Petr Krušelnický a Apolena Vanišová chystají premiéru v MeetFactory
zprávy
Divadelní hra založená na skutečné události vypráví příběh ženy, která byla dlouhodobě hospitalizována v psychiatrické léčebně jako emocionálně nestabilní. Přišla tak o svůj dosavadní život, o svá práva a o dceru. „Statické obrazy vynořující se z paměti, rychlé střihy ve vyprávění a tajemná nejednoznačná atmosféra hry nás přivádí k inscenaci vzbuzující dojem snu, vzpomínky, jakési scénicko-filmové dekonstrukce Editina života.“
Projekt Woman in a taxi crossing New York, s Dorou Bouzkovou v hlavní roli, je po scénickém monologu Valentýn a po inscenacích Všechno nejlepší, Phoebe Zeit-Geist! a Zavřeno kvůli soukromému večírku v pořadí již čtvrtá hra Carlose Be, na které spolupracují Apolena Vanišová a Petr Krušelnický. Premiéry a veřejné diskuse po představení se zúčastní autor hry osobně.
Petr Krušelnický (1977) aka Antena absolvoval taneční konzervatoř Duncan Centre, dále pak studoval u prof. Ctibora Turby. Byl členem souboru Divadla mimů Alfred ve dvoře a divadelní skupiny Grotest Maru (DE). Podílel se například na vzniku představení s Minem Tanakou, projektu 3W Griftheater a mnoha dalších. Kromě experimentálního divadla se aktivně věnuje i audio-vizuálním projektům v prostředí analogových elektronických médií.
Carlos Be (*1974, Vilanova i la Geltrú, Španělsko) je španělský spisovatel, dramatik a divadelní režisér. Vydal, mezi jiným, divadelní hry La caja Pilcik (oceněnou Premio Serantes 2008), Origami (oceněnou Premi Born 2006), La extraordinaria muerte de Ulrike M. (finalista soutěže o cenu Premio Casa de América – Festival Escena Contemporánea de Dramaturgia Innovadora 2005) a Noel Road 25: a genius like us (oceněnou Premio Caja España 2001), dále román Tantos nombres olvidados (2001).
Divadelní hry: La caja Pilcik (Serantes Kultur Aretoa; Serantes, 2009), Steak tartare (Sala Tis; Madrid, 2009), My favorite things (Nau Ivanow; Barcelona, 2009), Achicorias (Obrador de la Sala Beckett; Barcelona, 2007), Noel Road 25 (Obrador de la Sala Beckett; Barcelona, 2005), Enemigos (Institut del Teatre; Barcelona, 2004) a Eloísa y el domador de mariposas (Teatre Artenbrut; Barcelona, 2003). Zdroj: MeetFactory, Wikipedie
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Labutí jezero – Čím víc motivů, tím víc nezdarů
kritiky -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 34 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 36 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 37 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 38 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 52 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 54 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?