Ptí-píí-ptíp? Tak to chodí – Pod širým nebem

Ptí-píí-ptíp? Tak to chodí. Foto: Ondřej Kudyn

Autor Kateřina Korychová

Principál divadelního a uměleckého prostoru Jatka 78 Rostislav Novák ml. má za sebou mnoho režijní práce v souboru La Putyka. V tomto případě se pustil nikoli do novocirkusové inscenace, ale venkovní performance inspirované románem Kurta Vonneguta Jatka č. 5.

Představení skvěle zapadlo do atmosféry letní divadelní scény. Mezi dvěma halami postavili pořadatelé hlediště s elevací, aby i s prázdným jevištěm nabízelo pohled do hloubi areálu Pražské tržnice a zapojovalo ho do hry. Tržnice je sama o sobě jiný svět, který si žije svým životem v centru Prahy. I to přispívalo k navození atmosféry inscenace o cestování v čase, mimozemském Tralfamadoru a o jeho obyvatelích, kteří žijí ve čtyřech rozměrech. Již viděli celý svůj život a mohou si z něj vybírat okamžiky, které chtějí znovu prožít. Nic na nich ale nemohou změnit. Tak to chodí…

Tímto směrem se vydala i inscenace, která s ústřední postavou Billyho Pilgrima vytvořila několik scén, které na sebe volně navazují, nikoli však v časové posloupnosti. V jednu chvíli se sejde i víc životních okamžiků najednou (svatba, válka, bombardování Drážďan…) a postava Billyho mezi nimi přebíhá.

Na začátku představení je před hlediště postaveno pásmo bílých ploch pocákaných barvou, ty byly po krátké interakci odstraněny a otevřel se pohled na scénu, kterou volně vymezovala plocha pokrytá pískem, za ní dominoval velký oranžový kontejner. V některých momentech se jeviště zahltilo věcmi, které na něm zůstávaly (zahradními kolečky, dětskými hračkami na písek…) a rozmělňovaly ucelenost prostoru. Střídaly se mluvené, zpívané i taneční pasáže. Zajímavou se také stala postava jakéhosi „vypravěče“. Ten občas vystoupil z děje, zorganizoval postavy na jevišti, v jednu chvíli i diváky, které nahnal do otevřeného oranžového kontejneru a zavřel ho za nimi.

V kontejneru se zapnul mikrofon snímající zmatený šum a výkřiky zoufalství (v kontejneru jsou samozřejmě i herci). Když z kontejneru někdo vystrčil ruku, hlídač/vypravěč ji srazil zpět. Někomu se přece jen podařilo uniknout, když se ale měl hlídač postavit uprchlíkovi tváří v tvář, vyděšeně couval.

Dveře kontejneru se opět otevřely a diváci byli vyzváni, aby se vrátili na svá místa. Hezký nápad, který byl velmi efektní, ale dál nic nerozvíjí.

Tak nakonec působila celá inscenace, která měla skvělé téma, prostor, nápady i herce, ale chyběl jí dramaturgický vhled, který by seškrtal některé scény, čímž by dění získalo na dynamice. Ptí-píí-ptíp? Tak to chodí podle mého soudu neohromí, ale ani neurazí.

Psáno z premiéry 22. května 2017, Jatka 78. 

Ptí-píí-ptíp? Tak to chodí
Inspirováno románem o čase, mimozemšťanech a bombardování Drážďan
Režie: Rostislav Novák ml.
Choreografie: Dora Sulženko Hoštová
Scénografie: Pavla Kamanová
Dramaturgie: Jana Macíčková
Hudba: Jan Čtvrtník a kol.
Premiéra: 22. května 2017