12.11.2009

Jedenáctý ročník festivalu Natřikrát

Letos již pojedenácté oživil Brno ve dnech 16.–23. října 2009 Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla Natřikrát. Hlavním organizátorem dnes již velmi známé a nejen Brňáky vyhledávané akce, je nezávislé taneční sdružení – působící převážně v Brně – sdružení Filigrán.
Natřikrát je festival, který každoročně nabízí tři taneční večery a v poslední době také nějaké doprovodné akce,“ vysvětluje Veronika Kolečkářová, tanečnice, choreografka a zakladatelka Filigránu.

A jak už bývá v posledních letech Natřikrát zvykem, otevření festivalu si vzal na starost právě Filigrán a uvedl diváky večer 16. října do několika dnů v pohybu velmi hravou a veselou improvizací. Figurky v černých igelitových sukních, barevných tričkách a černých čapkách vybíhaly z různých stran velmi zajímavého otevřeného atria Domu pánů z Kunštátu, ve kterém sídlí kavárna Trojka a kde vlastně celé Natřikrát začalo.

            

Tanečnice se přes velmi nízké teploty s vervou vrhly do sdělení a diváci zachumlaní v šálách a čepicích nevycházeli z překvapeného údivu. Improvizace byla postavena na velmi svižném střídání rytmu, využívání prostoru, překvapování, opakování jednotlivých sekvencí a hře s dozníváním a zpomalováním pohybu. To vše se odehrálo s jistou dávkou vtipu, ironie a prvky varieté. Koláž hudby (střídal se Mozart, Phillip Glass nebo Einsturzende Neubauten) tak předvídala tempo následujících pohybů. Interpretky cíleně diváky očichávaly, vilně se o ně otíraly a vzbuzovaly pocity nervozity. Tančily s určitou dávkou jistoty a neustále bylo z jejich výrazu čitelné, že toho ještě mají hodně pod čepicí. A to opravdu měly! Hopíky, které tanečnice „vyplivly“ téměř v závěru svého představení, byly velkým překvapením i pro otrlé diváky. „To je měly celou dobu v puse?“ „Jak se jim to povedlo?“ To byly věty, které šuměly v hloučku diváků těsně po tomto zábavném a šokujícím momentu.

            

Těžko říci, kde všude a jak čerpá Filigrán inspiraci, protože žádná z jejich improvizací  nebo choreografií nepostrádá ducha a tvořivost. Vždy nabízejí něco nového a něco sděleného. Možná je to tím, že nesledují urputně příběh, ale nechají pohyb, aby jim obsah tance přinesl sám. Posouvají pohyb metaforicky do jiné dimenze a čekají na odezvu. Členové Filigránu tvrdí, že „pracují s pohybem jako takovým, a to v nejširším slova smyslu, především takovým, který pobaví je samotné. S pohybem, kterému mohou důvěřovat, protože jasně cítí, že nějakým nepopsatelným způsobem skrze něj z člověka proudí ven to nejintimnější, jinak hluboko utajené. Takovým, který se někdy těžce a dlouze hledá a jindy zase zcela náhodně nalézá mezi výbuchy smíchu. Pohybem, který nakonec vypráví sám o sobě nějaký příběh, aniž by to od něj někdo předem vyžadoval. Pohybem, který se nebojí improvizace ani neplánované změny, protože je živý a hravě se přizpůsobí…

Taneční improvizovanou etudou večer neskončil, ba naopak začal. U sklenky vína mohli všichni přítomní prohlížet taneční fotografie v galerii kavárny Trojky, nebo poslouchat veselý koncert CYBER NASHVILLE a zpívat a tančit až do rána.

Program festivalu plynul dál pondělní videoprojekcí a přednáškou Elvíry Němečkové na téma Pina Bausch a Merce Cunningham. Hlavní část festivalu se ovšem odehrála během následujících třech dnů. Úterý 20. října zatančila na jevišti Bezbariérového divadla Barka skupina Nanohach s choreografií Resonance a Dora Hoštová a s představením Tore. Čtvrtek 22. října patřil domácímu Filigránu a choreografiím K.Y.S. a Možnost 917 a poslední páteční večer 23. října se odehrál v HaDivadle, kde se představil DOT504 s inscenací Hidden Landscape. Během osmi dní mohli návštěvníci festivalu Natřikrát zhlédnout výstavu tanečních fotografiích na dalších dvou místech: Café 99 a Bezbariérové divadlo Barka.

Brněnské publikum si jistě celý festival užilo s náležitým uspokojením, ovšem ti, kteří jsou mírně zhýčkáni pražskou taneční scénou, by rádi viděli i něco nového. Škoda, že se na letošním ročníku neobjevil nějaký zahraniční host – tak jako to bylo v minulých letech – který dává festivalu Natřikrát opravdu mezinárodní a unikátní rozměr. „Vše se ale odvíjí od schválení dotace,“ tvrdí pořadatelé. Tak snad příští rok grantová komise Natřikrát požehná a z vydařeného festivalu se stane neobyčejně vydařený festival s originálním přívlastkem a zásadní vlastností konkurence (alespoň z části) Tanci Praha.

Lucie Břinková

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: