Prague Nonverbal 17 – Slovo, emoce, akce… Klaun!

Perhaps, perhaps.. Quizás (G. Muñoz). Foto: Markéta Šedivá

Autor Tereza Marková

Tělo v centru pozornosti

V inscenaci What is mime? šlo o spolupráci dvou umělců, tanečnice Sary Mangano a performera Pierra-Yvese Massipa. Oba se potkali při studiích v École Internationale de Mimodrame de Paris Marcel Marceau a právě s ní je primárně jejich tvorba úzce spjata. Důvod, proč jejich vystoupení začíná etudou s marionetou Marceauovy postavy Bipa, je tak zřejmý. Ne však následný vývoj představení – v sále totiž pravděpodobně nikdo neočekával, že na ně oba interpreti promluví. Komunikace probíhala v angličtině za přítomnosti tlumočníka.

V úvodu se pozdravili s diváky a zbytek produkce zůstal vlastně přednáškou o tom, co pro ně dva znamená pantomima, termín mimesis, co rozumí technikou a prostorem. To všechno bylo proloženo konkrétními příklady a ukázkami.

Mimesis není pouhým napodobením, ale neustálým procesem, tvořením, oba ho chápou jako vyjádření slova vyvolávající emoce vyjádřené pohybem. Zdůrazňují také důležitost techniky.

Praktické ukázky zahrnovaly krátké pohybové etudy, v nichž se účinkující střídali. Pohybem ztvárnili například čtyři živly. Dále ukázali techniku pohybů hlavou, hrudí a pánví a jejich propojením dali vyniknout nádherným tělesným instalacím. V centru pozornosti tedy bylo neustále tělo. Na ukázkách souvisejících s prostorem předvedli, jak ho lze přetvářet, „tlačit“, (de)formovat. Herci si navíc vystačili s minimem rekvizit (sklenice, šátek) a obyčejným dřevěným stolem a židlí.

What is mime? je v podstatě přednáškou o pohybové technice vycházející z práce Marcela Marceaua a Étienna Decrouxe. Účinnost techniky, která podle reakcí publika evidentně fungovala, podpořily precizně předvedené praktické příklady. Cílem tohoto dua je šířit pantomimu po světě a vrátit ji na čestné místo v múzickém umění.  

Splněný sen

Tentýž večer o dvě hodiny později mohli diváci zhlédnout povedenou komickou klaunerii Perhaps, perhaps… Quizás. Její autorka Mexičanka Gabriela Muñoz vystudovala fyzické divadlo v London International School of Performing Arts a propojuje své zkušenosti s cirkusem a operou.

Představení, kterému předcházela při příchodu diváků do sálu melancholická, zároveň poněkud bizarní hudba, zaujalo svou tematikou a celkovým moderním pojetím klaunerie. Hrdinka žije osamoceným životem a neustále připravená ve svatebních šatech čeká na příchod toho pravého. Touha, chtíč a naděje v očích jsou slova, která dokonale vystihují vystoupení. Ve svém nazdobeném obýváčku s připraveným šlehačkovým dortem a svatební kyticí si splní za pomoci diváků svůj sen. 

Gabriela Muñoz podává divákům téma, ve kterém si najde každý něco svého. Je to téma originální, jeho pojetí moderní a pobaví všechny věkové kategorie. Má pudrem nabílený obličej, zvýrazněné obočí, oči a ústa.

Z její práce s tělem vyzařovaly klid a sebejistota. Tempo představení bylo sice pomalé, ale nijak zdlouhavé a navíc vše obohatila interakce s diváky. Ti byli opakovaně vtaženi do děje a mnohdy trávili na jevišti i celé minuty. Na festivalu se tak pantomima i klaunerie opět ocitly ve středu dění.  

Psáno z festivalu Prague Nonverbal 24. května 2017, La Fabrika.    

Prague Nonverbal 17
– mezinárodní festival nonverbálního divadla
21.–28. května 2017  

What is mime?
Koncept: Sara Mangano a Pierre-Yves Massip  

Perhaps, Perhaps… Quizás
Autorka a režie: Gabriela Muñoz
Kostýmy: Valentina Muñoz
Art & set design: Gabriela Muñoz a Valentina Muñoz
Hudba: Ernesto Paredano