Před devadesáti lety se narodil Pavel Šmok

Pavel Šmok.

Pavel Šmok vynikal v demi-charakterních rolích, například Václavovi v Bachčisarajské fontáně (1956) či Markovi v Ochridské legendě (1957). K jeho nejúspěšnějším rolím patřil Peťka v Mládí (1956). Po krátké taneční kariéře nastoupil na místo šéfa baletu a choreografa v Ústí nad Labem a mezi lety 1961 a 1964 zastával post choreografa v Ostravě.

Zásadním předělem v jeho životě se stalo spoluzaložení souboru Balet Praha (zpočátku Studio Balet Praha) společně s Lubošem Ogounem a Vladimírem Vašutem, který fungoval mezi lety 1964 a 1970. Již od počátku měl soubor necelou dvacítku tanečníků se sólistickým jádrem – Martou Synáčkovou, Zdeňkem Koželuhem, Karlem Janečkem, Marcelou Martiníkovou, Rudolfem Bromem a dalšími. Umělecký program zformulovaný v programu zahajovací premiéry zněl následovně: „Smyslem a posláním Studia je stát se jakousi vývojovou zkušebnou a experimentální laboratoří československého baletního umění. Musí vynalézat, ne opakovat po druhých. (…) Studio bude usilovat o balet nekonformní, netradiční, moderní…“ (Vašut, 1997, s. 32). S tímto tělesem slavil Šmok nemalý úspěch i v zahraničí: „S Baletem Praha jsme měli ve Vídni 28 minut potlesku…“ (Česká televize, 1988). 

Balet Praha fungoval šest let a v roce 1970 se Pavel Šmok i s některými tanečníky přesunul do Basileje, kde stanul na postu šéfa baletu. Po návratu z Basileje byl Šmok umělcem na volné noze, tvořil choreografie například v Československé televizi nebo v Městských divadlech pražských, kde zformoval menší skupinu tanečníků, s nimiž v divadle Rokoko uváděl samostatná celovečerní představení.

V roce 1980 se ansámbl osamostatnil pod názvem Pražský komorní balet. Pavel Šmok byl šéfem a choreografem skupiny do roku 1998, kdy předal umělecké vedení Liboru Vaculíkovi. V roce 2001 se pak řízení opět ujal. Šmok vytvářel svá díla přímo na sále ve spolupráci s interprety: „Mám s tím nejlepší zkušenosti, pracuje se jim tak mnohem lépe a mně to pomůže z padesáti procent. Rozhodně nepovažuji za nedůstojnou slabost, jestliže si od interpreta dám poradit a poslechnu jeho připomínek.“ (Vašut, 1997, s. 56). Mezi tanečníky Pražského komorního baletu patřili například: Kateřina Franková, Markéta Plzáková, Kateřina Rajmanová, Libuše Ovsová, Marika Blahoutová, Petr Koželuh, Jan Klár, Ladislav Rajn, Vladimír Kloubek, Luděk Vidlák, Pavel Ďumbala, Petr Zuska či Petr Kolář.

Pavel Šmok vytvořil celkem přes sto baletních choreografií, například Nová Odyssea (1960), Picassiáda (1963), Fresky (1965), Listy důvěrné (BP 1968, Basilej 1971, SND Bratislava 1973, Darmstadt 1975, PKB, Drážďany a Poznaň 1976), Sinfonietta (Basilej 1971, PKB 1985, Pécs 1986), Americký kvartet (PKB 1977, Berlín 1979, Pécs 1982, Petrohrad 1983, ND Praha 1995), Z mého života (PKB 1986, Petrohrad 1987, Brno 1997), Holoubek (1992), první část ze Stabat Mater A. Dvořáka (1995), Po zarostlém chodníčku (s K. Frankovou, 1998). 

Z četných komediálních děl např. Rossiniána (Ostrava 1963, BP 1964, Basilej 1969, Darmstadt 1973) nebo Záskok (PKB 1977, Haag 1981, Petrohrad 1983). Dále byl autorem výchovného pořadu pro děti Jak se dělá balet (pp. Rokoko 1975; poté přes 750 repríz na zájezdech v ČR). Celkem působil na třiceti domácích a pětadvaceti zahraničních scénách a v řadě televizních a filmových studií (sám hrál například ve filmu Zítra se bude tančit všude z roku 1952). Ve svých souborech vychoval desítky vynikajících interpretů.

Pavel Šmok získal za svůj život mnoho ocenění. Jmenujme Cenu Českého literárního fondu 1992 za vyzrálé umělecké výsledky, Hlavní cenu za choreografii na celostátní baletní přehlídce 1993 nebo Cenu ČLF 1996 za první část oratoria Stabat Mater A. Dvořáka. Zasloužilým umělcem se stal v roce 1987. V roce 2012 získal Cenu Ministerstva kultury za celoživotní umělecké zásluhy v rozvoji tanečního a divadelního umění v ČR a propagaci české hudby a tanečního umění ve světě. 

Mimo všech mnohých ostatních aktivit byl také pedagogem a od roku 1990 profesorem choreografie na taneční katedře HAMU. Šmokův význam pro české taneční umění vystihl krátce po Mistrově úmrtí 4. dubna 2016 Václav Janeček, vedoucí taneční katedry HAMU, slovy:

„Nesmírný význam Šmokovy choreografické a režijní tvorby je vzácným uměleckým pokladem. Jeho dílo je předmětem obdivu a inspirace již mnoho let a další shromažďování a zhodnocování odkazu Pavla Šmoka budou jistě i nadále nevyčerpatelnými zdroji uměleckých impulzů v dalším vývoji nejen českého tance a baletu.“  

Zdroje:

Vašut, Vladimír. Pavel Šmok na přeskáčku. Praha: Akropolis, 1997. ISBN 80-85770-53-9.

Holeňová, Jana. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0. 

Gremlicová, Dorota. Pavel Šmok. In: Český hudební slovník osob a institucí [online]. Centrum hudební lexikografie Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [cit. 2017-10-18]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1001760

V zajetí Terpsichory: Pavel Šmok [dokument]. Scénář a režie Přemysl Kočí. Česká televize, 1988.

Janeček, Václav. Mistr-choreograf Pavel Šmok. In: Taneční aktuality [online]. 2016 [cit. 2017-10-18]. Dostupné z: http://www.tanecniaktuality.cz/mistr-choreograf-pavel-smok/

Dukič, Ivana et. al. Umění choreografie: vědět „co“ i „jak“, Pavel Šmok pětaosmdesátníkem. In: Živá hudba: sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty Akademie múzických umění. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2012. ISBN 978-80-7331-260-2. ISSN 0514-7735.