Kresba v písku. Foto: Michal Siroň.
Zatančili… a zmizeli
Před oponou stojí muž. Připravuje se na svou cestu, na svůj nový osud, nutnost udělat zásadní krok. Zdaří se. Překročí tělo ležící ženy a opona se otevírá. Osm tanečníků v kostýmech tlumené barvy postupně tvoří dav. Každý z nich je součástí fungující skupiny, dýchajícího, pulzujícího tělesa, které nás přitahuje svou energií a odevzdaností celku. Taneční kroky vycházejí z civilních pohybů, rozehrávají se zajímavé tvary, které násobí počet končetin v unisonu. Občas se někdo vydělí, aby naznačil vlastní cestu, osud, vztah, poté se zase vrátí tam, kam patří. Prostor vymezený ze tří stran visícími řadami žárovek, jako by zdůrazňoval jeviště života, na které vcházíme. Během představení začnou postupně zhasínat – scéna se do tmy ale neponoří. Na konci jedna dívka spadne – ostatní však tančí dál. Opona se zavírá.
Tangen si ve své etudě …a zmizeli hraje s pohybem a rytmem, dává příležitost tanečníkům k jinému způsobu práce s jejich těly. Naznačuje vztahy a pocity, nijak podrobněji je nerozvádí. Na potemnělé scéně, v tmavých kostýmech a v podkresu temné hudby působí celé dílko značně melancholicky, žádné drama se ale nekoná. Některé přechody mezi variacemi a sóly či duety působí násilně, stejně jako hudební střihy. Jedná se spíše o koláž pohybových nápadů, které si tanečníci, a díky tomu také diváci, s chutí užívají.
Řekni sýr a tanči dál
Choreografie Řekni sýr! probudí po pauze obecenstvo do optimističtější nálady. Pět tanečníků v křiklavých maskách sedí netrpělivě na židlích, nemohou se dočkat, až na ně přijde řada, aby nám mohli odvyprávět svůj příběh. Každý z nich je jedinečný, chce zaujmout publikum i své kolegy.
Točicí a jezdicí křesílka poskytují jejich majitelům výhodnou schopnost natočit se do záře reflektorů, jak potřebují. To však nestačí, přijdou brzy na to, jak si podmanit i světlo, aby měli svůj obraz vždy pod kontrolou. Chtějí pobavit, nadchnout, zapůsobit. Zažívají chvilky naděje, porozumění i odvržení. Sonda do každodenního života umělců odkazuje k velkolepé přátelské party nebo třeba konkurzu na muzikál. Okamžiky niterné výpovědi střídá pokrytecký exhibicionismus, který vede od otázky: „Kdo jsem?“ – k odpovědi: „Kým jsem…“
Mnoho zajímavých nápadů, režijních i pohybových, tvoří kaleidoskop bláznivé maškarády, karnevalu života. Divák, přestože v hlavní roli, se mnohdy cítí jako voyeur v umělecké šatně. Choreografií neprochází znatelnější jednotný příběh či linka, které by se mohl chytit. Ne všechny přechody mezi jednotlivými scénami působí přirozeně, sledujeme množství načatých historek, které končí společnou fotografií… a úsměvem: „Sýr!“
Taneční kresba v písku
V úvodu ke své poslední choreografii Kresba v písku pro jihočeský balet, jehož byl sedm let uměleckým šéfem, Egerházi píše: „Proces práce choreografa znamená převážně kresbu pohybů v prostoru prostřednictvím lidského těla. Pohyby tak, jak se objevují, s následujícím pohybem zase mizí. Z toho důvodu je taneční umění uměním okamžiku, uměním přítomnosti.“
A přesně tato slova vystihují charakter jeho nového díla. Pohyby jsou jako tekoucí řeka, jako symfonie, ve které jednotlivé nástroje přebírají melodická témata. Egerházi je již zkušený skladatel, který zná svůj orchestr, a jednotlivé tóny i melodie lahodí uším. Pohyb, který nikdy nekončí, násobený zavěšeným zrcadlem, nekončící proslov odevzdaný tanečníky souboru. Postavy přicházejí a odcházejí, kreslí svými údy, zpívají piruetami, hrají na každou částečku své kůže, tančí jako o život. Pro sebe, pro diváka, pro svého šéfa. Objevují se sóla, duety, tria, přátelství, láska, důvěra, zklamání, odhodlání i nervozita. Brzy se můžeme zasnít ve vlastních asociacích a vzpomínkách, necháváme tanec plynout. Sledujeme odstředivé momenty vlajících sak a šelest béžových sukní, nasazení všech interpretů. Příběhy se míchají, střídají, komplikují – jako život sám. Někdy je však dobré nechat minulost být a zavřít pomyslný šuplík vzpomínek – zakrýt zrcadlo a pohledět vpřed. A žít přítomností, s tím, koho máme vedle sebe.
Povídky v Českých Budějovicích ukázaly interpretační vyspělost souboru, který Egerházi za sedm let v jihočeské metropoli vychoval. Skupina výrazných osobností skrývá mnoho potenciálu pro každého choreografa. Škoda, že se v jednom večeru ocitla vedle sebe tři tak podobná díla. – Je náročné vnímat množství naznačených vztahů a příběhů, pozornost diváka se tříští do střípků asociací, nálad, a proto dlouhé minuty bezobsažných variací bez důmyslnější scénografie mohou i unavit. Souboru i tvůrcům ale vybraná forma sedí, věřme tedy, že si Jihočeské divadlo své publikum vychová.
Psáno z druhé premiéry 19. března 2016, Jihočeské divadlo, České Budějovice.
Povídky
…a zmizeli
Choreografie, scéna a světelný design: Ole Kristian Tangen
Kostýmy: Petra Lebdušková
Asistent choreografa: Béla Kéri Nagy
Řekni sýr!
Choreografie a scéna: Jan Kodet
Kostýmy: Simona Rybáková
Světelný design: Daniel Tesař
Asistent choreografa: Zdeněk Mládek
Kresba v písku
Choreografie, koncept scénografie a světelný design: Attila Egerházi
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Petra Lebdušková
Asistentky choreografa: Barbora Coufalová a Cristina Porres Mormeneo
Premiéra: 18. března 2016, Jihočeské divadlo, České Budějovice
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?