Vzpomínka na Františka Halmazňu: „Takoví chlapi už v baletu neexistují…“

V úterý 31. ledna by se tanečník, choreograf a pedagog František Halmazňa dožil životního výročí devadesáti let. Narodil se roku 1927 v moravskoslezském Bruntále. V roce 1949 absolvoval žák Jožky Šaršeové a Rudolfa Macharovského jako jeden z prvních studentů taneční oddělení Státní konzervatoře v Praze. Obor taneční pedagogika na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze zakončil roku 1957 diplomovou prací na téma Metodika tance s partnerem. První angažmá získal již v roce 1944 ve Švandově divadle a jednu sezonu strávil také jako člen baletu Velké opery 5. května. Další rok působil v Hudebním divadle Karlín, odkud se přemístil na dva roky (1949–1951) jako sólista baletu do Ústí nad Labem. Následující dvě léta strávil ve Státním divadle Brno.

31. 1. 2017 osobnosti

Bachčisarajská fontána, 1954. Foto: Národní divadlo, balet I, soubor 12 pohlednic ze snímků Dr. J. Svobody, Orbis, Praha 1961

Autor Monika Čižmáriková

Halmazňa absolvoval roční vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Do baletního souboru Národního divadla v Praze nastoupil jako sólista 1. května 1954 a zůstal tam dvanáct let, do 25. července 1966, kdy z Československa emigroval. Posléze působil za hranicemi naší země. Jak zmiňuje tanečnice a pedagožka Astrid Štúrová, poté se nejspíš zpět do vlasti vůbec nevrátil, jelikož nikdo z žijících umělců se na něho od té doby nepamatuje. Mezi lety 1966–1970 byl sólistou, pak vedoucím baletu v německém Hildesheimu a od roku 1971 získal angažmá jako baletní mistr ve švýcarské Basileji.

Byl vyspělým tanečníkem, představitelem zejména hrdinských a charakterních rolí, a to i díky své krásné, atletické postavě. Ztvárnil například Gireje v Bachčisarajské fontáně (1954), Rudovouse v Labutím jezeře (1955), Prométhea ve stejnojmenném baletu (1959), Satana v Doktoru Faustovi (1958) a další. Choreograficky spolupracoval s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého či Divadlem hudby. V roce 1960 nastudoval tance do Smetanovy Prodané nevěsty v Reykjavíku na Islandu. V Národním divadle v Praze inscenoval balet Sněhurka Zbyňka Vostřáka, který měl premiéru 29. června 1961. Libreto vytvořil Jan Reimoser a pohádka se do roku 1966 reprízovala šestačtyřicetkrát.

Působil taktéž pedagogicky, a to v letech 1954–1957 v rámci tanečního oddělení pražské konzervatoře, kde učil tanec s partnerem. Poté do roku 1966 vyučoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění jevištní pohyb.

Kromě zájmu o klasický a moderní tanec se také věnoval folkloru. Navštěvoval pravidelně přednášky profesora Františka Bonuše na Žofině, týkající se například historie lidového tance na území Československa.

A jak vzpomínají na Halmazňu ti, kdo se s ním setkali? Daniel Wiesner uvedl: „S panem Halmazňou jsem se osobně setkal v roce 1967, když jsem byl angažován do Národního divadla. Hledal tenkrát interprety do své choreografie v opeře Národního divadla, kam jsem byl vybrán. Pak jsem odjel se zájezdem Národního divadla do Bregenzu a po mém návratu jsem se již s panem Halmazňou nesetkal, protože emigroval i se svou partnerkou. Pamatuji se, že měl výraznou chlapskou postavu a viděl jsem ho interpretovat Chána v Bachčisarajské fontáně, nebo Podivuhodného mandarína. Takoví chlapi už v baletu neexistují…“ František Pokorný dodal: „Pana Halmazňu znám pouze z jeviště. Jeho mužný zjev mi vedle některých křehkých kolegů imponoval.“

František Halmazňa byl manželem zpěvačky Dagmary Žižků a zemřel 25. února 2002 v západním Německu.

Zdroje
František Halmazňa [heslo]. In: Královské české zemské a Národní divadlo, založeno 1868. Soupis repertoáru od roku 1883. Web Archivu Národního divadla. Dostupné [on-line] na: archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx [cit. 27. ledna 2017].
Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001.
Národní divadlo, balet I, soubor 12 pohlednic ze snímků Dr. J. Svobody. Praha, Orbis 1961.
Rozhovory s Františkem Pokorným, Astrid Štúrovou, Jitkou Vašutovou a Danielem Wiesnerem (23. ledna 2017).