Pražský komorní balet bude v červnu hostovat v Brně

8. 6. 2015 zprávy

Pražský komorní balet: Černé zrcadlo, foto: Martin Macoun

Letošní 22. ročník festivalu Tanec Brno nabídne v Mahenově divadle vystoupení Pražského komorního baletu, který představí 25. června svou podzimní premiéru uvedenou k Roku české hudby 2014 – 3 české kvartety. Večer je složený z choreografií Hany Polanské Turečkové (Černé zrcadlo), Mária Radačovského (Slovanský kvartet) a Pavla Šmoka (Z mého života). Taneční festival pak nezapomene ani na děti, 26. června bude Mahenovo divadlo patřit žákům Baletní školy I. V. Psoty a jejich hostům ve večeru Kdo tančí, nezlobí.
Pražský komorní balet, který je právě na turné v Koreji, bude v Brně na konci měsíce reprizovat komponovaný program 3 české kvartety. Slovanský kvartet Antonína Dvořáka si vybral choreograf a současný šéf brněnského baletu Mário Radačovský. Jde o jednu z nejosobitějších a nejvyhraněnějších Dvořákových komorních skladeb, dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého sebevědomí. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním skladbám světové hudby. Ústředním tématem Radačovského choreografie je žena, „žena milovaná, opouštěná, osamocená, sama sebou, hledající, milující“.
Hana Polanská Turečková vytvořila choreografii abstraktní na soudobou hudbu. Choreografie je inspirována obrazem Vladimíra Houdka Černé zrcadlo. Spolupráce Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka by se dala popsat jako „jevištní či filmová koláž tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním“ a je silně inspirovaná modernismem. Ústředním zájmem tvůrčí dvojice jsou současné možnosti abstrakce, která je vždy „procesem, vztahem, abstrakcí něčeho a nikdy nedosáhne vytoužené čistoty a bezvztažnosti.“ Ideu obou umělců podporuje i existenciální kvartet Vladimíra Sommera.
Program uzavírá dnes již klasické dílo z bohaté tvorby Pavla Šmoka na hudbu Bedřicha Smetany. Kvartet Z mého života patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky po Smetanově ohluchnutí). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem Šmokovy choreografie. Zdroj: NdB