Boxinbox – Sisyfovské úsilí s krabicemi

Boxinbox (Lucie Charouzová, Jana Novorytová, Mish Rais, Roman Zotov-Mikshin). Foto: Vojtěch Brtnický.

Boxinbox (Lucie Charouzová, Jana Novorytová, Mish Rais, Roman Zotov-Mikshin). Foto: Vojtěch Brtnický.

Čtyři krabice z kartonu, čtyři lidská těla. Tak málo stačí k dobré inscenaci. Chce to jen nosnou myšlenku a tu Mirka Eliášová měla. Její Boxinbox je vtipnou absurdní taneční hrou o řádu v chaosu nebo chaosu v řádu, která mnohdy testuje trpělivost diváků i tanečníků.

Dílo je strukturálně rozděleno na tři části, v nichž postupně narůstá dynamika a expanzivnost pohybu až do nečekaného závěru. Krabice jsou zpočátku neseny jako křehké poklady na hlavách třech tanečnic (Lucie Charouzová, Jana Novorytová, Mish Rais) a tanečníka (Roman Zotov-Mikshin). Kromě temen hlavy představuje opěrný bod zeď, podél níž se tanečníci opatrně posouvají vpřed. Soustředění, napětí, změny úrovně těžiště, příležitostně nečekané zrychlení, vyjevené pohledy účinkujících. Zvědavě očekáváte, jak si tanečníci poradí s rohy, které z obnažené zdi na několika místech vystupují.

 Boxinbox (Lucie Charouzová, Jana Novorytová, Mish Rais, Roman Zotov-Mikshin). Foto: Vojtěch Brtnický. Boxinbox (Lucie Charouzová, Jana Novorytová, Mish Rais, Roman Zotov-Mikshin). Foto: Vojtěch Brtnický.V druhém bloku se krabice přesouvají z hlav do rukou. Interpreti se vydávají na nekonečný pochod v rázném tempu, neustále prudce mění směr. Vesměs opisují pravidelné vzorce evokující řád, místy však působí jejich pohybové dráhy zcela nahodile. Občas se téměř srazí, tyto situace působí obzvláště úsměvně, tanečníci se jako roboti mechanicky zaseknou na posledních pár krocích, které opakují neustále dokola, a čekají, kdo komu uvolní dráhu, kdy onen chaos znovu přebije řád. Jsou jako bezduší panáci, kteří jen slepě plní zadaný úkol, aniž by se chtěli přesvědčit o jeho smysluplnosti. Tento pocit zesilují důrazné synchronní nášlapy přes patu, jež vytváří monotónní zvukovou kulisu. Lidský rozměr se mihne pouze příležitostně při vzájemném očním kontaktu.

Odlehčení z nekonečného pochodového maratonu přichází v podobě nahodilých neidentifikovatelných zvuků, které mohou v představě vycházet jak z hlubiny duše tanečníka, tak klidně i z krabice. Tyto zvuky narušují pohybové schéma chůze a dávají prostor individuálním projevům interpretů. Roman Zotov-Mikshin poskakuje, Lucie Charouzová vychyluje své tělo z osy, Mish Rais se oddává měkkému vlnění těla, Jana Novorytová působí bojovně, jako by místo krabice měla střelnou zbraň.

Závěr vyústí v nekonečné synchronní a později kanonické sekvenci, v níž se krabice posouvají po zemi. I tento pohybový motiv vytváří proměnlivou hudební kulisu. Tanečníci svým počínáním evokují motiv bezmocného sisyfovského úsilí. Nikdy nedospějí cíle, krabice sunou stále znovu a znovu, vrací se zpět na začátek. Nakonec se zde však objeví světlo naděje. Jako by jim docházela nesmyslnost tohoto opakovaného počínání, chvílemi se zastavují, poskakují či padají vyčerpáním k zemi, aby se poté znovu vydali do boje, jen jiným směrem, i s využitím postranních zdí. Ze svého lopocení jsou nakonec vysvobozeni tmou, která nečekaně pohltí jeviště.

V kontextu blížících se Vánoc může jejich počínání snadno připomínat vyčerpané zaměstnance zásilkových služeb, kteří prohrávají v boji s nekončícím množstvím balíků, jež musí včas naložit, přesunout, doručit…

 Boxinbox (Lucie Charouzová, Jana Novorytová, Mish Rais, Roman Zotov-Mikshin). Foto: Vojtěch Brtnický. Boxinbox (Lucie Charouzová, Jana Novorytová, Mish Rais, Roman Zotov-Mikshin). Foto: Vojtěch Brtnický.Kouzlo Boxinboxu spočívá v naprosté jednoduchosti a čistotě. Jen ústřední téma, které se smysluplně rozvíjí. Řád jako předvídatelný systém, rutina, pravidelnost, život zjednodušující, avšak mnohdy ubíjející. Chaos jako rozptýlení, vybočení, jako vzdor jedince vůči systému, ale i hříčka náhody, která člověka vykolejí. Krabice v průběhu díla postupně klesají z počáteční výšky na zem, ač jsou prázdné, jako by jejich obsah těžknul. Z pokladu se stávají nechtěnou přítěží. Z hlediska pohybu stojí dílo spíše na odchozených kilometrech než na tanečních motivech, ale v rámci konceptu je toto řešení funkční. Stejně tak by se dalo očekávat více experimentování se samotnými krabicemi, tanečníci je nosí jen na hlavách a v rukou, ale v ten moment by dílo nejspíše nabralo jiný záměr. V jednoduchosti je krása a to se Mirce Eliášové povedlo.

Psáno z premiéry ze dne 17. prosince 2018, Studio ALTA.

Boxinbox
Choreografie, koncept: Mirka Eliášová
Hudba, rekvizity: Jiří Jakl
Tančí: Lucie Charouzová, Jana Novorytová, Mish Rais, Roman Zotov-Mikshin
Světelný design: Jiří Hajdyla
Premiéra: 17. 12. 2018

 

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Boxinbox. Foto: Vojtěch Brtnický.

Témata článku

Mirka Eliášová

Studio ALTA