Pařížský festival Vidéodanse 2012

24. 11. 2012 osobnosti

Autor Hana Strejčková

Vidéodanse 2012 se konal v Centre Pompidou v Paříži od konce října do 25. listopadu. Letošní přehlídka pro nejširší publikum (pro profesionály, studenty, milovníky tance, rodiny s dětmi…) nabídla na 200 filmů z oblasti moderního tance (dokumenty, portréty a medailony, choreografie a záznamy z představení). Hlavní náměstí v kulturním centru Pompidou s vrakem letadla, dětskou galerií, kavárnou, obchodem a mnoha dalšími zákoutími, vchody a východy se před návštěvníkem rozprostře hned za vstupními rámy. Pod jeho úrovní, kam je možné nahlédnout, se konal 30. ročník festivalu dokumentárních a tanečních filmů a záznamů choreografií. Poprvé se pro veřejnost otevřel v roce 1982 a za dobu svého trvání uvedl na 2500 filmů a 600 záznamů choreografií. Projekce se konaly denně kromě úterý od 11.30 do cca 21 hodin. A vstupné bylo (a bude) zdarma! V předsálí bylo jedno velké plátno a mnoho kostek poskládaných na sebe: některé kostky v sobě ukrývaly monitor, na kterém bylo možné sledovat stejnou projekci, jaká běžela na plátně či v hlavním sále. A na ostatní kostky bylo možné se posadit. Hlavní sál, po dobu promítání ztemnělý, disponoval 4 velkými plátny, umístěnými od sebe v rozestupech asi 6 metrů. Návštěvníci se mohli usadit po celé jejich délce do hlediště, které nepohodlnými sedačkami z plastu připomínalo čtyřřadou tribunu. Sedět na zemi na koberci či na kostce bylo mnohem pohodlnější. A děti využily koberec po svém – tančily, skotačily do rytmu hudby slavných choreografií a také napodobovaly tanečníky z plátna. Melodie či doprovody proto občas přerušil pláč a vzteklý řev dítěte, které bylo rodiči odváděno ze sálu pryč.

Programová nabídka byla fenomenální. Kéž by tak bylo možné žít v Paříži jen tímto festivalem! Za vidění rozhodně stály filmy a celé retrospektivy věnované skvělým tanečníkům a choreografům, jako je Pina Bausch, Kazuo Ono, Josef Nadj, Maguy Marin, Merce Cunningham, Boris Charmatz… Organizátoři program sestavili tak, že (většinou víkendové) projekce nabízely hned několik filmů vztahujících se k jedné osobě za sebou. Díky nim jsem strávila příjemný filmový půlden až den s choreografkami Pinou Bausch a Maguy Marin, Marthou Graham, tanečníkem Kazuo Ono, Josefem Nadjem a mnoha dalšími významnými osobnostmi v oblasti současného nebo moderního tance. Projekt Vidéodanse mne nadchl. Díky místu konání a bezplatnému vstupu odpověděl (zejména pro umělce a organizátory tanečních událostí) na mnoho palčivých otázek dneška: Jak lidem představit moderní tanec? Jak veřejnosti ukázat jeho vývoj? Jak ji přesvědčit přijít? A proč se vůbec mají lidé o tanec v tak širokém spektru zajímat? Bylo vidět, že v Paříži zájem je. O tom přesvědčil po celou dobu konání každodenně naplněný sál i předsálí.