5.1.2010

Postřehy z třetího ročníku Mezinárodní baletní soutěže v Brně

Přituhuje, v předpovědi hlásí na noc sníh a mráz, vzduchem už začínají poletovat první sněhové vločky a světlo z Janáčkova divadla je vidět už od tramvajové zastávky. „Pojď už, co tam stojíš, je mi zima!“ „No jo, vždyť už jdu, víš, kolik máme času?“ Schody kloužou a člověka bezděčně napadne, že je dobře, že tanečníci jsou už dávno uvnitř a hlavně chodí zezadu vchodem pro zaměstnance. Jednoho jsem dokonce potkala zcela prokazatelně už dnes odpoledne; i když soutěžící III. Mezinárodní baletní soutěže povětšinou osobně neznám, myslím, že se nemůžu plést – odhadem osmnáctiletý mladík přenášel po brněnské ulici kostým Basila z Dona Quijota
Brno, nebo alespoň jeho část, se na chvíli změnila v úplně jiný svět už před třemi dny – ve středu večer se konalo slavnostní zahájení, ve čtvrtek první kolo profesionálů, včera studentů konzervatoře, ale já jsem se dostala na soutěž až dnes, 12. prosince. Nicméně, podle všech předpokladů bych měla vidět to úplně nejlepší – velké finále!
Foyer je skoro prázdný, oproti běžným sedmi nebo osmi jsou otevřené jen dvě šatny vedle dveří. „Co se děje?“ ptám se paní šatnářky, která mě tady vítá na nejrůznějších převážně baletních představeních nejméně čtyřikrát do měsíce, „Kde jsou všichni?“ „Ani se neptejte,“ mávne rukou, „je prodaných devětapadesát lístků!“ No nazdar, pomyslím si, tak buďto velké finále anebo velký průšvih – čím to je, že každé Labutí jezero je vyprodané tak, že mám problém najít byť jen jeden jediný lístek jinde než balkon – pravý bok, a na něco takového se všichni „milovníci baletu“ z mého rodného města s odpuštěním vykašlou? Vždyť další ročník bude až za tři roky! A to mě vstupenka stála přesně sto korun českých, což se mi zase nezdá tak moc…
Koupím si tedy na podporu Tanečního sdružení České republiky alespoň barevný almanach soutěže a tištěný lísteček s programem finále. Než otevřou hlediště, stihnu se aspoň podívat, kdo postoupil a na jaké variace se můžu těšit. Moje mírné rozladění pokračuje už tím, že mě čeká jen jediná moderní choreografie (a to se mi ty v předchozích ročnících tak líbily!) a že těch postupujících z domovského divadla a vůbec známých tváří není až tak moc – vypadá to, že konkurence je tvrdá…

Fotografie: 1. místo Dívky: Kateřina Plachá, foto ze druhého kola – variace z Královny loutek (J. Bayer). Na Gala tančila Florinu a modernu Kdo jsi od Davida Stránského.

Moje „těžce vydobyté“ sedadlo je umístěno dvě řady za enklávou brněnské konzervatoře (kde rovněž poznávám i některé vypadnuvší soutěžící, z čehož začínám odvozovat, že padesát devět nebude konečné číslo), dokonce přímo pod stolkem poroty. Najdu příslušné číslo a zjišťuji, že nade mnou je nachystaná židle pro samotného Cyrila Atanasoffa (kromě něj v porotě zasedli Ivan Liška jako předseda, Tereza Podařilová, Ewa Glowacka z Poslka a Mário Radačovský ze Slovenského národního divadla). Kolem mě se postupně houfují učitelé a studenti českých i slovenských konzervatoří, skalní milovníci tance, se kterými se na baletních představeních potkávám spíš více než méně pravidelně, a rovněž několik skutečně „velkých postav“ české taneční scény včetně choreografů Igora Vejsady a Libora Vaculíka. Nakonec, těsně před šestou, kdy má vypuknout druhé kolo kategorie Junior, se objeví i několik tanečníků domovského divadla a rozhlíží se po volných místech. Mladý demisólista Francesco Scarpato lituje, že o soutěž kvůli zraněnému kotníku přišel, a já taky – určitě by byl vysoko. Tanečnické osazenstvo nakonec nachází volná sedadla přímo přede mnou a soutěž může začít! 

              

1. místo Chlapci: Michal Beklemdžiev, foto z druhého kola – Slavnost květin v Genzanu (E. Helsted), na Gala tančil variaci z Dona Quijota

Úvod v podání jedné z hereček Mahenovy činohry je sice trochu těžkopádný, ale pak už nastává taneční smršť: postoupivších studentů je sice prý pouze třináct, ale mně se jich upřímně zdá daleko víc – každý z nich, protože pas de deux si letos nikdo nevybral, musí dle pravidel předvést dvě variace, a asi po deseti číslech se mi už pomalu začínají zejména dívky v kostýmech z Paquity, Coppélie nebo Slavnosti květin v Genzanu zákonitě plést. Chválím svoji prozíravost, se kterou jsem investovala 10 Kč do tištěného prográmku – zachovává mi alespoň základní orientaci a tím i vyhlídky na udržení koncentrace. Nadšená podpora třem studentkám absolventského ročníku brněnské konzervatoře se ozývá z oné enklávy pode mnou, pražským reprezentantům, kterých je o poznání více a předvádí se v opravdu dobrém světle, zase odněkud z deváté nebo desáté řady. Šestadvacet čísel je u konce po sedmé hodině, osazenstvo hlediště se přesune k bufetu a já ještě jednou procházím program a fotografie v almanachu. Vysoko tipuji Michala Beklemdžieva z konzervatoře v Bratislavě, Tamáse Kisse z Györu a reprezentantku Prahy Alinu Nanu…

              
                

1. místo Muži: Michal Krčmář, foto z druhého kola – Laurencie (A. Kerin, tančí s Lucií Rákosníkovou), na Gala tančil Korzára a vlastní choreografii Na pokraji na hudbu V. Vysockého

Během přestávky přiběhne z divadla Reduta vlastně celé obsazení dnešního představení Balady včetně předminulého vítěze soutěže Jana Fouska a hlediště se zaplňuje mnohem uspokojivěji. Je vidět, že to hlavní má přijít teď! I když studenti byli výborní - opravdu, všem jim zejména vzhledem k věku patří všechna čest a klobouk dolů - všichni tušíme, že mladí profesionálové (jejich kategorie je označená jako „Senior“, z čehož v minulých týdnech pošla řada všelijakých dvojsmyslů a vtípků; zvlášť pokud je věková hranice omezena na 25 let) by měli být ještě lepší! V programu je připravených hned osm pas de deux, v naprosté většině případů si soutěžící přivezli partnera mimo soutěž a i ti ostatní pro nás určitě chystají skvělé výkony…

               

2. místo Muži: Gianvito Anttimonelli, foto z druhého kola – Korzár (Ch. Adam)

Přiznám se, že nijak nezávidím porotě – jedno číslo mi přijde lepší než druhé: začíná Edita Raušerová z Národního divadla v Praze v „doprovodu“ minulého vítěze Karla Audyho s precizním a efektním duetem Diany a Acteona, po ní přichází neotřelé pas de deux Stars and Stripes Federicy Vincifori a jejího partnera Riccarda DeNigris z domovského Národního divadla Brno a první dva „sólisté“: impozantní skokan z Bratislavy Kyohei Yoshida a brněnský „čertík z krabičky“, lehoučký, rychlý Gianni Attimonelli. Miki Iwafuchi opět ze Slovenského národního divadla přivezla jako partnera v pas de deux z Korzára Jacka Thorpe-Bakera, ještě vloni tanečníka brněnského divadla; Mattia Mantellato a Magdalena Matějková z Prahy jsou precizní a veselí v duetu ze Slavnosti květin v Genzanu, byť je tímto baletem soutěž už poněkud „přesycena“. Po malinko „dlouhém“ pas de deux ze Spící krasavice Marty Drastíkové a Filipa Jandy, během kterého určitá část publika netrpělivě poposedává, následuje oživení v podobě dynamické a rytmické moderní choreografie Two Points Viktora Konvalinky pro Kristýnu Němečkovou a Tomáše Červinku z pražského ND. Roman Chistyakov s variacemi Acteona a z Labutího jezera je jediným reprezentantem rakouské taneční scény; brněnská Rebecca Rodwell je ve variacích z Louskáčka a Bajadéry téměř perfektní a vyslouží si nadšené volání „Bravo!“ a obdivné komentáře. Poslední tři pas de deux patří Richardu Ševčíkovi z plzeňského divadla, který jako třetí Acteon v pořadí skáče skutečně jako „o život“ a jeho partnerkou je Monika Mašterová; Michalu Krčmářovi a Lucii Rákosníkové z Bohemia baletu, při jejichž duetu z Laurencie se někteří diváci otáčejí na tanečníka a pedagoga brněnského baletu Gustava Beserru s otázkou „Co to točí, tohle? Jak se to jmenuje?“; a manželům Monice a Michalovi Pimkovým s Čajkovského Pas de deux. Program končí, moderující herečka nás zve na zítřejší Gala a publikum se rozchází do padajícího sněhu. Výsledky zveřejní porota druhý den a já neodolám, zašvindluji a běžím se ještě před Gala do recepce hotelu Continental podívat, jak to celé dopadlo. V kategorii „B“ vítězí Kateřina Plachá z Prahy a Michal Beklemdžiev, mám ješitnou radost, že i všichni moji „favorité“ byli hodnoceni vysoko. Mezi profesionály dostává první cenu Michal Krčmář, v ženské části se porotci rozhodli ji neudělit, nejvýš hodnocená Edita Raušerová je „až“ druhá. Domovské divadlo bude mít radost z druhé ceny Gianniho Attimonelliho, i když Rebecca Rodwell se musí pro mě trochu překvapivě spokojit „jen“ s čestným uznáním. Gratulace patří nejen oceněným, ale všem účastníkům, a já slibuju – za tři roky jdu už skutečně na všechny večery!

2. místo Dívky: Alina Nanu, foto ze druhého kola – Esmeralda (R. Drigo)

                

2. místo Ženy: Edita Raušerová, foto z Gala: Esmeralda – Diana a Aceton (R. Drigo), partner mimo soutěž Karel Audy

               

2. místo Muži: Kyohei Yoshida, foto z druhého kola – Don Quijote (L. Minkus), na Gala tančil Solora z Bajadéry

                 

3. místo Muži a Ženy: Magda Matějková a Mattia Mantellato – Slavnost květin v Genzanu (E. Helsted)

                        

3. místo Dívky: Andrea Laššáková, foto z druhého kola – Faraonova dcera (C. Pugni), na Gala tančila Esmeraldu

               

3. místo Chlapci: Jan Sousedík, foto z druhého kola – Coppélie (L. Delibes)

 

Denisa Šmídová (text) a Kristýna Šopíková (foto)

 

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: