Posedlost baletem II / Liberec má talent?! – V Liberci jsou posedlí baletem

Pomáda: Jsme parta správná (baletní soubor Divadla F. X. Šaldy). Foto: Lukáš Trojan

Choreograficky se na celém projektu podílely zásadní osobnosti libereckého baletu: Marika Hanousková, která má za sebou již několik svérázných celovečerních baletních představení, dále sólistky Veronika Šlapanská, Rie Morita, Šárka Brodaczová nebo například zajímavý tanečník Rory Ferguson. Scénář, scénu i režii realizovala Barbora Kubátová ve spolupráci s Vlastou Vinduškovou, věrnou duší libereckého souboru.

Dost zásadní roli mají dvě herečky souboru Divadla F. X. Šaldy Eliška Jansová a Michaela Foitová. Obě jsou pohybově výjimečné, uvádějí celý kolotoč jednotlivých čísel a určují temporytmus představení. Jsou v úloze sympatických moderátorek, klaunsky pojatých čísel i tanečních výstupů à la vaudeville či muzikálu. Zvláště Eliška Jansová je neuvěřitelně spontánní a není nikdy jednoduché na bázi komentáře dílčích situací a poloimprovizace samozřejmě zareagovat. Je půvabná a je schopna dotahovat či „házet lano“ svým kolegům i divákům.

Na horizontu je projekční plátno, kde poněkud opakovaně nudně vidíme velké mluvící rty s hlasem Marka Sýkory, který hlásí celý seriál čísel. Zdá se to zbytečné, zdvojené, když celou spojitost večera drží zmíněné dvě dámy.

Z prvního kola představení je nejkvalitnější Santa Maria Tango v choreografii Šárky Brodaczové pro jednu tanečnici a čtyři tanečníky. Drží charakter i napětí. Podobně je tomu v La vie en rose – Vidím svět růžově na šanson Édith Piaf v duetu Mariky Hanouskové (tančí Margaux Thomas a Jan Adam).

V druhé části, více klasické, vynikli Maria Gornalova a Alexey Yurakov v Labutí věrnosti (hudba Camille Saint-Saëns), kteří se snažili o precizní výkon. Škoda jen, že Gornalova se neuvolnila více výrazově, aby citový prožitek šel dál přes rampu.

V parodii na Giselle uváznou bezpochyby v divákově paměti Rory Ferguson i Mischa Hall. Výkon Fergusona je skvělý. Stejně zaujme v Madama Butterfly v partneřině s Rie Moritou v choreografii Jana Adama.

V třetí části večera jsou tančeny sborové kolektivní choreografie: Bouncing Notes Rie Mority na hudbu George Gershwina, Nespoutaný Django: Freedom Mariky Hanouskové a pak jednoznačně vede závěrečná část ukázky z Pomády: Jsme parta správná v choreografické replice Veroniky Šlapanské.

V závěru se nepochopitelně objeví na projekci legenda českého baletu Vlastimil Harapes, který komentuje, rádoby komicky, co údajně znamená tanec Pacifik. Předvádí z pozice diváka jakési „paci, paci, pacičky“. Jde o chtěný humor, který vyzní lacině a do ambiciózního představení vlastně vůbec nepatří.

Z celého večera sršela velká radost a měla jsem moc dobrý pocit, že každý odvedl naplno, co nejlépe uměl a na co stačil technicky i výrazově.

Rozhodně je to pozitivní informace o lidech, radosti a posedlosti, které každý, kdo něčemu skutečně věří, propadá. Na závěr premiéry se ještě opakovala závěrečná scéna z Pomády na počest emeritnímu šéfovi libereckého baletu i výbornému choreografu Františku Pokornému.  

Psáno z premiéry 26. května 2017, Malé divadlo.    

Posedlost baletem II / Liberec má talent?!
Choreografie a kostýmy: členové baletu DFXŠ
Scénář, režie a scéna: Barbora Kubátová
Videoprojekce: Jan Myšák
Light design: Pavel Herejt
Asistentka režie: Vlasta Vindušková
Asistentka choreografie: Anna Ščekaleva
Dramaturgie: Helena Syrovátková
Premiéra: 26. května 2017