15.12.2010

Francouzský Lyon v zajetí tance

/Taneční Bienále Tance 2010 s názvem Encore, 9. 9. – 3. 10. 2010/

Legenda Pina Bauschová v Lyonské Opěře

Německý taneční soubor z Wuppertalu stále truchlí nad smrtí vynikající osobnosti, choreografky a režisérky Piny Bauschové. Zemřela v červnu v loňském roce.

Vedení souboru převzal charismatický tanečník a vůdčí interpret jejích děl, Dominique Mercy. V Lyonu předvedli fascinující představení Nelken, legendární inscenaci z vrcholného tvůrčího období z roku 1980. Původní verze byla téměř tříhodinová a choreografka Pina Bauschová tomuto absurdnímu cyklu komických scén věnovala hodně času a posléze výstižně zkrátila celé dílo. Na obrovské scéně je tisíce karafiátů, které vlastně znesnadňují pohyb tanečníků. Jeden z typických fenoménů, kterými se Pina Bauschová obklopovala. Přírodními živly, zemí, vodou, různým terénem, kterým znesnadňovala pohyb tanečníků. Ať to bylo v jejím raném období v  Orfeovi, ve Svěcení jara anebo přemíra vodního živlu v představení Auf dem Berge hat man ein Geschrei gehört.

Z původního obsazení zůstalo v inscenaci šest tanečníků. Na jejich věku však vůbec nezáleží. Naopak v případě tohoto specifického, ryze divadelního jazyka je zralost interpretů naopak cennější. Můžeme si vychutnat všechny nuance, detaily interpretačního umění. Dominique Mercy, Lutz Forster, úžasná Meryl Tankardová si toto privilegium skutečně vychutnávají.

Je těžké popisovat tvorbu, která nemá jednotný děj. Podobně jako bylo ve scénářích a filmech Federica Felliniho, s kterým i nějaký čas Pina spolupracovala. Smysl je v nesmyslu. Kladení scén za sebou je zdánlivě bez jisté logiky. Ale právě tyto nenavazující malé všední příběhy o lidských slabostech, touhách, hříšných myšlenkách, slastech i stálém opakujícím se rituálu všedních gest, nám všem stále nastavuje zrcadlo.

Trisha Brownová je svědomím i americkým statutem kultury

Formalistní technika i abstraktní jazyk Trishy Brownové patří k newyorkské generaci revoltujících umělců v 70. letech. Místem a centrem uměleckých střetů byl v té době Judson Church v New Yorku. Trisha Brownová byla a stále je svědomím i statutem vrcholné americké generace.

Skupina Trishy Brownové má v dnešních dnech pouze deset tanečníků, vysokých technických kvalit, kteří jako o život předávají divákům americké dědictví. Předvedli čtveřici choreografických kusů z rozdílných období její tvorby.

/le Transbordeur/

Germaine Acogny, choreografka a vůdčí osobnost afrického tance, je obdivována více jak 30 let za odvážnou misi pro africkou kulturu, kterou šíří po celém světě. Představení nazvané Sangook Yaakaar je cíleně mířené se silnou nadsázkou na problém afrického kontinentu, který klečí na kolenou. Zdravotnictví, školství, uznání kulturních hodnot jsou klíčovými tématy, kterými se Germaine Acogny zaobírá. Více naučná a tentokrát povrchní, tvrdá a cynická jsou její kritická sdělení, která bohužel vycházejí tak trochu naplano.

/Theatre de la Croix Rousse/

Zkušená francouzská choreografka Maguy Marinová předvedla dílo, kde se méně, avšak promyšleně tančí. Každý pohyb je však cíleně dotažený, promyšlený s intenzitou rychlosti a dynamiky, které Maguy používá. Její tanečníci, herci zprostředkovávají výjimečný obraz světa, kde chaos ve zbrklém tempu násilí a marnosti má nepředvídatelné schopnosti? Jsou inspirováni Dantovou Božskou komedií, více tedy pekelnými a zmarněnými výjevy lidského počínání. Jisté echo v přemrštěně exponované zvukové dimenzi – cítíme echo války a hrůz s ní spojenými.

V závěru tohoto ohnivého maratónu bojují interpreti navzájem, polévají se barvami, ničí se až  do destruktivního konce. Proměňují se v někoho jiného, ve zrůdné masky této společnosti?

/Theatre TNP Villeurbanne/

Americký choreograf a tanečník Bill T. Jones vytvořil v loňském roce na objednávku představení Fondly Do We Hope..., Fervently Do We Pray k poctě 200. výročí narození Abrahama Lincolna. Zvláštní biografické vyprávění o životě a díle významného prezidenta USA.

Bill T.Jones možná i nechtěně vytvořil jakýsi melodram. Výborná je živá hudba, s výjimečnými zpěváky i hercem, vypravěčem.

Texty jsou zajímavé, historicky cenné, ale je jich přespříliš. I když jsou násobeny titulky, divák je roztržitý, nemůže vnímat vše najednou. Taneční výkony jsou skvělé po interpretační i choreografické stránce. Je se na co dívat, ale celé představení se stává více pedagogickým, akademicky poučným výstupem než uměleckým tvarem.

Scéna je kruhová obtáčena bílými záclonami, uvnitř hrají i bílé klasicistní sloupy Bílého domu, taneční sóla i dueta se odehrávají na zvláštním oválném prostoru jakoby nad orchestrem.

/La Maison de la Danse/

Historie i současnost francouzského tanečního klání v Lyonu zosobněná v postavě Guy Darmeta, Ďagileva současného tance, se začíná měnit a přetvářet. Guy Darmet, ředitel tanečního Bienále, iniciátor vysoké hry kulturní mise, odchází ze scény a svého vrcholného postu. Vedl La Maison de la Danse a Bienále tance v Lyonu, přehlídky světového renomé, od osmdesátých let.

Předává žezlo mladším francouzským kolegům, dvojici choreografů, Montalvo – Hervieu. S napětím se očekává, jak se s novou vůdčí rolí v Lyonu v roce 2012 vyrovnají.


Autor: Marcela Benoniová

Nahoru

Revelations (ch. A. Ailey)
Revelations (ch. A. Ailey)
Splendid Isolation II (ch. A. Ailey)
Abou Lagraa a soubor Cellule Contemporaine du Ballet National Algérien
Bill T. Jones

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: