Packaged Kafka pohledem japonského Holanďana na piazettě ND

26. 9. 2011 rozhovory

Autor Lucie Burešová

Otevření divadelní sezóny na piazettě Národního divadla proběhlo uvedením tanečního site-specific projektu Package v produkci souboru 420PEOPLE a Nové scény Národního divadla. Na dvacet tanečníků imituje život v kancelářském prostředí, útěk z černobílého světa obleků a papírů do světa vlastní fantazie a hry. Jednoduchá, ale moderní koncepce, nestárnoucí téma, vynikající interpretace – jednou větou kvalitní taneční občerstvení, podávané jako na podnose všem návštěvníkům i kolemjdoucím, Pražanům i turistům v centru historické Prahy pod křídly Zlaté kapličky. Choreografem projektu je v Amsterodamu žijící Japonec Šúsaku Takeuči (Shusaku Takeuchi), který byl letos v Praze již podruhé. Tuto show jsme měli možnost vidět již minulý rok, letos jste tento projekt uvedl v Praze znova. Co bylo podnětem?
Franz Kafka. Franz Kafka?
Ano, tento projekt začal v roce 1993 v Amsterodamu, kde jsme v továrně při workshopu použili velmi staré stoly a vytvořili tak tuto experimentální produkci. Když jsme další rok show opakovali znova s mezinárodním týmem, přišel za mnou jeden ruský umělec a řekl mi: „To je Kafka.“ Začal jsem o tom přemýšlet, o Kafkově světě, plném snů a individuí.
Takže když jsem začal pracovat s Natašou před dvěmi lety mě pozvali do Prahy, řekl jsem si, že právě Package bude pro Prahu vhodným právě kvůli Kafkovi. Protože pracovat s českými tanečníky na tématech Franze Kafky je podle mě ideální a perfektní. A proč tedy znova v Praze?
Říkal jsem si, že je dobré jej zopakovat. Tento projekt je pro Prahu vhodný, nejen pro české umělce, i pro turisty, kteří mohou vidět proces tvorby. Tak jsem si řekl, proč nezopakovat stejný projekt. Líbí se mi mísení kultur, já jsem Japonec, pracuji v Holandsku, vytvářím choreografii s českými tanečníky v českém prostředí inspirován Kafkou. Takže cítíte ve své tvorbě nějaký japonský vliv?
Určitě, nemůžu ho popřít. Během studií designu jsem v Tokiu zažil boom butó, chodil jsem na představení Kazuo Ónoa, Tacumiho Hidžikaty, Akira Kasaie. Potkal jsem v Evropě skupinu Eiko a Koma, ti mě také velmi ovlivnili. Co si myslíte o současném japonském tanci?
Nevím, nejsem tam tak často, abych to mohl posuzovat. Myslím, že tam je vývoj přece jen pomalejší. V roce 2000 při příležitosti oslav japonsko-holandských vztahů mě pozval Jiří Kylián na spolupráci s NDTII pro zájezd do Japonska (Site). V dalším roce jsem pracoval s NDTIII na představení Vintage a o rok později Land. Myslím, že tahleta díla měla na japonský současný tanec zásadní vliv. PACKAGE jste do Japonska nepřivezl?
Ne, byli jsme v Německu, v Moskvě na Rudém náměstí, v mnoha zemích, myslím, že by se to Japoncům taky líbilo. Chtěl bych tam jednou Package uvést, ale zatím jsem neměl příležitost.

Studoval jste malbu a design – jak jste se dostal k choreografii?
Potom, co mě začalo nudit studium olejomalby v Ósace, jsem odjel do Tokia studovat design. Tady jsem se seznámil s různými uměleckými žánry, byla to krásná doba, byl jsem mladý, Japonsko bylo ekonomicky na výši… ale říkal jsem si, že než začnu pracovat, chci vidět svět. Ne pouze z knížek, ale na vlastní oči. Odjel jsem do Amsterodamu, to bylo v té době centrum hippie kultury. Spal jsem v parku a potuloval se městem, konaly se tam různé happeningy… Pak jsem uviděl plakát na nějaký taneční workshop, zadarmo samozřejmě, tak jsem se chtěl zúčastnit. Bylo to představení Guadiely Martinez, která mě hned přizvala k práci na inscenaci A Magic Doll a já jsem představoval Magic Doll. Neměl jsem žádné taneční vzdělání, moje taneční vzdělání začalo na jevišti.
Pak jsem uviděl představení Eiko a Koma, tanec butó, viděl jsem japonskou jednoduchost, čistotu. Koma začínal jako herec divadla Nó, vidím tam určitou spojitost. Pracovali na hudbu tehdy populárních autorů, což se k tomu podle mě nehodilo, tak jsem jim pomáhal s light designem a hudbou. Postupně jsem se k nim přidal i na jevišti, velmi mě to ovlivnilo. Takže můj taneční začátek byl velkým mixem, ovlivnil mě jak západní tanec, tak japonský. Cítíte se jako Japonec?
Narodil jsem se tam, v malé vesnici na severu Kjúšú. Ten region je prosáknut historií, zažil mnoho kulturních vlivů, od dob Mezopotámie až po současnost… a Japonsko jako východní hranice světa všechny tyto vlivy vstřebalo a přijalo, nikdy nebojovalo za jejich vymýcení.
Ale žiju v Evropě už příliš dlouho, jako umělec si nedokážu představit, že bych měl žít v Japonsku. Tady je všechno možné, otevřené, dynamické, ztotožňuji se s tím. Chtěl byste se jednou do Japonska vrátit?
Určitě ne. Já jsem tady spokojený, je krásné tam jet na výlet, ale doma jsem tady. Myslím, že už je ze mě spíš Holanďan J. Psáno po představení 1. 9. 2011. Foto: Pavel Hejný a archiv 420PEOPLE