1.10.2008

– zpráva o stáži v Kennedyho centru

Kdo z milovníků baletu by neznal Kennedyho centrum? Pro Ameriku střed umění všeho druhu, mimo jiné i baletu. V rámci podpory nadaných studentů organizuje Centrum (správně „John F. Kennedy Center for the Performing Arts“) každý rok konkurzy pro letní stáž, a to nejen pro studenty ze Spojených států, ale vždy ještě z několika vybraných zemí. Zúčastnit se mohou studenti tanečních škol mezi 14 a 18 lety. Letos padla volba mimo jiné na Českou republiku a Bulharsko. Konkurz pro ČR se konal v prosinci v Praze, pod vedením Susanne Farrelové – pedagožky, choreografky a dříve tanečnice i múzy George Balanchina. Pro studenty to byl první profesionální konkurz se vším všudy, do USA nakonec na tři neděle v srpnu odletěli dva studenti z Taneční konzervatoře hl. m. Prahy: Kristýna Brabencová z pátého ročníku a Adam Zvonař ze sedmého (nyní už osmého). A právě s ním jsme si povídali o konkurzu i o zážitcích z Ameriky.

Hlavně si to užít

Pro konkurz byl vybrán prostorný sál ve zkušebnách Baletu ND, známém annenském areálu. Zúčastnilo se ho asi 50 studentů z celé republiky. „Na sál měli přístup jen studenti, Susanne Farrelová se svou asistentkou, koordinátorka českého výběrového řízení Lucie Rozmánková jako překladatelka a korepetitor,“ popisuje Adam, „Všichni jsme měli na zádech čísla jako závodníci, holky musely celý trénink absolvovat ve špičkách a zadávala ho sama Susanne v Balnchinově stylu. Říkala, že je z nás příjemně překvapená, a oceňovala, jak máme precizní ruskou školu. Také prý, že si máme trénink především užít, a hlavně nebýt zklamaní, pokud nikoho nevybere.“

Susanne Farrelová v době konání konkurzu poskytla Tanečním aktualitám rozhovor, ve kterém také zdůraznila, že studenti nemají být z výběrového řízení nervózní, ale raději využít příležitosti vyzkoušet s jiný styl. Na závěr nezvyklého, a pro dívky také tvrdého, tréninku byl ještě každý ze studentů vyfotografován v arabesce, a pak nezbývalo než čekat. Výsledky měly být oznámeny za měsíc, a nikdo ze studentů nepřekypoval optimismem, o to větší radost pak obálka se známkou z USA vyvolala.

Potom nastal shon. „Veškerá organizace probíhala po mailu. Myslelo se ale na každičký detail, v Centru museli vědět i jaké má kdo stravovací návyky nebo náboženství,“ vzpomíná Adam. „Sami jsme se museli postarat jen o oblečení a taneční obuv, to ostatní: letenky, ubytování, samozřejmě kurzovné, všechno hradilo Centrum.“ Studenti byli ubytováni v kvalitním hotelu v centru Washingtonu, jen několik bloků od Bílého domu, a také blízko Kennedyho centra. První dva dny volno na vydechnutí, a potom už přísný dohled a tréninky.

I mozek se musí trénovat…

Čekalo na ně nejedno překvapení. Tréninky dvakrát denně, jeden dvouhodinový dopoledne, další odpoledne. Na každém úplně nové kombinace cviků – podle Susanne Farrelové je i mozek sval, který je potřeba procvičovat. A nejhůř na tom byly dívky, které musely i u tyče cvičit ve špičkách. „Copak Američanky, těm bylo hej, ty mají spoustu přípravků, krémů, vodiček, a různé typy špiček, takže problémy neměly, zato ostatní holky měly už za týden nohy úplně zničené,“ přibližuje Adam stinné stránky programu.

Ale americká škola zamotala hlavu všem zahraničním stážistům. Především její rychlost, neočekávané kombinace a principy pro mnohé postavené na hlavu. Pro prostorovou orientaci například jsou používány jen čtyři body a neobvyklé jsou pohledy při základních prvcích typu battement tendu – při en avant pohled před sebe a vzhůru, při en arriere k podlaze, na second pohled k tyči. Studenti museli zapomenout i na tradiční variace skoků, které má každý už zafixované. Připočtěme ještě odchylky z názvosloví a zmatek je dokonalý.

Vrcholem stáže bylo krátké představení, které bylo nazkoušeno během čtyř dnů. Vesměs šlo o variace připravené Susanne Farrelovou. „Ve svém souboru pracuje s choreografiemi George Balanchina, ale se studenty nacvičuje své vlastní,“ vysvětluje Adam, „Vztahuje se na ně samozřejmě autorský zákon, takže se nesmělo natáčet, dokonce ani fotografovat. Protože šlo vesměs o mladší studenty a také bylo málo času, byly to choreografie krátké a zaměřené hlavně na techniku. Pro nás by to byl neoklasický styl, tam platí za klasický.“

Kromě tréninků měli stážisté postaráno i o další program. O studenty pečoval tým deseti lidí a časový harmonogram byl prý neuvěřitelně precizní. Během pobytu viděli všechny zajímavosti a pamětihodnosti města, muzea, galerie… V National Museum se konala výstava věnovaná Afghánistánu a studenti měli za úkol z této inspirace vytvořit vlastní choreografické etudy. Přibyly ale i zcela neformální zážitky, například narozeniny Susanne Farrelové, na které dorazili také návštěvy z české ambasády. A protože nebyl ani trochu čas na nudu, ostatně ani příliš času na odpočinek, tři neděle práce, které pro nejmladší účastníky byly i zkouškou dospělosti, se brzy staly vzpomínkou. Možná ne dokonale růžovou, ale řekněte sami, kolikrát se člověku poštěstí získat takovou zkušenost?

Lucie Kocourková
Foto: Archiv

 

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: