26.11.2008

Vincent Dupont na hranici únosnosti, která osvobozuje

V rámci festivalu TANZ IN. BERN měli diváci mimo jiné možnost zhlédnout 21. října 2008 v tanečním divadle Dampfzentrale minimalistické představení Hauts Cris (miniature)/Hlasité výkřiky (miniatura) francouzského herce a choreografa Vincenta Duponta. Dupont se v roce 1997 setkal s francouzským tanečníkem a choreografem Borisem Charmatzem, který ho přiměl k práci s pohybem a nadále spolu intezivně spolupracují. V roce 2007 získal Vincent Dupont ocenění  od SACD (Société des Auteurs et Compositeurs Dramatiques) „Nouveau talent chorégraphie“.

Jak se asi cítí člověk v pokoji paneláku? Představení Vincenta Duponta to jasně vykreslovalo. Poměrně vysoký člověk Vincet Dupont žil v malém pokojíčku, který měl tři stěny, podlahu a strop, uprostřed stůl, židle, skříňku, lampičku a obraz, zkrátka klasické vybavení nejen pokojíčku pro panenky. Před tímto pokojíčkem ležela tlustá krátká kláda. Tuto harmonickou scénu detailně vytvořil Boris Jean, rovnováhu zesiloval ještě světelný design Yvese Godina.

Již ze začátku představení seděl Vincent Dupont na kládě zády k divákům, pak pomalým krokem přešel do svého domova. Začal si mapoval svůj osobní prostor v pokojíčku. Nejprve v šeru po kolenou oblezl stůl, což mu trvalo asi deset minut, zhruba pět minut v pološeru se narovnával do vzpřímeného postoje, stůl obešel a zvedl ruku již v dostatečném světle. Pak přistupoval k jednotlivým věcem a snažil se s nimi navázat vztah, ale nešlo to. Věci ho neoslovovaly, byly mu malé.

Trvalo dlouhou dobu než si divák zvykl na jiné dimenzování času a prostoru v čase. Ačkoliv se pohyboval pomalu, jeho pohyb diváky fascinoval. Inscenace celkově byla minimalistická, vše spočívalo v gradaci od tmy po světlo, od ticha po kvílení, pohyb gradoval současně s ostatními prvky a negativní emoce se zesilovaly. Důležitým prvkem gradace emocí byl zvuk od Theirry Balasse, zprvu jakoby meditační hlasy tibetských mnichů se změnily do hrdelního hlasitého křiku jednoho nešťastníka. Vše do sebe výborně zapadalo, spolu se stupňovalo až do hranice únosnosti a pak to najednou skončilo. Člověk už to nevydržel.

Postupný zvyšující se účinek doprovázel i tělesný pohyb a idea inscenace. Vincent Dupont se rozhlížel po prostředí, kde trávil svůj život, postupně docházel k závěru, že se mu tam nelíbí. Měl všechno, co člověk v dnešní době potřebuje, ale přesto se ve svém prostoru cítil hrozně a frustrovalo ho to. Dospěl až k bodu, kdy si pilou rozřezal stůl, vyházel židle, pak motorovou pilou srovnal se zemí i stěny. V momentě, kdy si všechno zničil, se osvobodil. Došel za hranici. Vystoupil ze svého obydlí vzal si dva kusy dřeva, zněle jimi bouchal do kmene a v pozadí se nesla filozofická pesimistická báseň od Agrippa d´Aubigné „Les Tragiques Le Printemps“. Minimalistickým představením lze mnohdy vypovídat lépe než v předimenzovaném...

Foto: S. Aubry

Nahoru

Miniinterview s Vincentem Dupontem

Vincent Dupont v rozhovoru o multimediální práci Hauts Cris (miniature)/Hlasité výkřiky (miniatura)

Vaše inscenace jsou pro vás často zaslíbené interdisciplinární souhrou tance, divadla, zvuku a hudby. Jako co byste označil vaši práci Hauts Cris (miniature)?
Vincent Dupont:
Moje práce klade otázky o pohybu, ve kterém kombinuji různé vizuální a zvukové materiály, abych pronikl k samotnému jádru choreografie. Není to na první pohled viditelné, nýbrž se to rozhoduje v sumě zkušeností, ve vnímání přihlížejících, kteří vnímají choreografii vůbec poprvé v prostoru a přivádí je k zamyšlení.

Co vás v inscenaci zaujalo na fenoménu křiku?
Fenomén křiku mě zajímal kvůli spojení mezi ním a pohybujícím se tělem. Hauts cris, vyluzující se hlasité výkřiky znamenají, že vibrace těla vyvolávají současně hlas.

V jaké spojitosti s křikem jste do díla přenesl báseň Agrippa d´Aubigné „Tragiques“ ze 16. století?
„Tragiques“ jsem vybral kvůli její poetické hudebnosti. Agrippa d´Aubigné v ní popisuje násilí náboženských válek. Je to popis bojiště bez hrdinů, kteří se v básni dostali k téměř metafyzické hudebnosti.

Proč se v názvu vaší práce dodatečně objevuje popis „miniature“? Co znamená toto doplnění a jak to má působit?
Pro tuto inscenaci jsem měl chuť najít velmi jednoduchou až primitivní čitelnost, podobně jako miniatury ve středověku, které byly malované na dřevo. Měl to být prostor, v němž se perspektiva a proporce musí stále nově uchopovat.

Ve své aktuální práci si hrajete s vnímáním diváka. Jakých efektů tím chcete docílit?
Pokouším se pomocí zvuku, světla a prostoru pracovat s fyzickými pocity diváka a doufám, že v něm vzbudím tak silný neklid, že to může v opačném směru směřovat zpět vlastním tělem na scénický objekt na jevišti.

Interview: Julia Haenni

Text vznikl v rámci semináře na Institutu pro divadelní vědu Univerzity Bern vedený Juliou Wehren. Volný překlad: Tereza Babická

Foto: prevost

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: