Prague – New York Effects II – Návrat ke svému srdci

Petr Zuska, Jen Shyu. Foto: Michal Hančovský.

Každá výzva pro tvořivého a autorsky uvažujícího umělce je možností znovu vyzkoušet nejen svoje fyzické síly, ale i jiný způsob vyjádření ve spojení tance, jakož i hlasového a hereckého projevu. K účasti na Prague – New York Effects II Petra Zusku vyzvala tanečnice, choreografka a performerka Miřenka Čechová. V současné době pracuje s Českými centry v USA, takže o to víc muselo být pro Zusku přitažlivé, že se celý projekt vytvářel v krátké době v New Yorku.

Spojili se s velmi zajímavou tchajwanskou hudebnicí, zpěvačkou – jazzovou vokalistkou, tanečnicí Jen Shyu. Hledali společné téma, nejdříve na dálku přes skype a posléze se konfrontovali přímo při zkouškách, které trvaly jen devět dní. Vyšli ze sbírky básní Jana Skácela Kdo pije potmě víno a konkrétně se celou inscenací prolínají verše z básně Pravidlo pánských jezdců.

Ve Skácelově básni se jedná o hledání „svého srdce“, a to je principem vlastně každé poezie. „Tím, že hledáme svoje srdce, tím hledáme i srdce druhých. Myslím, že o hledání srdce je celý náš život. O to jsme se opřeli a přidali jsme ještě další dějovou linku,“ řekl Petr Zuska. Vůdčí osobností celého večera byl on. Od své kolegyně se nechal dokonce vyprovokovat, aby také zpíval a hrál na kytaru. Skutečně to pro něho byla zkouška a zároveň duel sil a inspirací.

Na scéně uprostřed vymezeného kruhu sedí Jen Shyu, hudebnice mezi svými exotickými nástroji. Již v tomto „entrée“ je řečeno zásadní, a sice to, že i v hudebních ukázkách se diváci nechají vést rozdílnými krajinami představ. Do Prahy si přivezla čínskou dvoustrunnou erhu podobnou houslím, korejský kajagum, který se řadí mezi citery, a tchajwanskou loutnu. Nástroje jsou následně používány i jako divadelní rekvizity. Petr Zuska vstupuje na scénu malého sálu v Paláci Akropolis s holí, shrbený jako unavený stařec. Přednese části Skácelovy básně a během toho se pomalu svléká z dlouhého kabátu, obnažuje se a jakoby se zbavuje let, stárnutí a vrací se v čase zpět. Nakonec vypadá jako mimino s velkým dudlíkem a bílou čepičkou na hlavě. Choulí se do náruče Jen Shyu, která je mu matkou, chůvou, ale posléze i milenkou, ženou a také múzou. Takový archetypální proces na cestě životem do minulosti i budoucnosti a blíž ke smrti. V jedné ze závěrečných scén nesou oba jeden ze strunných nástrojů jako rakev. Ten nápad je krásný. Škoda jen, že nebyl dostatek času jej dramaturgicky rozvést do delších, propracovanějších situací – ať pohybových, či hereckých.

Prim vede Petr Zuska. Jen Shyu sice krásně zpívá i tančí, ale přece jen výraz Tchajwanky – ostatně jako všech asijských výrazů mimiky – je pro nás často utajený a zcizený. Emoční stav duše zůstává skryt, a to vedle expresivního, magického Zuskova výrazu je prostě málo. Jistě to pro oba byla dobrá zkušenost. V malém a nízkém prostoru žižkovské studiové scény se sice moc tančit nedá, ale i tak je jasné, že je tanečník-choreograf stále v kondici. Možná dobrý test pro další jeho budoucí umělecké práce, ať už budou kdekoli. Přes básnické hledání srdce se možná Petr Zuska přibližuje zase víc sám sobě. Představení se nejdříve odehrálo v New Yorku, ve Washingtonu a nakonec v Praze.  

Psáno z představení 27. dubna 2016, Divadlo Akropolis Praha.  

Prague – New York Effects II

Autoři: Petr Zuska a Jen Shyu
Česká premiéra a derniéra: 27. dubna 2016, Divadlo Akropolis Praha