Preludium pro třešeň…

Preludium pro třešeň…

Lenka Bartůňková, inscenátorka a hlavní protagonistka celého večera, uvedla publikum do jakéhosi zavřeného pokoje, na blíže neurčeném místě, v blíže neurčenou dobu, do myšlenek blíže neurčeného muže (Lukáš Kalivoda), v jehož příběhu byla sama tím větrem rozevlávajícím prach na starých knihách o zahradničení. Měnila na jevišti pohyb, barvu, náladu podle doby zrání, na níž se sama i aktivně podílela, a taky podle částí preludia. To vše za doprovodu živé hry na cello v podání mladého španělského hudebníka Oriola Aymata Fusté. Vznikla atmosféra na pomezí humoru a tajemna. V ní vynikl tanec Lenky Bartůňkové, která se opět zdokonalila nejen pohybově, ale i výrazově. Dokáže si podmanit hlediště jediným pohledem a obsáhnout prostor jeviště jen drobným pohnutím těla. Navíc od minulých vlastních prací přidala i novou pohybovou invenci, která je daleko dynamičtější a nápaditější. Přestože byl znát záměr celé choreografie v sázce na efektivnost, a to včetně interakce s diváky v minipauze či dokonalosti detailů scény, tanec byl jasnou doménou celého představení. Preludium pro třešeň je z těch prací, které, kdyby jste viděli na sále interpretované jen v teplákách, budete mít stejný pocit spokojenosti z dokonalosti taneční choreografie. A zbytek je jen nutnost, obal nebo talíř, na kterém je ta třešeň nabízena. Na druhou stranu pěkný kousek nádobí. Lence Bartůňkové patřila i druhá část večera. Za pět dvanáct je její druhá, nová, o něco kratší a méně výpravnější choreografie, která nejen kostýmem a pohybem až nápadně odkazuje na její práci Libera me, se kterou zvítězila na Mezinárodní soutěži o Cenu Jarmily Jeřábkové 2005. Snad to byl záměr, možná jen náhoda nebo paranoia pozorného diváka. Sílu napětí formovanou rytmizací pohybu v Libera me vystřídala tenze vytvořená světlem a živou hudbou opět v podání Oriola Aymata Fusté. Čekání a sebezničující rozhodování zůstalo. Lenka Bartůňková ve svém profilovém večeru ukázala, že určitě není z těch, kteří by usínali na vavřínech úspěchů. Předvedla, že k dokonalosti vede jen náročná cesta plná práce sama na sobě a za rok dokázala z nových zkušeností vytěžit maximum včetně úroků. Je současným vzorem tanečnice a jistě jím ještě nějaký čas zůstane. Recenze z večera 13. března 2007

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: