V posledních letech sklízí samé úspěchy. Patří k pravověrným nositelům této svébytné i starodávné andaluské kultury, v níž se mísí vlivy španělské, arabské, maurské a cikánské.

Mladá Fuensanta La Moneta vyniká v technice zapateado. Úhozy a dupáním nohou do tvrdé dřevěné podlahy přetváří tělo flamenca do živého „bicího nástroje“. Zapateado je propojeno s palmas (potlesky či tlesky), které jsou rytmicky dané, leckdy však improvizované, nevypočitatelně a synchronně prolnuté. V každé části těla se odvíjí principiální rytmus, pudový i intuitivní. Magické je kreativní protažené a vláčně taneční port de bras paží, elegantní, vznešené a opět i drsně spojené s tělem a zemí. Stejně jako nohy a paže, i kouzelný pohyb rukou od zápěstí až po prsty vytvářejí nelehký synchronní pohyb, který by však bez emocí a duše hrdého španělského tanečního i hudebního interpreta postrádal smysl.

Křehkost, půvab i vášeň flamenca

La Moneta není útlá tanečnice jako třeba Mercedes Ruiz. Patří k velmi mladé generaci flamencových tanečníků, ale když se vcítí do své postavy a hluboce se ponoří do způsobu myšlení a exprese flamenca, vypadá daleko zralejší a starší. Chvílemi působí jako čarodějnice, zarputilá žena, která se vším manipuluje, vše ovlivňuje a možná leckdy přináší mužům osud, smrt. Chvílemi je žensky křehká a půvabná, smyslná, ale až pudově odpudivá a přitažlivá zároveň. Je hrdá a pyšná, tváří se drsně, nezkrotně a odtažitě vůči celému světu, jenž je svým způsobem pro flamenco, způsob žití tohoto fenoménu a jeho smysly nesnesitelný.

Strhující představení Muy especial! se konalo hned první den festivalu 23. listopadu v Divadle U Hasičů. Malý soubor typicky složený z hudebníků a zpěváků doprovází tuto neobyčejnou tanečnici se vším, co k výraznému duchu flamenca patří: excelentní kytarista Luís Mariano, hráč na cajón (hranatý bicí nástroj, na kterém se sedí) Miguel Rodriguez „El Cheyenne“ a vynikající zpěváci Juan Ángel Tirado, Raul Gomez „El Mikey“, kteří samozřejmě mimo tradiční způsob zpěvu cante jondo (kvílivý hrdelní hlasový projev, na hony vzdálený libozvučné písni) naplno drží a zprostředkovávají andaluskou atmosféru. Nevytváří nic umělého, hudebníci přenášejí to, čím žijí v přítomném okamžiku. Máte pocit, že se ocitáte přímo uprostřed cikánského tábora. Chybí snad jen ohně, ale i ty tu lze najít v podobě šíleného zpěvního hrdelního projevu a jeho neskutečné lamentující energie.

Nepřenositelné duende

La Moneta s hudebníky předvedla Granainu a Martinete s nádherným tancem s velkým šátkem mantónem v typickém kostýmu s dlouhou sukní. V Seguiriye byla technicky naprosto excelentní. Solea por buleriás a Tientos a Tangos se sólovými výstupy kytary i zpěváků zůstaly kompozičně zcela specifické. V pojetí La Monety se nejednalo o ucelený tanec, ale o sled tanečních a virtuózních výstupů, které stále gradovaly, leckdy i s humornou nadsázkou.

V pátečním večeru v La Fabrice se předvedli hudebníci slovenské flamenkové kapely Remedios a zpěvák Duquende, speciální host festivalu. Po úmrtí flamenkového zpěváka a charismatické osobnosti Camaróna de la Isla  před 25 lety jej nahradil při  mnoha dalších koncertech Paca de Lucíi (mistra a virtuosa flamenkové kytary). Vynikající Duquende  navazuje na dědictví a pokračuje v šíření této až neobyčejně dramatické hudby.

Mimo účastnic prestižních kurzů flamenca ve studiu Itaka na pražských Vinohradech pod vedením La Monety vystoupily večer 26. listopadu v Divadle U Hasičů přední tanečnice a pedagožky flamenca na české půdě: Lucie Bevelaqua a velmi důsledná Jana Drdácká (Studio Element), sympatická Martina Lohniská z Centra Tance, Elena Gordon (Flamenkeria Praha) nebo účastníci kurzů flamenca pod vedením Nelly Kocharyan.

Flamenco stále žije nejen v rodné Andalusii, ale na mnoha místech světa. UNESCO ho zařadilo v roce 2010 mezi světové nehmotné kulturní dědictví. Španěly sice možná zvládneme napodobit, můžeme se perfektně naučit rytmicky náročnou techniku, pohybové a elegantní taneční sekvence. Rovněž se můžeme vciťovat do takřka dramaticky výsostných situací, ale jsme jen herci. Jen něco předvádíme. Nejsme rodilí Španělé, ani cikáni se španělskou identitou. Tuto zřejmou a osobitou taneční kulturu a umění v pravém slova smyslu nikdy nedokážeme interpretovat jako umělci, kteří navazují na dědictví svých prarodičů, rodičů, učitelů. V Andalusii vyrostli a jsou nasyceni duchem – duendem –, který je nepřenositelný.

„Flamenco je krev, která koluje v našich žilách, vzduch, který dýcháme, voda, co zažene žízeň, i víno, které okoření naši vášeň. Je to cesta i cíl, je to život i smrt,“ říkají flamenkoví umělci.  

Festival Día del Flamenco, Praha – Divadlo U Hasičů, La Fabrika, Malostranská beseda, studio Itaka 23.–26. 11. 2017.

Fuensanta La Moneta

Narodila se v roce 1984 v Granadě a flamencu se věnuje od svých 4 let. Mezi její učitele patří slavní tanečníci a choreografové jako Javier Latorre, Mario Maya, Juan Andrés Maya, Juana Amaya, Matilde Coral, Israel Galván a další. Od dětství tančila v zambrách Sacromonte a granadských tabláos. Je nositelkou několika prestižních ocenění za tanec i choreografii v rámci profesionálních flamenkových soutěží. V roce 2003 vyhrála hlavní cenu v národní taneční soutěži a vydala se na turné po Španělsku a zemích celého světa. Spolupracovala s tanečníkem a choreografem Javierem Latorrem na představení Triana, en el nombre de la Rosa a na představení k poctě flamenkového zpěváka Fosforita. V roce 2006 založila vlastní soubor a uvedla hned několik představení: Lo que trae el aire, De entre la luna y los hombres, Estévez & La Moneta. V roce 2008 získala na festivalu v Madridu ocenění Artista joven (mladý umělec) a o rok později převzala ocenění Flamenco hoy jako nejlepší tanečnice současnosti vyhlášené Asociací kritiků a novinářů flamenca ve Španělsku.