16.3.2008

Za Zorou Šemberovou do Národního divadla

Odpoledne 13. března mělo v Národním divadle velmi slavnostní nádech. V jeden den se křtila kniha, předávalo vyznamenání a slavily narozeniny. Ve středu událostí stála nezapomenutelná dáma, Zora Šemberová, tanečnice, pedagožka, choreografka a nezdolná žena, která nikdy nedovolila osudu, aby ji zaskočil.

Zaplnění foyer historické budovy Národního divadla přivítalo pětadevadesátiletou oslavenkyni s nelíčeným obdivem, a ačkoli program byl a musel být trochu formální, zdálo se, že vládne spíš duch přátelského setkání – vždyť se tu také sešli přátelé, známí, spolupracovníci i mnozí žáci dámy se studánkovýma očima. Ve výborné náladě přišel profesor Pavel Šmok, ředitel konzervatoře Jaroslav Slavický, všudypřítomná duše baletních událostí v Národním, paní Markéta Kyliánová (matka Jiřího Kyliána), nebo Vlastimil Harapes.

Prvním slavnostním aktem bylo předání medaile Artis Bohemiae Amicis (tj. „přátelům českého umění“) z rukou ministra kultury Václava Jehličky. „Šířit dobré jméno české kultury není v tak odlišných prostředích jednoduché, tanec je ale uměním, které dokáže lidi sbližovat a spojovat bez ohledu na jejich jazyk. A právě to se v umělecké a pedagogické práci paní Zoře Šemberové podařilo,“ řekl mimo jiné ministr. Napřed ale naladil všechny příchozí na slavnostní notu profesor Vladimír Vašut svou krátkou řečí o životě a osobnosti paní Šemberové. Profesor Vašut je člověk obdařený vlastností, která se dá tak trochu archaicky pojmenovat „dar slova“, a jak dovede být někdy neústupný v diskusi, tak laskavý je jeho projev v podobných chvílích. Řeč, kterou na úvod pronesl, byla vlastně vyznáním obdivu k osobnosti Zory Šemberové, i když v ní připomněl všechny uzlové body jejího života. Třeba slavná role ve Vostřákově baletu: „Dodnes si ještě pamatuji, když seděla nad splavem a zpívala svým neškoleným, syrovým, ale nesmírně jímavým hlasem ukolébavku dítěti, které plynulo v povijanu po vlnách Úpy. Byl to moment, kdy jsem si uvědomil, snad poprvé, že i to němé umění podceňovaného baletu dovede člověku pořádně stisknout srdce, že ho dovede krásně zranit,“ vyznal se, právě tak jako hovořil o její všestrannosti a stálé touze učit se. Připomněl třeba ale i chvíli, kdy se paní Šemberová rozhodovala, jestli v osmašedesátém zůstane v Adelheid nebo se má vrátit do Prahy: „O tom, že zůstane v emigraci, že zůstane veku, rozhodl výmluvný telegram, který dostala od ředitele pražské konzervatoře doktora Holzknechta: „Hned se vraťe, dali jsme vás do důchodu.“

Po předání medaile následoval křest knihy, knihy Na šťastné planetě, která je autobiografií Zory Šemberové. Vydává ji Národní divadlo jako téměř dvousetstránkovou brožuru (tištěnou pravda na kvalitním papíře, ale kde že jsou ty doby, kdy každá kniha měla pevnou vazbu…), nápadná červenobílá obálka evokuje nejslavnější roli paní Zory: zdobí ji hrubým rastrem přetištěná tvář Viktorky. Knihu představila Doc. Helena Kazárová, která se chopila redakčních prací na rukopisu, pro oslavenkyni přinesla symbolickou kytičku fialek, stejně prostou jako je kytice vzpomínek v knize obsažená. Paní Šemberová ke knížce nechtěla nic víc prozrazovat, protože ostatní prý už všechno řekli, na konci se ale ještě uvolnil čas pro několik otázek. Paní Šemberová zavzpomínala na svou nejslavnější roli, na to, jak se Viktorku učila hrát pod dohledem lékaře odborníka: „Poprosila jsem ho, aby mi vysvětlil, jak se takový člověk chová, v tom a v tom stádiu. Doktor se na mě díval trošku svrchu a nepříznivě, ale potom přišel na představení a pozval mě, abych k němu přišla. A řekl mi: „Já jsem netušil, že tu roli uděláte tak krásně a tak pravdivě.“ To byla největší pochvala, kterou jsem dostala.“

Ke gratulantům se přidal i Petr Zuska, sám se sice dostavit nemohl, ale paní Zoře mohl být přetlumočen jeho vzkaz: „velmi mne mrzí, že se v tento velký den s vámi míjím, ale jak už to u toulavých umělců často bývá, jsem právě pracovními povinnostmi odvanut mimo republiku. Rád bych vám tady alespoň na dálku se srdce pogratuloval k vaší krásné knize a rovněž k neméně krásnému životnímu jubileu. Přeji vám hodně zdraví, radosti, štěstí a splnění všech přání a snů, které se ještě splnit nestačily. Moc na vás myslím, užijte si to, a doufám, že se snad v brzké budoucnosti uvidíme. A snad to bude i dříve. A snad to bude i dříve než za pět let u příležitosti vašich kulatin ze všech nejkulatějších.“

Na závěr samozřejmě došlo na jednotlivé gratulanty a podepisování. I ti, kteří jinak sbírání autogramů neholdují, se připojili k vyčkávajícímu houfu, a tak bylo možná pro paní Šemberovou odpoledne trochu únavné. Z té drobné usměvavé dámy čiší ale tolik optimismu, že něco takového ani nepřipouští.

A nám nezbývá než se přidat nejen k dopisu Petra Zusky, ale i ke všem ostatním gratulantům a pogratulovat vážené paní Šemberové k ocenění, krásné knize i k narozeninám.

               Lucie Kocourková

 

 Další fotografie

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: