23.2.2010

Tanečnice Soňa Zejdová ve vzpomínkách kolegů

 

Soňa Hanzlovská-Zejdová, bývalá sólistka Národního divadla v Brně, Slovenského národného divadla v Bratislavě a Theater Bonn zemřela po krátké těžké nemoci ve věku 45 let dne 19. ledna 2010. Takto na ni vzpomínají její bývalí kolegové a učitelé.

 Renata Poláčková, pedagožka a bývalá sólistka baletu:

„Soňa byla obrovský talent už od školy, kde ji učila paní profesorka Kotzianová. Když potom byla paní Skálovou přijata do brněnského souboru, tančila velice rychle vlastně všechny hlavní role, v Giselle, Labutím jezeru, Spící krasavici – to byla jedna z jejích nejlepších rolí, kterou tančila se svým pozdějším manželem Zdeňkem Hanzlovským. Stejně vynikla i v moderních baletech, na kterých spolupracovala hlavně s Jiřím Kyselákem. Měla v tanci obrovský smysl pro grácii, styl, estetiku, techniku a prostor, ale také pro zodpovědnost. Stala se z ní hvězdná tanečnice, ale vždycky zůstala ohromně skromná. Když potom na začátku devadesátých let odešla z Brna, působila nějakou dobu na Slovensku a v Německu, ale myslím, že tam už moc spokojená nebyla, protože už nedosáhla stejného uplatnění. V Brně byla skutečnou hvězdou.

Labutí jezero (1987),
se Zdeňkem Kárným

Nahoru

Zdeněk Kárný, ředitel TK Brno:

„Se Soňou Zejdovou jsem spolupracoval vlastně celou její kariéru, která nebyla dlouhá, jednalo se v podstatě o šest, sedm let. První věc, která se mi v souvislosti s ní vybaví, jsou určitě její začátky – když byla ve čtvrtém ročníku konzervatoře, dostala příležitost tančit hlavní roli v baletu Giselle s choreografem Blažkem. Bylo jí tehdy šestnáct let a byla první žákyní školy, která studovala tuto roli. Byla přirozený talent, jako kolegové a partneři jsme si už tehdy absolutně rozuměli, spolupracoval jsem s ní potom i na jejím absolventském koncertě. Potom jí už přicházely vlastně samé hlavní role: v roce 1984 se dělala Spící krasavice, potom Coppélie, Labutí jezero, Legenda o lásce, Louskáček; jednalo se vlastně o všechny hlavní role klasického repertoáru; mimo to tančila i v moderních představeních, například spolupracovala s Lubošem Ogounem. Paní Skálová, vedoucí baletu, tehdy v repertoáru vycházela vyloženě z ní.

V 80. letech jsme spolu tvořili hlavní pár souboru, vlastně jsme „táhli“ klasický repertoár, zúčastnili jsme se i soutěží a zahraničních turné se skupinou Michala Tietze – vystupovali jsme společně ve Voroněži, v Německu, Francii nebo ve Finsku. Byla přirozený talent, s vůlí, pílí, pracovitostí, velice častým tréninkem dosahovala technické virtuozity, spolupráce s ní byla velice dobrá i po této stránce. Byla éterická, technická tanečnice, a velmi oduševnělý, citový člověk – jak se říká, tzv. Boží dar. Byla rozhodně výjimečná, a práce s ní byla úžasná, dá se říci že jednodušší než s jinými tanečnicemi.

Těsně před revolucí odešla do Bratislavy, kde studovala Giselle, a zůstala tam jednu sezónu, a poté odešla do Bonnu. Tam ale nedosáhla takových úspěchů, jaké měla v Brně, a po čtyřech sezónách se sem vrátila, ale už ne jako sólistka. Poměrně brzo poté skončila s tancem definitivně, takže její kariéra byla vlastně velice krátká – určitě měla na to, aby tančila déle.

Byli jsme spolu dlouho velmi úzce spjati profesně, takže beru její skon jako velkou ztrátu, ve vzpomínkách mi zůstane napořád.“

 

Labutí jezero (1987), se Zdeňkem Kárným

Nahoru

Karel Littera, dramaturg baletu ND Brno:

„Zvláštní je, že i když jsem Soňu znal strašně dlouho, tak obraz, který se mi vybaví, když se o ní mluví, mám někdy z 80. let. Vidím ji pořád jako něžnou holčičku, jako Giselle, kterou tančila ještě na škole. Přemýšlím, ke komu bych ji přirovnal – nevím, jestli není troufalé to říci, ale v minulém roce opustila tento svět i Jekatěrina Maximova, a musím říct, že se mi zdá, že měly něco společného, v něčem mi ji připomínala: obě byly takové holčičky. V 80. letech byla jako zjevení, měla skvělou techniku, obrovské kouzlo a vyzařování. I když v soukromí byla velmi veselý člověk, pořád se smála, tak její Giselle, i v těch jejích osmnácti letech, byla velmi oduševnělá.

Strašně rád na ni vzpomínám zejména proto, že jsme spolu tančili Giselle – spolupracovali jsme spolu, když jsem se tu roli učil, a mám na ni jen ty nejlepší vzpomínky. Byla skvělá Giselle, Odetta-Odilie, Šípková Růženka. Všechny dívčí, křehké klasické role, to byla ona.

 

Giselle (1983) s Karlem Litterou

Nahoru

Ivan Příkaský, sólista a pedagog baletu ND Brno:

„Soňa Zejdová: krásná až éterická bytost, jeden z největších talentů brněnského baletu. Má kamarádka a taky taneční partnerka a kolegyně. Mé první setkání ze Soňou je ještě z doby, kdy jsme byli oba na škole. Dostali jsme možnost tančit spolu v divadle na vánočním koncertu „JOLKA“, a to pohádkovou scénku Vlk a Karkulka. Vzpomínkou na tohle vystoupení jsme se bavili ještě mnoho let.“

Jiří Kyselák, choreograf a pedagog:

„Se Soňou Zejdovou jsme se na jevišti nepotkali, ani jsem ji přímo neučil. Setkali jsme na jevišti v několika klasických choreografiích, ale moje vzpomínky na ni mám spíše z doby, kdy jsem s ní spolupracoval jako choreograf na baletech Coppélie, Louskáček a na dalších. Na tu dobu to byl výjimečný talent, už jako žačka konzervatoře studovala nejklasičtější role; Taneční konzervatoř absolvovala rolí Giselle, což je jeden z nejtěžších partů klasického repertoáru, a to jak technicky, tak výrazově. Vždy měla blíže ke klasickým rolím, do svých asi 25 let vlastně zatančila všechny role klasického repertoáru. Dá se říci, že její kariéra měla raketovou rychlost, ale stejně rychlý vzala i konec. V 90. letech po otevření hranic odešla do Německa, ale řekl bych, že pro tamní angažmá bylo jejího talentu skoro škoda."

 Připravila: Denisa Šmídová

 Foto: archiv ND Brno

 

V baletech Coppélie
a Gajané (1986)

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: