9.8.2010

Kouzlo současného tance – reportáž z workshopu s Ericem Trottierem

„Eric se schválně ptal, jestli všichni mají nějakou lekci předtím, aby nemusel ztrácet polovinu hodiny warm-upem a mohl hned jít na choreografii,“ vysvětluje Alenka Pajasová, výkonná ředitelka Festivalu ProART, jedné z uchazeček a já, stojíc jí náhodou za zády, pokud možno nenápadně naprázdno polknu. Začínám chápat, co to znamená „moderní repertoár“, a tedy na jakou lekci letošního festivalu jsem se to vlastně přihlásila. Což o to, lekci předtím bych měla, tuto podmínku splňuji, na hodiny s podobným názvem jsem dokonce chodila i vloni s Izraelcem Eranem Gisinem, ale přece… Na aspoň částečně profesionálního tanečníka, pro které je letošní týden rovněž určen, si hodlám hrát poprvé, a při objektivním zhodnocení vlastních schopností ve mně představa výsledku mého snažení neprobouzí mnoho optimismu…

O Ericovy lekce přesto hrozně stojím! Na festivalu je tenhle zcela nezaměnitelný tanečník a choreograf potřetí, jinak se pravidelně objevuje v Ostravě, kde připravuje jako host choreografie pro Národní divadlo moravskoslezské. S Martinem Dvořákem, uměleckým ředitelem ProARTu, se, pokud se správně pamatuji, seznámil před několika lety při přípravě představení Könige v německém Fürthu pod vedením Jean Renshaw, jednoho z mnoha projektů, kterých se tenhle Kanaďan v Evropě účastnil. Nevím přesně, kolik toho má za sebou, ať už jako tanečník nebo choreograf, zato vím stoprocentně, že každá jeho přítomnost a sebemenší činnost v oboru byla vždycky nezapomenutelná. Pamatuji si jeho sólové představení Clown Story, uváděné na festivalu 2007, vím dobře, s jakým nadšením na něj vždycky vzpomínají jeho žáci. Odvahu přihlásit se na jeho kurz jsem ale našla až letos a teď, pár minut předtím, než odstartuje první lekce, nějak nevím, jestli nebyla přehnaná…

Eric už je nějakou chvíli na sále, leží na zemi a rozcvičuje se. Ve chvíli, kdy nástěnné hodiny ukážou přesně 13:00, přeběhne k zrcadlové stěně a začínáme… Tedy, spíše Eric začíná… „Omlouvám se, že nemluvím česky. Můžu mluvit francouzsky, anglicky, německy, španělsky, portugalsky… Česky nemluvím, omlouvám se. Rozumí všichni anglicky? OK… Takže: původně jsem vás v těchhle lekcích měl učit některou z choreografií, které jsem realizoval, ale myslím si, že by to pro vás bylo příliš složité. Takže jsem se rozhodl, že radši připravím speciální variaci; samozřejmě to tedy bude moje choreografie, ale více či méně mix ze dvou věcí, které jsem dělal. Vsaďte se ale, že to bude pořádně náročné; můžu vám slíbit, že zítra nebudete moct chodit! Zítra si vezměte nějakou lekci předem, abyste na moji hodinu byli už zahřátí a rozcvičení; dneska si ještě uděláme krátký warm-up, protože teprve začínáte. Ale zítra už ne; nemám čas vás učit. Teď nejsem učitel, jsem choreograf; učit mě nebaví, baví mě dělat choreografie. Obujte si ponožky, nebo nebudete moct dělat skluzy a bude vás to bolet. Ponožky,“ zopakuje vysokému mladíkovi, který přichází do hodiny naboso, „a pojďte blíž, proč stojíte tak vzadu?“ Rozcvička je rychlá a energická stejně jako Ericův úvodní proslov, Eric zlehka předvádí to, co nám už teď nejde, a spousta adeptů „moderního repertoáru“ zjevně ztrácí část motivace. „OK, takže jedeme!“ zavelí Eric po třech kouscích „zahřívací“ části a běží přes sál nazpátek k přehrávači. „Tahle muzika je od mého kamaráda, je hudební skladatel. Dobrá, ne?“ ptá se, zatímco v rytmu energické, industriální skladby poskakuje zpátky na své místo před nás. „Můžeme!“

Choreografie vzniká v tempu, po malých kouscích, některé na vícekrát, než se Ericovi líbí. Poprvé v životě i svém tanečním snažení vidím „v přímém přenosu“, jak se tvoří choreografie a už během první lekce si nemůžu pomoct, ale zdá se mi, že je Ericovy práce pro někoho, jako jsem já, vyložená škoda. Nicméně vydržet musím, kdybych se na tanečním sále měla přetrhnout, protože Eric je prostě skvělý! Tvoří, předvádí, opravuje, vysvětluje, hecuje, překřikuje přehrávač. „Two groups!“ „Five, six, seven, eight, go!“ „Once more first group!“ ozývá se z tanečního sálu, všem je pořádné horko, ale nikoho nenapadne lekci vzdávat. Někteří jsou na tom lépe, někteří hůř… Mezi mými „kolegy“ na tenhle týden je Dáša, jedna z nejlepších tanečnic, jaké znám, která Erica zná už z dřívějších festivalů a netají se tím, že tenhle Kanaďan je jedním z jejích nejmilejších učitelů. Je tady i František, student konzervatoře před předposledním ročníkem, který je přihlášený na čtyři lekce denně a přespává ve stanu. V první řadě vlevo stojí dva mladí Rusové, Ilya a Olga, kteří budou hostovat v rámci festivalu se svým představením. Je tu ale i pár mladičkých dívek, které zjevně s modernou moc zkušeností nemají, a možná je Eric svým úvodem i maličko vyděsil. Ale nedáme se… „OK, zítra budeme pokračovat!“ zavelí Eric nakonec, těsně předtím, než ho z hodiny vyprovodí obrovský potlesk, „Děkuju, slušná práce, lidi!“

Eric měl pravdu, druhý den ráno mám opravdu s pohybem drobné potíže. Však se taky na začátek lekce ptá: „Tak co, co vás bolí? Nohy? Břišní svaly? Záda taky? Já vám to říkal,“ směje se, „Tak jdeme na to! Od začátku!“ Ano, Eric má pravdu, přesně všechny tyhle věci mě bolí, a navíc ještě nepočítám pět zbrusu nových modřin, které má na svědomí floorwork, či spíše můj ne zcela úspěšný boj s ním… Ale nevadí, nedám se! Choreografie přibývá další pořádný kus, navzdory zhoršujícímu se vedru a faktu, že s některými druhy pohybu má zjevně problém větší počet z nás. Mně okamžitě přibývají další dvě modřiny na ramenou a ke všemu jeden mírně vykloubený palec na levé noze, protože jeden skok, který Eric představuje jako svůj vynález, je alespoň zatím nad mé síly. No nazdar hodiny, jak na té noze budu zítra točit? Ale co, třeba to přejde… „Dobrá, dobrá, dneska jsme udělali dost, zítra budeme pracovat na detailech!“ velí Eric na konec téhle lekce a „práce na detailech“ přichází další den. A už se vlastně až do konce týdne asi nezastaví.

„Viděli jste někdy Robocopa? No tak, tak ten přece chodí jinak, než jste to teď udělali!“ „Dáváte do toho pořád stejně energie! To nejde, musíte ji diferencovat! Podívejte, třeba tady,“ předvádí donekonečna, „je relax, tady musíte být uvolnění! Energie přijde zase až tady! Když ten pohyb uvolníte, budete daleko rychlejší!“ „Tady to je jako… Tu pohádku máte určitě taky, o té holčičce v červené čepičce, co jde přes les k babičce? Jsem malá Červená Karkulka a jdu přes les…“ „Posledně jsem říkal, že do toho máte dát míň energie, ale teď už jste to zase přehnali! Bez toho, abyste zapojili břišní svaly, ta contemporary technika nikdy nepůjde!“ „Ty skluzy nejsou dobrý! Všichni se postavte támhle do rohu, a podívejte,“ pokládá na zem dvě PET láhve nejméně metr a půl od sebe, „rozběhnete se, tady ten slide začnete a nejméně k té druhé láhvi se musíte dostat! Ještě to není dobrý,“ vrtí hlavou po několika pokusech, „pracujte na tom!“ „Nebojte se vypadat vážně blbě! Tady hrajete toho největšího idiota, co chodí po Zeměkouli!“ „Vaše práce je, jako tanečník přesvědčit choreografa!“ „Nesnažte se kopírovat mě! Já mám za sebou pětadvacet let tance; najděte si v té choreografii svůj vlastní způsob!“ „Já vím, že ta variace není jednoduchá! Je fakt těžká, ale vy jste tady proto, abyste se naučili něco novýho!“

 

Ericova obrovská síla a energie se aspoň částečně přenáší snad na každého z nás. Jsem ochotná každý sebemenší kousek variace, a i ty zatracené skluzy, které mi jdou ze všeho nejhůř, opakovat třeba stokrát, jen abych uslyšela jeho „Yes!“ nebo aspoň „It´s coming!“ A je mi úplně jedno, že počasí je naprosto příšerné, že se za celý týden ochladí jen na dva dny, jinak se z nás ze všech lije pot a jsme vážně rádi, že variace se z prostorových důvodů musí jet na dvakrát a pak i na čtyřikrát. I když má jen něco málo přes dvě minuty, je zvlášť vprostřed festivalu a tohohle počasí zatraceně náročná. Je mi jedno i můj ukopnutý palec, který naštěstí po nějakých čtyřiadvaceti hodinách pochopil, že to, že ho prostě šetřit nebudu, myslím vážně, a asi proto pro jistotu přestal bolet, a konečně i s každým novým prvkem přibývající modřiny, které už radši ani nepočítám. Ve středu na Gala ProART Eric část naší variace předvede ve svém čísle a sklidí obrovský úspěch, a to jak u nás, tak u ostatních diváků, z nichž ho někteří vidí určitě i poprvé. A upřímně, čím víc se naše variace i celý týden blíží ke konci, tím víc bych ráda, aby kurz trval minimálně půl roku!

Na závěrečném představení studentů festivalu dostal náš „moderní repertoár“ kdo ví z jakého důvodu poslední pořadové číslo, tedy máme celý program uzavírat… Název lekce taky působí zatraceně prestižně a já jen doufám, že nedojde k úplnému fiasku, protože to by si od nás Eric za všechnu svou práci určitě nezasloužil! Ale radši se nestresovat a moc nepřemýšlet, protože Martin Dvořák jako umělecký ředitel už poslední číslo ohlašuje. Jak to říkal Eric na zkoušce? „Posuňte se trochu dozadu, podívejte se, jaký prostor vůbec nevyužíváte! Ať se sem všichni vejdete!“ S neuvěřitelnou profesionalitou nás na malé jeviště Divadla Bolka Polívky vecpal rovných dvanáct, nejvíc ze všech letošních lektorů ProARTu, a nějakým zázrakem (snad ale jen tím, že jsme ho opravdu poslechli) se na něm nikdo z nás ani nesrazil. Konec, klaníme se, honem vyvoláváme z hlediště Erica, který se jde skoro plnému hledišti poklonit s námi.

 

Představení končí, končí pomalu i festival a v hledišti, v šatnách i v blízkém okolí divadla nastane starý známý zmatek, účastníci se loučí, domlouvají na oslavný drink... Kdepak máme Erica? Máme pro něj dárek. „Doufám, že jste si to užili! Třeba se potkáme někdy příště,“ loučí se s námi. „Jasně, to doufáme! Přijedeš i za rok?“ „Snad! To záleží na Martinovi,“ ukazuje směrem, ve kterém před chvílí ředitel zmizel. Takže – Martine, za letošek moc děkujeme, a příští rok – prosím, přivez nám Erica znova!

Denisa Šmídová

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: